Geny šampionky má v krvi. Vyhrála tenisové Australian Open, během podzimu oslnila tažením do finále soutěže MasterChef Česko. Tenisové dvorce vyměnila v rámci sportovního vyžití mimo jiné za svět kol. A propadla kouzlu silniční cyklistiky. „S manželem jsme dlouho snili, že si pořídíme silničky. Ke čtyřicátým narozeninám jsem ji skutečně dostala. A jsem nadšená,“ vypravuje Jitka Veselá, za svobodna Schönfeldová.
Jak se bývalá tenisová hvězda dostane k silniční cyklistice?
Jako malá jsem s tátou jezdila na kole hodně. On je úplný fanatik. Když jsem byla malá, táta ráno odjel na švih a přijel na oběd. Když u mě postupně převážil tenis, kolo bylo na vedlejší koleji. Ale pořád jsem nějakým způsobem jezdila, byť na horském kole. Po ukončení tenisové kariéry intenzivněji. A s manželem jsme snili o silničních kolech. Minulý rok jsem ke čtyřicátinám kolo dostala.
Vybírala jste sama?
Podle barvy… Táta vybral tři kola, která mi poslal. A ukázala jsem se jako ženská, protože jsem chtěla bílé. Jenže to neodpovídalo z hlediska osazení tátově doporučení, tak mi sehnal jím zvolené v bílé barvě. Přiznávám, že kolům jako takovým nerozumím. Ale mám svět silniční cyklistiky moc ráda. Moc se mi líbí, když třeba vidím ženské na silničce, jak jsou schopné stíhat chlapy. Nebo třeba když potkám partu holek. Ženské na silničních kolech mi připadají sexy. Fakt mě to baví. Pro mě jde o skvělé prostředí. Je to taková specifická komunita.
A chlapi v elastických kalhotách, kteří nemají zrovna figury účastníků Tour de France?
Neřeším, jak kdo vypadá. Já vidím ty výkony, které je potřeba v sedle kola našlapat. Sama jsem poznala, že dobrý pocit se dostavuje po tisícovce kilometrů. Pak se cítím na kole mnohem lépe. A nemám pocit, že na mě manžel musí pořád čekat.
Kolik času na kole trávíte?
Od loňského roku, kdy máme silničky, mnohem více než kdykoliv v minulosti. Manžel se věnuje vodnímu lyžování, v němž je mistr Evropy. Já vodní lyže taky miluju. A kolo je skvělá příprava z fyzického hlediska.
Cítíte se na silnicích v Česku bezpečně?
Nebojím se. Miluji rychlost silničního kola ve sjezdech. Přijde mi pokaždé, že letím. To mě fakt baví. Nepřemýšlím nad tím, co se může stát, když něco praskne.
Svět tenisu se odehrává téměř výhradně v destinacích, kde je teplo. Nebo v halách. Vyrážíte na kolo jenom za příznivého počasí?
Vůbec ne. Nejsem nějaká pipina, co čeká na slunce. Když je šestatřicet a pařák, jedu stejně jako za chladného počasí. Klidně si obléknu dlouhé kalhoty, bundu, pod helmu čelenku a jedu. Už kvůli tomu, že nejvíce kilometrů jsem už druhý rok po sobě najela v dubnu. A to úplně není na kombinaci krátký dres, krátké kalhoty.
Vybírá si finalistka MasterChefa trasy podle možností zastávek na občerstvení?
Ano. Hodně jezdíme v Lužických horách. Vybereme si nějaký cíl, který je spojený s jídlem, kávou nebo sladkou odměnou, a vyrazíme. Třeba sedmdesát osmdesát kilometrů. Myslím, že možnosti se hodně zlepšují. Už není všude vrcholem jídelníčku smažák. Ale zase nejsme tak nároční. Dám si klidně malé pivo a něco, s čím přežiji další kilometry. Snažím se hlavně poslouchat tělo.
Máte cyklistický nesplněný sen?
Vyjet Stelvio. Manžel je z hlediska kol blázen, co miluje kopce. Ale na tenhle je potřeba hodně potrénovat. Říkám manželovi, že mi nejdříve musí vzít pod Stelvio na čtrnáctidenní soustředění. Tak uvidíme…
Během léta a následně podzimu jste byla součástí televizní soutěže MasterChef Česko, kde jste došla až do finále. Poznávali vás lidé na kole hodně?
Docela jo. Nikdo na mě nekřičel nic ošklivého. Spíše byli jenom překvapení, že jezdím na kole. Ptali se hlavně na MasterChefa. Většinou na věci, které podle smlouvy nesmím prozradit. Ale řešili jsme i cyklistiku. Kolik jsme najeli, kolik nastoupali, kde… To rozebíráme i s manželem.
Jak jste vlastně úspěch v podobě postupu do finále soutěže přijala?
Pořád to vstřebávám, nečekala jsem, že to bude tak náročné. Jednak průběh, a pak i samotné sledování jednotlivých dílů, protože se na sebe nerada dívám. Četla jsem několik nepěkných komentářů, ale pořád dostávám hlavně spoustu krásných a povzbudivých zpráv, což mi dodává energii.
Bylo těžší uspět na poli kulinářském než v minulosti na tenisových kurtech?
Když člověk trénuje a hraje, tak je jedno, jak vypadá. Tady na mě pořád mířilo několik kamer, neustále jsme něco komentovali. Nebylo to moje prostředí. Já možná byla zvyklá na tlak z tenisu, ale tam jsem šla na kurt, odehrála zápas a posledním úderem jsem věděla, kdo je vítěz. V MasterChefovi člověk do poslední chvíle nevěděl, jak to bude. Někdy jsem myslela, jak jsem super uvařila, ale výsledek vlastně určil někdo jiný. Bylo to vážně vysilující.
I pro ženu, která má zkušenosti ze světa tenisu, který je naprosto nemilosrdný a slabé povahy v něm nemají šanci?
Moje tenisová kariéra je minulostí už hodně dlouho. Odvykla jsem všemu. Plnila jsem spíše roli podpůrného týmu dětí či manželovi. Dlouho jsem nedělala něco vyloženě sama za sebe.
