Sdílet:

Ten rok startuje Tour de France bez domácího miláčka Jacquesa Anquetila, který volí start na Giru a získá tam růžový dres. Kvůli účasti v Itálii absentuje taky Charly Gaul, lucemburský vítěz Tour 1958. A když nemocný obhájce Federico Bahamontes ve čtvrté etapě odstoupí, domácí Roger Rivière, čtvrtý muž předchozího ročníku Tour, se v tom sedmačtyřicátém stává hlavním favoritem.

Jako by soupeřů neměl dost v ostatních týmech, přidává se jeden i uvnitř výběru Francie. Henry Anglade je na této Tour kohoutem číslo dva, který by taky rád maillot jaune získal.

Zatímco Rivière vítězí v úvodní časovce, Anglade si po šestém dnu závodu obléká dres lídra. Za to se Rivière mstí a na svého parťáka zaútočí 112 kilometrů před cílem etapy v Lorientu. Angladovi za tu dobu naloží čtrnáct minut, jen Němec Junkermann, Belgičan Adriaenssens a Ital Nencini dokážou držet jeho tempo. Rivière je v etapě první, žlutý dres navléká Belgičan. Mezi touto čtveřicí se má rozhodnout.

Kruté proroctví se naplní

Rivièrova ztráta je 1:38 minuty na lídra a do cíle v Paříži zbývá jen týden. Je přesvědčený, že manko stáhne v poslední časovce na 83 kilometrů, což má být pro někdejšího světového rekordmana v hodinovce lahůdka.

Roger Rivière, francouzský cyklista, prožívá okamžik nebývalé radosti po etapovém vítězství na Tour de France 1960. Vše se má brzy změnit... Foto: profimedia
Roger Rivière, francouzský cyklista, prožívá okamžik nebývalé radosti po etapovém vítězství na Tour de France 1960. Vše se má brzy změnit… Foto: profimedia

Anglade však pronáší proroctví, které se má zanedlouho naplnit. „My tuhle Tour prohrajeme,“ obává se. „Boj je ztracen předem, protože Roger bude dělat chyby. A obávám se ještě jednoho. On se bude chtít držet Nenciniho ve sjezdech a jednoho dne to nezvládne.“

V neděli 10. července míří Tour do papežského Avignonu. Cestou se stoupá na Col de Perjuret, který s výjimkou obyvatel toho koutu země snad nikdo nezná, protože peloton Tour šlape vzhůru poprvé v historii. Rivière má vše spočítáno: stačí udržet se Nenciniho a vítězství bude moje!

Celý den, kamkoli se Ital hne, je na něm Francouz nalepený. Nencini coby špičkový sjezdař za vrcholem Perjuretu útočí a Rivière musí za ním. Riskuje v každé zatáčce. Ví, že teď se hraje o žlutý dres. A pak najednou…

„Roger spadl, Roger spadl,“ volá jeho kolega z francouzské reprezentace Luis Rostollan, když zastaví u krajnice a zoufale gestikuluje dolů do propasti. Tam Rivière bezvládně leží, kolo opodál, rám pokroucený, vidlice zlomená.

Hlava na kamení, oči netečně zírající k nebi

Rivière v předposlední serpentině ve vysoké rychlosti ztrácí kontrolu nad svým bicyklem a přes betonový blok, který ohraničuje prašnou cestu, přeletí dolů ze srázu a dopadne o dvacet metrů níž.

Jedině to, že ho zbrzdí koberec z větví, mu zachrání život. Z muže, co sahá po vítězství, je najednou muž bez šance.

Hans Junkermann táhne skupinku uprchlíků během 6. etapy Tour de France 1960. Druhý zleva Roger Rivière následován Gastonem Nencinim a Belgičanem Janem Adriaenssensem. Úník, který francouzskému cyklistovi změní život. Foto: profimedia
Hans Junkermann v čele uprchlíků v 6. etapě Tour de France 1960. Druhý zleva Roger Rivière následován Gastonem Nencinim a Janem Adriaenssensem. Úník, který francouzskému cyklistovi změní život. Foto: profimedia

Novinář deníku L´Équipe Antoine Blondin popisuje: „Rivière najednou zmizel, pět minut jsme si mysleli, že se vypařil, že prostě zmizel ze světa. Jenže on ležel tam dole s přeraženou páteří. Proto se nemohl pohnout ani se ozvat. Hlavou ležel na kamení, oči netečně zíraly k nebi.“ Přivolaná helikoptéra nemůže v hornatém terénu přistát a krouží nad pelotonem. „Tak jako krouží supi,“ popisuje Blondin.

Když Rivièra konečně dostanou do nemocnice v Montpellieru, doktoři diagnostikují zranění: dva zlomené obratle a… celkové ochrnutí. Tristní je konec jednoho z nejslibnějších francouzských cyklistů, který už nikdy nevyhraje Tour de France. To vše ve věku 24 let, po třech a půl sezonách mezi profesionály.

Užíval amfetaminy, skončil na vozíku

Lékaři v kapsách Rivièrova dresu najdou léky proti bolesti, stopy po nich jsou i v jeho těle. Rivièrova lékařka Clarissa Brobeckerová rok po karambolu sepíše článek pro magazín Libre Santé, kde uvádí: „Rivière byl prášky proti bolesti tak otupělý, že se buď nepokusil brzdit, nebo toho vůbec nebyl schopen.“

Roger Rivière na nosítkách po pádu do rokle, který mu ukončil cyklistickou kariéru. oto: profimedia
Roger Rivière na nosítkách po pádu do rokle, který mu ukončil cyklistickou kariéru. Tour de France 1960 byla jeho posledním závodem, následně prožil život na invalidním vozíku. Foto: profimedia

V roce 1967 nakonec Rivière stejně jako většina jeho tehdejších souputníků podlehne a dozná: „Ano, užíval jsem amfetaminy a takřka neomezené množství léků proti bolesti.“

Jejich vinou už nikdy nebude chodit, ale aspoň kola mu zůstala − ta u invalidního vozíku. Zemřel na rakovinu hrtanu ve věku 40 let.

Ale ten život, o němž snil, se zastavil o šestnáct let dřív na kopci, jehož jméno do té doby ani neznal.

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.