Místo radosti z cyklistiky úzkosti. Místo otevřené komunikace strach z následků. A místo podpory v psychicky nejtěžších chvílích pocit, že každý je snadno nahraditelný. Nizozemský tým Picnic-PostNL, který patří mezi elitu profesionální cyklistiky, čelí mimořádně závažným obviněním. Rozsáhlé investigativní šetření nizozemského serveru NOS Sport a cyklistické platformy In De Waaier odhalilo prostředí, v němž se podle bývalých závodníků a zaměstnanců poslušnost cenila více než lidskost. Jeden z cyklistů dokonce přiznal, že uvažoval o sebepoškozování. Jak se z ambiciózního projektu stala organizace, v níž se lidé báli říct vlastní názor?
Stačilo několik vět. Žádná vzpoura, žádná veřejná kritika, žádný skandál. Jen odlišný pohled na závodní taktiku. A kariéra profesionálního cyklisty se podle jeho vlastních slov začala měnit v psychické peklo.
Byl 22. říjen 2020. Osmnáctá etapa Giro d’Italia skončila a závodníci tehdejšího týmu Sunweb, nynější tým Picnic Post-NL, seděli v autobuse. V nohách měli další obří porci kilometrů, těla zničená třemi týdny závodění. Sportovní ředitel Rudi Kemna se obrátil na šestadvacetiletého Martijna Tusvelda s otázkou, co si myslí o zvolené taktice. „Mohli jsme to udělat jinak,“ odpověděl závodník pro nizozemský server NOS Sport a platformu In De Waaier.
V běžném pracovním prostředí by podobná věta sotva vzbudila pozornost. V profesionálním sportu, kde se taktika rozebírá do nejmenších detailů, by dokonce měla být žádoucí. Jenže podle Tusvelda se právě v tomto okamžiku začal měnit jeho život. Na konci sezony se dozvěděl, že vytváří negativní atmosféru. Z jeho závodního programu na následující rok zmizely významné podniky. A dlouho před vypršením kontraktu dostal informaci, že s ním vedení do budoucna nepočítá.
Nejbezpečnější strategie? Mlčení
Nakonec v týmu zůstal. Nikoli však proto, že by se vztahy napravily. Dva jiní závodníci nečekaně ukončili smlouvy, čímž se pro Tusvelda uvolnilo místo. V organizaci vydržel až do konce roku 2024. Jenže za jakou cenu?
V zimě 2025 poslal Tusveld Rudimu Kemnovi e-mail. Popsal v něm, co s ním události po Giru udělaly. Investigativní novináři nizozemské veřejnoprávní stanice NOS měli možnost si jeho zprávu přečíst. Podle Tusvelda se po říjnovém konfliktu změnilo úplně všechno. Přestal se cítit svobodně. Bál se vyjadřovat vlastní názor, sdílet pocity nebo poskytovat zpětnou vazbu. Z profesionálního sportovce, který chtěl přispívat k týmovému úspěchu, se stal člověk přesvědčený, že nejbezpečnější strategií je mlčení.
„Začal jsem být úzkostlivý. Říkal jsem si: Budu mlčet, řeknu ano a amen. A to jsem dělal po zbytek let s tímto týmem,“ popsal pro server NOS sport. Jeho psychické problémy postupně nabíraly na intenzitě. V roce 2021 se potýkal s depresivními příznaky. V e-mailu dokonce přiznal, že přemýšlel o tom, že si ublíží.
A nejde o příběh se šťastným koncem. Ještě v roce 2025 Tusveld popisoval frustraci, smutek a pocit bezmoci. Nedokázal se vyrovnat s tím, jak se jeho kariéra vyvíjela. Na konci téhož roku profesionální cyklistiku opustil. Dodnes podle svých slov nechápe, co vlastně udělal špatně.
Kdyby šlo o jediného nespokojeného závodníka, mohlo by vedení týmu argumentovat osobním konfliktem nebo rozdílným pohledem na fungování profesionální organizace. Jenže investigativní šetření NOS Sport a cyklistické platformy In De Waaier přineslo mnohem širší obraz.
Strach, nejistota, nedůvěra, psychické vyčerpání
Novináři vedli důvěrné rozhovory se 71 současnými nebo bývalými závodníky a zaměstnanci týmu Picnic-PostNL. A v jejich výpovědích se opakovala stejná slova: strach, nejistota, nedůvěra, psychické vyčerpání. Někteří hovořili o traumatizujících zkušenostech. Jiní popisovali pracovní prostředí, kde se báli vyjádřit vlastní názor, protože nesouhlas mohl znamenat problémy.
„Existuje určitá forma tyranie,“ uvedl jeden z bývalých cyklistů. Další přiznal, že si následky odnesl i do nového působiště. Vedení v něm podle jeho slov vyvolalo přesvědčení, že je komplikovaným člověkem. „Dlouho jsem o sobě pochyboval. Často jsem si říkal: Dávej si pozor na to, co říkáš, nebuď komplikovaný.“
Tohle je možná jeden z nejznepokojivějších aspektů celé kauzy. Psychické následky totiž podle některých svědectví nekončily odchodem z týmu. Přetrvávaly dlouhé měsíce, někdy i roky. A zasahovaly také zaměstnance, kteří se starali o každodenní fungování organizace.
Jeden z bývalých členů personálu popsal, že se postupně cítil spíše jako policista než jako člověk, jehož úkolem je pomáhat závodníkům. Po odchodu vyhledal mentálního kouče, aby pochopil, proč se v pracovním prostředí necítil bezpečně. „Byla to nejlepší práce, ale ne příjemné místo,“ shrnul své zkušenosti.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Profesionální cyklistika je mimořádně tvrdý sport. Závodníci tráví stovky hodin ročně v sedle, podstupují extrémní fyzickou zátěž, žijí dlouhé týdny mimo domov a neustále čelí tlaku na výsledky. V posledních letech se proto stále více diskutuje o významu psychické podpory. Mentální koučové, sportovní psychologové nebo specialisté na zvládání stresu se stávají důležitou součástí profesionálního sportu. O to zarážející je zkušenost jednoho z bývalých závodníků Picnic-PostNL. Když se dostal do psychických problémů a požádal o možnost navštívit mentálního kouče, měl mu sportovní ředitel Rudi Kemna odpovědět: „Nevěřím na psychology.“
Pro cyklistu, který hledal pomoc, šlo podle jeho výpovědi o zásadní moment. Způsob fungování týmu podle něj přispěl k tomu, že začal uvažovat o ukončení závodní kariéry. Jiný bývalý jezdec popsal situaci, kdy se ocitl na hranici vyhoření. Místo pochopení podle svých slov narazil na nezájem. „Cítil jsem se sám.“ Právě osamělost v prostředí, které by mělo fungovat jako tým, se objevuje jako jeden z nejvýraznějších motivů celého vyšetřování.
Picnic-PostNL přitom nebyl vždy spojován s podobnými příběhy. Kořeny současné organizace sahají do období, kdy tým pod různými názvy budoval pověst moderního cyklistického projektu. Výraznou pozornost získal zejména díky Marcelu Kittelovi, který na Tour de France v letech 2013 a 2014 patřil mezi nejúspěšnější sprintery. Právě po tomto období se však podle jednoho z bývalých manažerů začala atmosféra měnit. Tým rychle rostl. S úspěchy přibývala očekávání, odpovědnost i tlak. A vedení podle jeho svědectví postupně propadalo obavám ze ztráty kontroly.
Odpovědí bylo zavádění stále většího množství pravidel a protokolů. Přesně stanovené postupy měly zajistit maximální efektivitu. Jenže v praxi podle některých bývalých členů organizace začaly potlačovat individualitu. „Začali vytvářet spoustu pravidel. To působilo utlačujícím a dusivým dojmem,“ popsal bývalý manažer.
Triumf na Giru odstartoval diktaturu a radikalizaci
Celkové vítězství Toma Dumoulina na Giru 2017 se ukázalo jako zásadní moment. Pravidla a protokoly se ještě zpřísnily. „Doslova došlo k radikalizaci postojů,“ říká zdroj z řad zasvěcených.
Další svědectví naznačují, že prostor pro individuální potřeby závodníků byl minimální. Odchylka od nastavených pravidel mohla znamenat nepříjemný pohovor. „Každý je nahraditelný.“ Právě tuto větu měli členové týmu podle výpovědí opakovaně slýchat. V prostředí profesionální cyklistiky, kde jsou smlouvy často krátkodobé a závodníci bojují o místo na soupisce, má podobné sdělení mimořádnou sílu.
Jezdec totiž dobře ví, že ztráta důvěry vedení může znamenat méně závodních příležitostí, horší vyjednávací pozici nebo konec kariéry. A pokud má zároveň pocit, že nesmí otevřeně komunikovat, vzniká nebezpečná kombinace. „Tento tým se vám nepřizpůsobuje. Vy se musíte přizpůsobit týmu,“ charakterizoval filozofii organizace jeden z bývalých závodníků.
Moderní cyklistika je posedlá daty. Výkon se měří ve wattech, únava pomocí fyziologických ukazatelů, regenerace prostřednictvím monitorování spánku a výživové strategie se počítají na jednotlivé gramy sacharidů. Závodníci dostávají detailní tréninkové plány. Jejich závodní programy jsou připravovány měsíce dopředu. Sportovní ředitelé analyzují každý detail. To samo o sobě není problém. Právě systematický přístup pomohl posunout profesionální cyklistiku na úroveň, která byla ještě před dvaceti lety nepředstavitelná.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jenže existuje hranice mezi profesionální disciplínou a prostředím, které člověku nedovoluje být člověkem. „Nejsme roboti, že ne?“ položil řečnickou otázku jeden z bývalých manažerů Picnic-PostNL. V několika slovech vystihl podstatu problému. Cyklista může mít dokonale nastavený trénink, optimální výživu a špičkové vybavení. Pokud se ale bojí vlastního sportovního ředitele nebo má strach říct, že psychicky nezvládá tlak, žádný wattmetr jeho situaci nevyřeší.
Investigativní zjištění přicházejí v období, kdy tým podle původní reportáže prochází mimořádně složitým sportovním obdobím. Picnic-PostNL zaznamenával výsledky, které výrazně zaostávaly za jeho ambicemi. Sezona popisovaná v šetření byla dokonce označena za nejhorší v historii organizace. Nabízí se proto otázka, zda může mít dlouhodobě problematická pracovní kultura přímý dopad na sportovní výkonnost.
Jednoznačnou odpověď samotná svědectví neposkytují. Sportovní výsledky ovlivňuje mnoho faktorů, od rozpočtu přes kvalitu závodníků až po zranění nebo konkurenci. Je však obtížné přehlédnout rozpor mezi snahou o maximální efektivitu a zkušenostmi lidí, kteří popisují ztrátu sebedůvěry, strach z komunikace a psychické vyčerpání. Pokud se závodník bojí otevřeně mluvit o únavě, zdravotních problémech nebo pochybnostech o taktice, může tím utrpět nejen jeho psychika, ale potenciálně i sportovní rozhodování.
Tým přitom podle reportáže zaměstnává přibližně 120 lidí. Pro řadu oslovených nebylo jasné, zda vůbec existuje důvěrný poradce a na koho se mohou v případě problémů bezpečně obrátit. Taková nejistota představuje v organizaci nejvyšší cyklistické úrovně závažný problém.
Picnic PostNL zahájil vlastní šetření
Příběh Martijna Tusvelda není o jezdci, který nedokázal vyhrát velký závod. Není ani o sportovci, který by odmítal trénovat nebo respektovat týmovou taktiku. Je o člověku, který podle vlastního svědectví vyslovil názor a následně se roky bál promluvit. A také o systému, v němž někteří závodníci a zaměstnanci podle svých výpovědí ztráceli pocit bezpečí.
„Neztotožňujeme se s obrazem, který vyšetřování nabízí. Každopádně iniciujeme nezávislé, profesionální šetření kultury v našem týmu. K jeho závěrům přistoupíme s plnou vážností a zavedeme případná nezbytná zlepšení – z úcty ke všem, kteří jsou či byli součástí našeho týmu,“ uvedlo v prohlášení vedení týmu Picnic PostNL.
Asociace profesionálních cyklistů potvrdila, že se ztotožňuje se zjištěními NOS Sport a In De Waaier. „Během uplynulého roku a půl jsme zachytili různé signály a slyšeli příběhy, které se shodují s tím, co řekl Martijn Tusveld,“ říká Jeroen van Keulen, tajemník asociace.
Součástí Picnic PostNL je od roku 2021 Pavel Bittner. Jeden z nejúspěšnějších českých cyklistů současnosti prožil nejprve rok a půl v development týmu sestavy, od srpna 2022 se přesunul na soupisku elitní formace. V jejím dresu vyhrál etapu na španělské Vueltě a dvakrát absolvoval Tour de France. Na konci sezony 2026 přestoupí do formace Pinarello Q36.5. Součástí development týmu Picnic PostNL je nyní druhým rokem Pavel Šumpík.
Titulní foto: A.S.O./Gaëtan Flamme