Sdílet:

Telefon mu neustále drnčí. Mobil má u ucha téměř nonstop. Za normálních okolností by byl v těchto dnech trenér české silniční reprezentace Tomáš Konečný na roztrhání. S národními výběry nebo jako sportovní ředitel týmu Tufo Pardus Prostějov by jezdil ze závodu na závod, tvořil nominace.  Po vypuknutí epidemie koronaviru sleduje, jak se jeden závod za druhým ruší. A tak komunikuje se svěřenci a řeší nelehkou situaci. „Připadám si jako v nějakém zlém snu. Jen čekám, kdy se z něj všichni probudíme a zase to bude lepší,“ říká bývalý úspěšný profesionál.

Jak mění pandemie koronaviru plány cyklistů?

Stejně jako všech jiných lidí i sportovců. Všechno se bortí a netrpělivě čekáme, že se to začne lepšit a sezóna se rozběhne. Ale když dění člověk pozoruje, vyhlídky zatím nejsou nic moc. Každý stát to má trošku jinak, někde je situace horší, jinde lepší, někde cyklisté mohou ven, jinde ne. Ale to, že se otevřou hranice a začne se po Evropě jezdit na závody, je zatím podle mě dost v nedohlednu.

Troufnete si odhadnout další vývoj sezony?

Problémem je velká kumulace lidí na jednom místě. Při cyklistice to nejsou jen závodníci, ale nezbytný doprovod, rozhodčí, organizátoři, fanoušci. Bojím se, že než se vše bude moci v klasické podobě vrátit do starých kolejí, bude to trvat dlouho. Abychom se letos vůbec cyklistiky na mezinárodní úrovni dočkali… Taky se může stát, že tady u nás pojedeme všichni jednu sezonu a profesionálové z WorldTour týmů se objeví na Českém poháru pod hlavičkou reprezentace. Ale teď opravdu nedokážu odhadnout, co bude.

Jste ve spojení s reprezentanty z elitních stájí?

Ano. Zdeněk Štybar je v Belgii, Petr Vakoč v Andoře, jinak všichni ostatní dorazili domů. Roman Kreuziger a Honza Hirt jsou v karanténě. Zatím jsou všichni v pohodě a věří, že se v nějakém horizontu sezona rozjede. Jejich týmy nepřistoupily k nějakým úsporným opatřením a snaží se pro kluky a fanoušky organizovat společné tréninky na trenažerech, každý ze svého domova. Díky platformě Rouvy to funguje i v Česku a někteří kluci, třeba reprezentační bikeři, se do akce už zapojili.

A trenér národního týmu, který by měl jít příkladem?

Já si teď taky jeden závod střihnul. Byla to v podstatě časovka v Austrálii, na 26 kilometrů, ale s třemi kopci. Řekl jsem si právě, že půjdu příkladem a bylo to pro mě celkem peklo. Byl jsem 93. z 250, vyhrál Vastl před Škarnitzlem. Oni jeli čtyřicet minut, já padesát. Ti kluci jsou úplně jinde, ale jde spíš o to, že je zde třeba i pro mladé závodníky šance jet virtuálně s reprezentanty. Právě pro mladé se snažíme pořád něco vymýšlet, aby nám děti neutíkaly od cyklistiky. Jenže možnosti jsou omezené. Nyní třeba budeme s našimi nejlepšími profesionály dělat propagační videa, kde nechají i nahlédnout pod pokličku a ukážou, jak nyní doma trénují, co dělají.

Zatím se škrtá jeden závod za druhým. Co může být zlom v sezoně?

V té nejvyšší lize určitě Tour de France. Kdyby zrušili Tour, tak už to bude velký průšvih pro všechny: týmy i sponzory. Ve Francii se objevily názory z vlády, že by se Tour mohla konat bez diváků. Nedokážu si to představit. Nějaký okruh se dá uhlídat, ale etapu dlouhou 200 kilometrů? To určitě ne. Tour bude mezník sezony. Navíc ti kluci potřebují absolvovat i něco před tím na rozjetí, třeba Dauphiné. Ano, Tour se může jet i v srpnu, ale pak už by se asi musely jet Giro i Vuelta souběžně, jinak si to moc nedokážu představit. Ale jak říkám, situace se může měnit ze dne na den. Teď jsou vše jen spekulace.

Je problémem přeložení olympiády na příští rok?

Je to malér pro všechny, řada lidí se na olympiádu chystá a najednou vše čtyři měsíce před finální přípravou padne. Navíc do olympijské přípravy investují všichni: týmy, stát, olympijské výbory, svazy. A pro organizátory budou ztráty největší. Ale nedá se nic dělat. To, co se teď děje, nikdo nečekal. Skoro tomu v dnešní civilizaci ani nemůžu uvěřit. Nejdůležitější je, abychom se přes vše jako lidstvo přenesli. A teprve pak se budou řešit dopady. Je jasné, že budou obrovské.

Prožíváte současnou situaci hodně? Uničov, kde jste začínal s cyklistikou, byl celý v karanténě…

Hodně mě to zasáhlo, mám v Uničově a okolí spoustu přátel. Všem držím palce, protože kompletní izolace nebyla určitě nic příjemného. Ale všichni musíme předpisy a vyhlášky dodržovat, aby to stejně nepropuklo v dalších městech. Pořád čekám, až začnou přicházet nějaké pozitivní zprávy. Je to hodně náročné. Musíme se semknout a věřit, že bude líp.

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.