Ten rok startuje Tour de France bez domácího miláčka Jacquesa Anquetila, který volí start na Giru a získá tam růžový dres. Kvůli účasti v Itálii absentuje taky Charly Gaul, lucemburský vítěz Tour 1958. A když nemocný obhájce Federico Bahamontes ve čtvrté etapě odstoupí, domácí Roger Rivière, čtvrtý muž předchozího ročníku Tour, se v tom sedmačtyřicátém stává hlavním favoritem.
Jako by soupeřů neměl dost v ostatních týmech, přidává se jeden i uvnitř výběru Francie. Henry Anglade je na této Tour kohoutem číslo dva, který by taky rád maillot jaune získal.
Zatímco Rivière vítězí v úvodní časovce, Anglade si po šestém dnu závodu obléká dres lídra. Za to se Rivière mstí a na svého parťáka zaútočí 112 kilometrů před cílem etapy v Lorientu. Angladovi za tu dobu naloží čtrnáct minut, jen Němec Junkermann, Belgičan Adriaenssens a Ital Nencini dokážou držet jeho tempo. Rivière je v etapě první, žlutý dres navléká Belgičan. Mezi touto čtveřicí se má rozhodnout.
Kruté proroctví se naplní
Rivièrova ztráta je 1:38 minuty na lídra a do cíle v Paříži zbývá jen týden. Je přesvědčený, že manko stáhne v poslední časovce na 83 kilometrů, což má být pro někdejšího světového rekordmana v hodinovce lahůdka.
Anglade však pronáší proroctví, které se má zanedlouho naplnit. „My tuhle Tour prohrajeme,“ obává se. „Boj je ztracen předem, protože Roger bude dělat chyby. A obávám se ještě jednoho. On se bude chtít držet Nenciniho ve sjezdech a jednoho dne to nezvládne.“
V neděli 10. července míří Tour do papežského Avignonu. Cestou se stoupá na Col de Perjuret, který s výjimkou obyvatel toho koutu země snad nikdo nezná, protože peloton Tour šlape vzhůru poprvé v historii. Rivière má vše spočítáno: stačí udržet se Nenciniho a vítězství bude moje!
Celý den, kamkoli se Ital hne, je na něm Francouz nalepený. Nencini coby špičkový sjezdař za vrcholem Perjuretu útočí a Rivière musí za ním. Riskuje v každé zatáčce. Ví, že teď se hraje o žlutý dres. A pak najednou…
„Roger spadl, Roger spadl,“ volá jeho kolega z francouzské reprezentace Luis Rostollan, když zastaví u krajnice a zoufale gestikuluje dolů do propasti. Tam Rivière bezvládně leží, kolo opodál, rám pokroucený, vidlice zlomená.
Hlava na kamení, oči netečně zírající k nebi
Rivière v předposlední serpentině ve vysoké rychlosti ztrácí kontrolu nad svým bicyklem a přes betonový blok, který ohraničuje prašnou cestu, přeletí dolů ze srázu a dopadne o dvacet metrů níž.
Jedině to, že ho zbrzdí koberec z větví, mu zachrání život. Z muže, co sahá po vítězství, je najednou muž bez šance.
Novinář deníku L´Équipe Antoine Blondin popisuje: „Rivière najednou zmizel, pět minut jsme si mysleli, že se vypařil, že prostě zmizel ze světa. Jenže on ležel tam dole s přeraženou páteří. Proto se nemohl pohnout ani se ozvat. Hlavou ležel na kamení, oči netečně zíraly k nebi.“ Přivolaná helikoptéra nemůže v hornatém terénu přistát a krouží nad pelotonem. „Tak jako krouží supi,“ popisuje Blondin.
Když Rivièra konečně dostanou do nemocnice v Montpellieru, doktoři diagnostikují zranění: dva zlomené obratle a… celkové ochrnutí. Tristní je konec jednoho z nejslibnějších francouzských cyklistů, který už nikdy nevyhraje Tour de France. To vše ve věku 24 let, po třech a půl sezonách mezi profesionály.
Užíval amfetaminy, skončil na vozíku
Lékaři v kapsách Rivièrova dresu najdou léky proti bolesti, stopy po nich jsou i v jeho těle. Rivièrova lékařka Clarissa Brobeckerová rok po karambolu sepíše článek pro magazín Libre Santé, kde uvádí: „Rivière byl prášky proti bolesti tak otupělý, že se buď nepokusil brzdit, nebo toho vůbec nebyl schopen.“
V roce 1967 nakonec Rivière stejně jako většina jeho tehdejších souputníků podlehne a dozná: „Ano, užíval jsem amfetaminy a takřka neomezené množství léků proti bolesti.“
Jejich vinou už nikdy nebude chodit, ale aspoň kola mu zůstala − ta u invalidního vozíku. Zemřel na rakovinu hrtanu ve věku 40 let.
Ale ten život, o němž snil, se zastavil o šestnáct let dřív na kopci, jehož jméno do té doby ani neznal.
