Kolo jako umění – pevné, užitečné a krásné

Autor: Siegfried Mortkowitz

Jsou všechna kola překrásná? Když se nad tím zamyslíte, skoro každý z nás vnímá kolo jako nádherný stroj. Kolo je esteticky velmi přitažlivé, vztah mezi rovnými trubkami rámu, kruhy ve formě kol a zaoblenou křivkou řídítek má něco do sebe.

Spojení těchto jednotlivých částí kola je ovšem výsledkem touhy po maximální funkčnosti, estetika je až sekundární kvalitou kola. Architekti ale už dlouho ukazují, že krása může vycházet i z funkčnosti. Známý americký architekt Luis Sullivan razil tezi, že „forma následuje funkci“. Tento výrok vychází z rukopisů římského architekta Marca Vitruvia Pollia, který prohlásil, že jakákoliv struktura musí být pevná, užitečná a krásná. Právě tato tři přídavná jména splňuje kolo dokonale.

Není tak překvapením, že kolo jako symbol technologického a sociálního pokroku se od počátku 20. století stále častěji stává prostředkem umělců v jejich tvorbě. Dnes je kolo přítomno v každodenním životě více než kdy dříve, umělci s ním pracují ve svých instalacích i jako s objektem krásy.

Čínský umělec Ai WeiWei pózuje před svým dílem nazvaným „Forever“ před budovou Gherkin v Londýnském City. Expozice umělce, který svá díla vystavovala před časem také v pražském Veletržním paláci, byla instalována v rámci venkovní výstavy Sochařství ve městě. Konstrukce vysoká téměř 10 metrů a široká 16 metrů se skládá z 1 254 rámů jízdních kol. Foto: Profimedia, AFP

Současný čínský umělec a aktivista Ai Weiwei vystavoval své sochy a instalace po celém světě, dokonce i v pražské Národní galerii. V jeho tvorbě často nalezneme právě bicykl. Kromě představování krásy bicyklu používá Ai Weiwei velké továrny na výrobu kol jako metaforu autoritářských systémů produkujících konformní občany. O jeho tvorbě se můžete dozvědět více zde nebo zde.

Trochu skromnější práci předvedlo duo umělců Mark Grieve a Ilona Specter. Své dílo představili v roce 2007 na festivalu Burning Man, který se každoročně koná v nevadské poušti Black Rock. Jejich instalace byla sestavena z kol nalezených na skládkách a recyklačních dvorech a vytvářela až 10 metrů vysoký oblouk. Artefakt upoutal pozornost tím správným směrem – umělci se snažili poukázat na veškerý odpad, ve kterém se naše planeta utápí, nabídli i řešení, jak se s problémem potýkat. Ano, je to recyklace. Nebo to je recyklistikace?

The Bicycle Arch at Burning Man Festival. © Artists Without Borders Facebook

Saatchi Art nabízí k prodeji přes 1 000 děl aspirujících umělců z celého světa, v nichž je kolo hlavním motivem. Například zde najdeme dílo Taliah Lempertové „Dave’s Eisentraut on Pink“, které můžete koupit za 3 140 $.

Taliah Lempertová se exkluzivně věnuje bicyklům. Její bohatá a pestrá sbírka vyobrazených dvoukolých strojů je ke shlédnutí na www.bicyclepaintings.com, kde je můžete i zakoupit.

Jedním z nejefektnějších veřejných uměleckých projektů s cyklistickou tematikou je projekt Sary Holmesové a 5 000 žáků, kteří pro město Woking v roce 2012 vytvořili peloton 50 cyklistů z vrbového proutí. Proč? Městem vedla trať olympijského závodu mužů v silniční cyklistice.

V neposlední řadě používají umělci i samotné komponenty kol. Mezi nimi vyniká hlavně jihokorejský „sochař z řetězů“ Seo Young-Deok, který používá řetězy pro tvorbu velkých a vizuálně úchvatných děl, jako je „The Thinker“.

Firma Bike Furniture Design, jejíž název je opravdu odpovícající, využívá součásti kol a motorek pro výrobu neobyčejného a originálního nábytku. Takže můžete být na kole, i když sedíte doma v křesle. Počítají se pak hodiny strávené v tomto křesle, tedy kole, do tréninku? Doufáme, že ano.