Někdy si musíte vybírat novou „rodinu“. Pár opravdu blízkých přátel vám pomůže nahradit vlastní rodinu například v situaci, kdy mají její členové jiné zájmy. Ovšem ne v případě Keetie Hage. Její rodina měla štěstí už od začátku. Sedm jejích členů sdílelo stejnou vášeň – vášeň pro cyklistiku.

Sdílet:

Kromě toho, že jsou Nizozemci známí jako aktivní cyklisté, jsou také pověstní pro svou vytrvalost a nekonfliktnost. Anthonie „Toon“ Hage předal svým potomkům obě tyto vlastnosti a vychoval generaci úspěšných cyklistů: čtyři dívky a dva chlapce. Už když bylo dvěma nejstarším dívkám Belle a Keetie teprve okolo dvanácti let, pravidelně s otcem jezdily do roosendaalského cyklistického klubu na trénink. Dohromady to byl pořádný výlet: 40 km do Roosendaalu, 50km dlouhý trénink s klubem a 40 km zpátky domů.

Keetie (vlevo) v roce 1967.

Bella byla první ze sourozenců, která se dala na závodění. S jejím otcem a mladší sestrou Keetie naložili tři kola na střechu malého WV Beetle a jezdili tak po závodech po celé zemi i v zahraničí. Nizozemské závody byly ale v porovnání s ostatními nižší ligou. V Nizozemí závodily dívky většinou na 30 km dlouhých trasách, kdežto v sousední Belgii měly závody okolo 70 km. Zároveň byly soupeřky v Belgii mnohem agresivnější. Obě sestry sice vzpomínají na těžké závody v Belgii, ale jedním slovem dodávají, že to byl ten nejlepší trénink.

Netrvalo dlouho a Bellina mladší sestra Keetie ji brzo začala převyšovat svými výsledky. Možná i proto, že Keetie byla více do vrcholového závodění, kdežto Bella brala cyklistiku jako volnočasovou zábavu. Keetie se stala neporazitelnou ve své rodné zemi. Vyhrála dvanáctkrát národní šampionát ve stíhačce a devětkrát opanovala národní šampionát v závodě s hromadným startem. V roce 1968 a 1976 se stala mistryní světa v silniční cyklistice a čtyřikrát získala tento titul i ve stíhačce. V roce 1978 stanovila i nový rekord v tzv. hodinovce, kdy ujela 43,082 km.

Mistrovství světa v roce 1979.

Jako každý jiný superhrdina i Keetie byla zahalena rouškou anonymity. Pracovala jako učitelka a většina jejích žáků ani neměla ponětí o jejích úspěších. Keetin sen bylo zúčastnit se ženské Tour, která se nazývala Tour Féminine. Bohužel se jí to nikdy nepodařilo. Vděčí za to komplikovanému vztahu s trenérem z KNWU, nizozemské cyklistické federace, pro kterou Keetie pracovala jako koordinátorka.

V osmdesátých letech minulého století ukončila svoji kariéru. Říká, že to nebylo tak těžké. Byla jednou z nejlepších a nejskromnějších cyklistek všech dob. Keetie se stala matkou a byla oddanou učitelkou, její dny plné závodění byly u konce. Koneckonců, ještě měla dvě mladší sestry, Heleen a Cisku, jejichž čas teprve přicházel.

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.