Už jste slyšeli ten hukot, co zaznívá z profesionálního pelotonu? Cyklistická federace UCI chce sport bezpečnější a zelenější, takže časovou penalizací nebo dokonce diskvalifikací se bude trestat odhazování odpadků. Ale to podstatnější, co profíky tolik nazlobilo, je pravidlo, které jim od 1. dubna nakazuje, jak smějí a nesmějí na kole sedět.

Jean-Paul Ballard strávil čtrnáct let jako hlavní inženýr v týmech formule 1, načež spoluzakládal společnost Swiss Side, která dnes poskytuje aerodynamické analýzy zákazníkům, jako je tým Ineos nebo výrobce kol Canyon.

Sagan a Froome stylu kamikadze vděčí za úspěchy

A stejně jako profesionální závodníci i on je verdiktem UCI znechucen. Podle něj totiž zákaz sjezdařské pozice, kdy cyklisté sedí místo na sedle na horní rámové trubce, spolu s tou, kdy se závodníci speciálně v samostatných únicích opírají předloktím o řídítka (a vlastně je tak nemají pod kontrolou), přispěje k výraznému zpomalení cyklistických závodů a připraví je o náboj. Protože rozdíl v pozici a bez ní je masivní – až dvacet procent.

Thomas de Gendt sedící při sjezdu na rámové trubce svého stroje. Foto: profimedia
Belgický cyklista Thomas de Gendt sedící při sjezdu na rámové trubce svého stroje. Foto: profimedia

„Na jednu stranu je federace progresivní a nedávno svolila k úpravám zastaralých tvarů kol, takže dnes se klasické silničky můžou podobat časovkářským strojům,“ podivoval se Ballard. „Na druhou stranu je příliš konzervativní v tom, jak se na kole může jezdit. Jestliže někdo ovládá tuto na pohled kaskadérskou pozici, proč by ji nemohl používat?“

UCI argumentuje tím, že jde o bezpečnost. Možná ne u samotných profíků, protože ti moc dobře vědí, kdy se můžou do takového kamikadze usadit, a své kolo ovládají dokonale.

Vždyť třeba Peteru Saganovi dopomohla v Richmondu k titulu mistra světa a Chris Froome takto překvapivě zaútočil ve sjezdu v 8. etapě Tour de France 2016 a vrátil se tak do žlutého dresu. Riziko pozice je tak spíš u těch méně zkušených a primárně mladých, kteří profesionály chtějí napodobovat.

Rozdíl může být až 135 wattů

Ballard strávil roky tím, že počítal výhodnost tohoto „vajíčka“ na kole. A říká: „Rozdíl mezi posedem na horní rámovce a klasickým držením řídítek v obloucích s pokrčenýma rukama v 60kilometrové rychlosti je 85 wattů. V sedmdesátce, což je standardní sjezdová rychlost v elitní kategorii, je to dokonce 135 wattů. A to už je sakra rozdíl.“

Cyklistická sjezdová pozice s předloktím opřeným o řídítka. Další ze zakázaných pozic.
Cyklistická sjezdová pozice s předloktím opřeným o řídítka. Další ze zakázaných pozic.

Stejně zásadní jsou rozdíly u druhé, takzvaně časovkářské a rovněž od apríla zakázané pozice. Pozice „kudlanka nábožná“ oproti držení ve spodním úchopu ušetří uprchlíkovi z pelotonu 15 wattů při 40kilometrové rychlosti a 24 wattů v padesátce.

U obou pozic platí stejný princip – čím větší plocha, tím větší odpor větru. Nohy závodníka se „starají“ o polovinu veškerého odporu, se kterým musí cyklista bojovat, ruce mají na starost 25 procent odporu. Když uvážíme, že 15 procent aerodynamického odporu tvoří hlava s přilbou, zbývá 10 procent na trup. Pozice skrčence tak ve sjezdu výrazně zmenšuje plochu, do které by se mohl vzduch opírat, a tak… pojedete rychleji.

Přestože pozice „kudlanka“ není tak přínosná jako „skrčenec“, i její zákaz bude mít dopad na vývoj závodů a taktiky. „Nejmenší odpor v úniku máte právě v této jakoby časovkářské pozici. Takže její zákaz povede k vyššímu odporu vzduchu a tím ke znevýhodnění unikajícího závodníka,“ tvrdí Ballard. A čím vyšší rychlost, tím výraznější rozdíly oproti minulosti budou.

Krok UCI se tak dá přeložit jako snaha o eliminaci jednoho fíglu a zdůraznění čistého výkonu toho kterého závodníka. Bohužel tím ale cyklistika ztrácí punc „formule 1 s lidským motorem“.