Tour de France: rok, kdy zvítězila válka (1940)

Autor: Adam Bouda

Pokud koronavirus letos dá, zůstane Tour de France 1940 jedinou, která kdy byla zrušena. Při pohledu na datum musí být jasné, co bylo důvodem bezprecedentního kroku. Ať se ředitel Staré dámy Henri Desgrange až do jara toho roku snaží sebevíc svůj závod udržet při životě, musí nakonec rezignovat a 34. ročník odvolat. Cyklistiku zastaví nacistická okupace.

Přestože detaily ohledně trasy nejsou nikdy zveřejněny a data jednotlivých etap neupřesněna, je Tour de France s kulatým letopočtem dobře promyšlený plán. Desgrange jej se svým týmem v kancelářích pořadatelského deníku L´Auto připravuje od předchozího podzimu.

Ale zapomínají snad, co se venku za okny děje? Že je válka a jde o život? Bylo by nefér podezírat organizátory z naivity uvnitř sportovní bubliny, která by ignorovala skutečnost na bitevních polích všude kolem. Dobře chápali realitu, což dokážou tím, jak od poloviny září 1939 pozmění na počest vojáků své jméno na L’Auto-Soldat.

Cyklistika jako vzkaz, že Francie žije?

Na stránkách žurnálu se mísí zprávy o světovém konfliktu, analýzy sportovních událostí, které válce navzdory probíhají. Nechybí zprávy o šampionech povolaných do zbraně a mířících na frontu. V záhlaví titulní strany se pak jednoho dne vedle názvu deníku objeví Voltairův citát: „Každý člověk je vojákem v boji proti tyranii.“ Sport, který má být nezávislý na politice, je jí nyní zasažen.

Henri Desgrange je vážně nemocný, takže se sportovních akcí už osobně neúčastní. Ale dál maluje svým perem písmena a sype z rukávu jeden patriotický editorial za druhým. Vedle toho se svými kolegy bojuje za udržení cyklistického dění, které by vyslalo okupantům vzkaz, že země žije.

Henri Desgrange musel udělat v roce 1940 těžké rozhodnutí a zrušit Tour de France. Foto: profimedia
Henri Desgrange, ředitel Tour de France, musel udělat v roce 1940 těžké rozhodnutí a zrušit nejslavnější závod planety. Foto: profimedia

V srpnu 1939 krátce po vyhlášení vítězů 33. Tour proběhne velká diskuze s hlavami cyklistického průmyslu, jejichž společnou snahou je stvořit nový kalendář závodů a jejich nový formát.

Jak ale poskládat peloton cyklistů, když většina z těch, co soutěžili o žlutý dres v ročníku 1939, nyní místo řídítek drží v rukou kvér? Budou zahraniční závodníci z neutrálních zemí přijati? Kde se seženou závodní stroje, když celý cyklistický průmysl obrátil svou pozornost k válečným potřebám?

Místo Paříž-Roubaix se jede Le Mans-Paříž

Jedni mluví o tom, že zbytečnost cyklistických závodů je v současném klimatu víc než evidentní. Druzí oponují tím, že závody nemůže nic, tedy ani válka zničit. Dohoda z rokování, kterou otiskne list L´Auto 6. března 1940 nakonec zní takto: „Do závodů budou smět nastoupit jedině tak mladí závodníci, kterým ještě není dovoleno držet zbraň, a poměr zahraničních účastníků bude omezen na třetinu pelotonu.“

Henri Desgrange, ředitel Tour de France, sleduje opravu kola v podání belgického cyklisty Sylvera Maese při etapě posledního předválečného ročníku Tour de France 1939. Foto: profimedia
Henri Desgrange, ředitel Tour de France, sleduje opravu kola v podání belgického cyklisty Sylvera Maese při etapě posledního předválečného ročníku Tour de France 1939. Foto: profimedia

Přestože ve světě plápolá oheň války, z cyklistického pohledu se zdá být všechno v pořádku. Tedy aspoň pokud jde o závodění na velodromech v zimě. Velké potíže ale vytanou, jakmile se má zjara nastartovat silničářská sezona. Paříž-Roubaix, jejíž trasu vojenské úřady nejdříve schválí, se musí proměnit v Roubaix-Paříž a nakonec je závod zachráněn aspoň na trase Le Mans-Paříž. Mraky se stahují nad etapami Paříž-Nice, zatímco italské Giro se ještě uskuteční v plném rozsahu. Bude ale posledním na dalších šest let.

A tehdy Desgrange napíše další ze svých komentářů s velmi pesimistickým tónem, v němž začíná zpochybňovat budoucnost Tour de France 1940. A zakončí ho slovy: „Možná čekáte, že teď oznámím zrušení ročníku 1940. Zatím ne, zatím stále živím naději, že zvítězíme nad všemi těžkostmi. Ještě se o to chceme pokusit.“

Kdyby Evropa žila v míru…

Desgrangeova víra však nemá dlouhého trvání, protože o čtyři dny později se na první straně novin objeví toto oznámení: „Tour de France organizovaná od roku 1903 se tento rok neuskuteční. Bude odložena na rok 1941.“

Ferdinant Kubler nad hlavami fanoušků po vítězství v první poválečné etapě Tour de France v roce 1947. Foto: profimedia
Ferdinant Kubler nad hlavami fanoušků po vítězství v první poválečné etapě Tour de France v roce 1947. Foto: profimedia

Enkláva Francouzů v londýnském exilu se rozhodne chovat, jako by se nic nedělo, a skrze BBC každý den vysílá půlhodinový pořad Ici La France – Tady Francie, jímž chce svým spoluobčanům v nacistickém zajetí dodat naději. Anonymní komentátor si 11. července zvolí za své téma sport a z Londýna ohlásí: „Dnes, kdyby pan Hitler souhlasil, aby Evropa žila v míru, by radostně odstartovala 34. Tour de France.“

Pořádají se sice závody jako Circuit de France a Grand Prix du Tour de France, ale ředitel dává jasně najevo, že to není ani chabá náhražka Tour de France. Ta další se pojede až sedm let poté, jako prvním mírový ročník nové éry v roce 1947.

Další Tour de France Retro v sérii

Všechny články ze Tour de France Retroérie