Sdílet:

Že jsou bikepackingové závody jen pro mladé? A Loudání českou krajinou je jen pro blázny? Ale kde že. Vít Čenda Čenovský má v datu narození ročník 1953, přesto za sebou má již deset ročníků v třináctileté historii závodu.

Když se před deseti lety dozvěděl o akci Loudání Českou krajinou, vyvinul nemalé úsilí, aby se dostal na startovní listinu. Přání se mu splnilo. Před prvním ročníkem o akci ještě nic nevěděl, a tak si osmý den po startu naplánoval soukromou akci, na níž nemohl chybět.

Nakonec nedojel ani do poloviny závody, a tak otevřel své skóre v historické tabulce s minus pěti body. Tím si zadělal na zásadní problém, příští ročník musel dojet do cíle stůj co stůj. To ještě nevěděl, že Loudání je návykovou drogou…

Jaká pro vás byla desátá účast na jednom z nejtěžších tuzemských bikepackingových závodů?

Ve srovnání s loňským ročníkem měl být letošní pohodovější a skutečně byl. I když jsem zažil jezdivější. V loňském roce jsem měl radost, protože toho brutálního ročníku jsem se nemohl z časových a soukromých důvodů zúčastnit. Zvolil jsem tudíž účast na podobné akci s názvem Toulání Šumavou. Ta se ale minulý rok konala mimo oblast Šumavy, a to v Krkonoších, Jizerských a Orlických horách… Měl jsem najeto jen kolem tisíce kilometrů. Nicméně zatímco při Loudání dosahuji průměrné jízdní rychlosti kolem deseti kilometrů v hodině, při Toulání Šumavou to bylo beznadějně kolem pěti. Každopádně šlo o fantastický cykločundr.

S čím bude jubilejní desátá účast na Loudání ve vaší paměti spojena?

Tady je to poměrně jasné. Krušné hory mě překvapily svojí krásnou zasmušilostí a nádhernou zelenou barvou. Před mnoha a mnoha lety jsem se zúčastnil Karlova běhu na běžkách po hřebenech Krušných hor a tenkrát mě vyděsily torza mrtvých stromů. Lesy hynuly v důsledku siřičitých emisí z uhelných elektráren. Říkal jsem si tenkrát, že se do Krušných hor už nevrátím. Letos mě však přesvědčila příroda o své síle a já si připadal jako v rumunských horách, kde jsem prožil při pěším putováním mnoho nádherných chvil. Dalším skvělým momentem pak bylo, že jsem sám sebe přistihl, že se nezřízeně těším na průjezd Kokořínskem.

Našel se i okamžik, kdy jste nad jubilejním startem a účastí v Loudání lamentoval?

Snad šplh s kolem do kopce před Mezibořím. Dva kroky nahoru a jedno sklouznutí dolů. Kopec před Měděncem ale také nebyl nejkratší. Sám nevím. Vždyť ono to vůbec nevadí, když si člověk sáhne trochu na dno svých sil. I tyhle momenty jsou ale krásné a je jich mnoho. Jen je těžké o nich vyprávět. Vše se musí zažít. Nádherná rána na mokrých loukách nebo večerní fotografické zlaté hodinky. Hodně toho ale nelze zachytit objektivem. Tyhle momenty nicméně zůstávají v srdci napořád. Loudalové mi rozumí. Někdy mě jen mrzí, že všechnu krásu nemohou prožít i osoby mně velmi blízké, ale neznám ve svém okolí žádného masochistu.

Co pro vás vlastně představuje bikepacking?

Bezvadnou příležitost, jak se přesvědčit o tom, že k nádhernému životu při putování na kole vlastně nepotřebuješ skoro nic. Stejné je to samozřejmě i s chozením po horách. Mně to minimum věcí až tak moc nevadí, ale lidé v okolí si často myslí, že smrdím. Někdy to také tak cítím, ale zatím jsem se s vyloženě zápornou reakcí nesetkal.

Není šest křížků na krku překážkou k bikepackingovému životu?

Někteří lidé se u mého věku pozastavují. Já nikoliv. Prostě sednu na kolo a jedu. Věk není překážkou S kluky ze Slaného (pořadatelé Loudání Českou krajinou) jsem tak prožil několik nádherných cykločundrů. Já to tak beru. Je mi jasné, že musím mít dopředu něco najeto, osvědčilo se něco kolem třech tisíc kilometrů. Já tvrdím, že chce-li člověk prožít něco pěkného, musí vynaložit nějaké úsilí. Zadarmo nikdo nic nedostane. Takové množství kilometrů se nenajede jen tak. Měl jsem tak několik individuálních tréninkových táborů, které jsem si sám naplánoval. V Maroku, na Sicílii, Novém Zélandu a dvakrát jsem absolvoval Svatojakubskou cestu na kole a doufám, že bude i třetí. Moje žena je možná jiného názoru, ale já už prostě nemohu nic odkládat. Já prostě musím žít…

Zahraniční putování v sedle kola jste zmínil. Co všechno jste zvládl v Česku a co vás ještě láká?

V začátcích to byl Jesenický tvrďák a později následovalo Loudání českou krajinou, Toulání Šumavou a také Bohemia Divide. Rád bych absolvoval i 1000 mil, ale to mi asi bude odepřeno. Odmítám platit nemorálně vysoké startovné, za něž nedostanu zhola nic kromě trička. Já vím, je to otázka do diskuze, ale…

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.