Pokud jste její jméno hledali ve vyhledávači ještě na začátku prosince, první stránka, která vám vyběhla, odkazovala na web Americké cyklistické federace a na její kartu s výčtem úspěchů. Dnes ale jméno Christina Birchová vede úplně jinam – na portál nasa.gov. Z cyklistky bude kosmonautka a namísto velodromů možná brzy bude kroužit po oběžné dráze Země. A snad ještě dál.

Seděla právě na ubytovně Národního tréninkového centra v Colorado Springs, ranní trénink za sebou, odpolední ji teprve čekal. Jako členka reprezentačního výběru dráhových cyklistů se chystala na olympijské hry v Tokiu. Ale mezitím stihla ještě cosi – pustila se do vyplňování přihlášky pro NASA.

To bylo v březnu 2020. „Pak nám olympiádu v Tokiu o rok odsunuli. Ale kosmonautika byla příležitost, o kterou jsem nechtěla přijít,“ vyprávěla 35letá Američanka, úspěšná na poli sportu i v akademické sféře.

Bezpočet titulů. Na kole i univerzitě

Na Arizonské univerzitě získala titul z matematiky, biochemie a molekulární biofyziky. Doktorandkou se stala v oboru biologického inženýrství na MIT. Školu však v roce 2018 opustila, aby se pokusila na kole dostat co nejdál. Aby mohla pro hvězdy a pruhy sbírat úspěchy.

Její kariéra začala v cyklokrosu. Až pak se přesunula na dráhu, kde mimo řady medailí (jedenáctkrát byla národní šampionkou, zlato má i z Panamerických her) získala ještě jedno zlato – jejím partnerem je dnes Ashton Lambie, první muž, který zajel individuální stíhačku pod 4 minuty.

Za tři roky, co kolu dávala vše, brala dvě zlaté na Panamerických hrách, stala se jedenáctinásobnou mistryní USA, závodila dvakrát na mistrovství světa a získala tři medaile na závodech Světového poháru. Taky byla blízko nominace do Tokia.

Oslnila výkony Národní úřad pro letectví a vesmír?

Dost možná Národní úřad pro letectví a vesmír tyhle sportovní výkony oslnily, protože většina prvního pohovoru se točila právě kolem životní cesty Birchové coby cyklistky. Nejen o olympiádě se na první schůzce hovořilo, ale taky o dovednostech, jaké sportovci nabývají sportem, jak jsou zvyklí den za dnem, rok za rokem trénovat. „Řekla bych, že to bude dost podobné tomu, co absolvujeme v tomto programu,“ hádala.

Ten zažehne motory v lednu a dva roky v něm bude deset vyvolených (uchazečů bylo 12 tisíc) hltat informace z pěti hlavních oborů: ovládání a údržba systémů Mezinárodní vesmírné stanice ISS, trénink na pohyb ve volném vesmíru, robotické ovládání, ovládání stíhačky T-38 a…. ruština.

Christina Birchová už coby členka týmu
Christina Birchová už coby členka týmu NASA jako kandidátka na pozici astronautky. 

Možná už v dětství snila o tom, že by to černé prázdno tam nahoře chtěla jednou uvidět. Ale vždycky si na tyto sny odpovídala slovy: „To je přece práce pro piloty, kteří mají jiné kořeny.“

Teprve při studiích na Massachusettském technologickém institutu v laboratoři zjistila, že experimenty, které sama provádí, jsou podobné těm, co se dějí na vesmírné stanici.

„A tehdy mi to docvaklo,“ říká. „Mám schopnosti. Umím pracovat v týmu. Ovládám mechaniku, vždyť na svém kole si umím spoustu věcí opravit a baví mě to. Rozumím, jak funguje. Jsem ráda v prostředí, kde se očekává absolutní výkon.“

Chce virtuální závod z vesmírné stanice

Paralely v tréninku cyklistky-olympioničky a astronautky jsou zjevné. I v nové branži bude muset posouvat své hranice, jak byla navyklá na kole. Výcvik bude mixem hodin v učebnách, operačního učení i praxe, na kterou se má klást největší důraz, protože bude přípravou na všemožné scénáře. Poté by ji mohli vyslat na výzkumné mise na ISS. Mohla by vypouštět rakety soukromých amerických společností nebo i letět k Měsíci.

Christina Birchová
Christina Birchová po triumfu v madisonu s Kimberly Geistovou na Panamerických hrách 2019. Foto: profimedia (3x)

Jak teď ale ukočírovat dvě emoce – smutek z toho, že opouští cyklistiku, a na druhé straně euforii z toho, kam se může jednou podívat? „Neměla jsem úplně v úmyslu končit kariéru, protože mi ještě nějaké cyklistické plány zbývaly, ale toto je zjevně mnohem větší sen a větší vášeň.“

Pokud by se to, k čemu bude příští dva roky směrovat, nakonec opravdu podařilo, nemuselo by to znamenat definitivní vale kolu. Protože ono je jedno i na vesmírné stanici ISS. „Takže by bylo cool si virtuálně zazávodit s těmi, co budou na Zemi.“