Tisíc kilometrů jako absolutní minimum během letních prázdnin. A k tomu pravidelné výlety s rodinou. Herec Jan Potměšil je už dvaadvacet let po úrazu páteře částečně ochrnutý. Na sport však nezanevřel. A zejména jízda na handbiku představuje skvělý způsob, jímž pětapadesátiletý rodák z Prahy udržuje fyzickou kondici.
Po sametové revoluci, které se aktivně účastnil během listopadových demonstrací, utrpěl v prvních prosincových dnech vážná zranění při autonehodě. Po dlouhé léčbě se vrátil do života. Kulturního i sportovního.
„Cyklistika je úžasná posilovna nejen na ruce, ale i na zádové svaly, což se mi hodí. A výborně se u toho čistí hlava,“ říká Jan Potměšil v rozhovoru pro WeLoveCycling.
Jezdíte na handbiku i na podzim a v zimě, když se ochladí?
Je to trošku složitější. Vzhledem k těžišti se nedá s adaptérem jezdit, když to začne klouzat. Ale hlavně v září začínám hrát, učit a času rapidně ubývá. Takže jde hlavně o záležitost vyplňující volný čas od jara do podzimu.
Jak často usedáte na handbike?
Méně, než bych chtěl. Kdysi jsem v sezoně jezdil skoro denně, bral jsem si ho i na venčení psů. Teď je to spíš záležitost prázdnin a volných víkendů mimo Prahu, ale občas si udělám okruh i v Hodkovičkách, kde bydlíme. Když potřebuji rychlou rozcvičku, jedu třeba jen 10 kilometrů. Pokud jedeme s rodinou na výlet, vydáme se klidně na 30 až 40 kilometrů. Záleží na terénu.
![Jan Potměšil](https://d2p6e6u75xmxt8.cloudfront.net/13/2021/12/potmesil-2.jpg)
Kolik tedy zvládnete během roku kilometrů?
Ročně nevím, ale v posledních letech se snažím, aby to bylo jen během prázdnin tak 1000 kilometrů. Statistiku dalších měsíců si nevedu.
Kde se nejčastěji na handbiku pohybujete?
Moje nejoblíbenější trasy vedou kolem Tábora v jižních Čechách, kde máme chalupu. Z chalupy do Bechyně a zpátky je to kolem 40 kilometrů, navíc pro handbike ne úplně jednoduchým terénem. To jsem jedno léto jezdil téměř denně. Často jezdíme s kamarády kolem Třeboně, kde je naopak terén ideální, tam mám rád každou trasu.
Snažíte se vybírat spíše trasy, které mají minimální převýšení?
Handbike jsem si s sebou každý rok brával i na dovolené do Chorvatska na Pelješac. Tam jsem každý den jezdil horskou etapu s opravdu velkým převýšením. To mě bavilo. Rád se vracím na stejné trasy. Mohu si tam porovnávat, jak na to jsem. A mám radost, když udělám pokrok a cesta mi připadá snazší než minule.
Je to složité převážet handbike?
Mám handbike Meyera Speedy, což je vlastně přídavný adaptér k vozíku, takže ho mám pořád v kufru auta. Má jednoduché upínání k vozíku a je lehký. Jízda s adaptérem se samozřejmě nedá srovnat s jízdou v závodním handbiku, to je úplně jiný požitek, ale je to mnohem větší předmět, nedá se dát do normálního auta a člověk musí vždycky dojet zpátky k místu, kde nechal vozík. V závodním handbiku máte těžiště hodně nízko a ujedete na jeden zátah mnohem víc kilometrů. Jsem vždy rád, když si ho můžu někde půjčit a projet se.
![Jan Potměšil](https://d2p6e6u75xmxt8.cloudfront.net/13/2021/12/potmesil-3.jpg)
Kdy jste si vlastně první handbike pořídil?
Měl jsem ho velmi brzy po úrazu, tehdy ho vyráběli nějací kluci na koleně. Byl strašně těžký, ale sjezdil jsem na něm s rodiči celou Šumavu, používal jsem ho spoustu let.
Handbike je mnohem nižší než kolo. Nebojíte se jezdit sám?
Nebojím. Rodina mě vybavila spoustou reflexních oblečků, oranžovou helmou a nikdy nevyjíždím bez blikačky.
Zažil jste nějaké nepříjemné situace?
Několik, ale jedna z nich se s odstupem času jeví dost komicky. Kdysi jsem venčil psy na chalupě v lese u rybníčku, na místě dost vzdáleném od civilizace. Naklonil jsem se do boku, abych sebral ze země klacek, hodil ho psovi a s vozíkem i kolem jsem bokem žuchnul na zem. Naštěstí jsem se neskutálel do vody. Nebylo koho přivolat. Nezbývalo tedy, než se z toho nějak vleže vymotat, všechno rozpojit, znovu nasednou na vozík a adaptér opět připnout.
![Jan Potměšil](https://d2p6e6u75xmxt8.cloudfront.net/13/2021/12/potmesil-4-1920x1440.jpg)
Věnujete se kromě udržování kondice na handbiku pravidelně i jinému sportu?
Miluji lyžování, kdysi jsem slušně plaval, se synem občas jdeme do posilovny. Akorát toho času, kdyby bylo víc!
Působíte v Divadle v Celetné. Na co byste pozval čtenáře našeho portálu?
Určitě na představení FC Rudý lev Patricka Marbera, kde se spojily moje dvě vášně – divadlo a fotbal. Chodil jsem totiž na fotbalovou základku v Botičské a hrál za Slavoj Vyšehrad. Druhým představením je Růže pro Algernon, kterou hraji déle než 25 let. Nevynechejte ani naši Klubovnu v Jindřišské ulici v Praze, kde doporučuji představení Kytice a Audience.