Čtyři slavná sedla, 53 kilometrů a 1650 výškových metrů. Silnice obepínající majestátný masiv Sella, po kterých se desítky let honí hvězdy Gira d’Italia. Dvakrát do roka tenhle kouzelný kout Dolomit patří jenom cyklistům při Sellaronda Bike Day. Akci s puncem závodu, která nemá vítěze, postrádá startovní čísla, cílovou pásku i výsledkovou listinu. Přesto právě tady možná zažijete svůj nejlepší den na kole v životě.
Trasa tohohle „nezávodu“ je přitom dokonale závodní. Sedla Gardena, Sella, Pordoi, Campolongo. Čtyři jména, jež díky Giru znají i lidé, kteří Dolomity nikdy nenavštívili. V den Sellarondy se ale jejich význam na pár hodin změní. Silnice se v červnu a v září zavřou autům i motorkám a zůstanou jen cyklistům. Letos jich zářijová edice přilákala kolem osmnácti tisíc.
Kolo, co pamatuje Hvězdné války
Rozdíl od běžného dne na horských silničkách člověk pozná rychle. Dolomity bez motorové dopravy totiž znějí jinak. Místo burácení motorů slyšíte jen cvakání řetězů a cvrčky volnoběžek, funění lidí vedle sebe a bučení krav na loukách. Ve sjezdu se pak nemusíte bát, že na vás ze zatáčky vybafne autobus nebo motorkář krájející serpentinu v protisměru. Silnice je rázem o poznání širší, i když jde pouze o optický klam.
A specifické je i tempo. Už na prvním kopci vám totiž začne být jasné, že tentokrát budou čísla hrát druhé housle. Co chvíli vás předjede někdo na elektrokole, za okamžik zase vy předjedete člověka v bavlněném tričku na ocelovém kole pamatujícím premiéru prvních Hvězdných válek. O dvě zatáčky výš stejně společně zastavíte, protože výhled na masiv Dolomit prostě stojí za to.
Na trasu Sellarondy se můžete napojit kdekoliv, sedlo Gardena je ale ideální úvod. Dlouhé serpentiny, dechberoucí pohled do údolí Alta Badia a skály, které se nad silnicí zvedají skoro až kýčovitě. Sella nabízí fenomenální otevřené výhledy, silnice se tlačí pod skalní věže a nutí člověka zvedat oči od představce. Tady se měření výkonu dostává do konfliktu s obyčejnou touhou nepřijít o nic z přírodní krásy okolo. Po překonání sedla ale musíte zapnout koncentraci na 200 procent, protože sjezd ke křižovatce s odbočkou na Pordoi je rychlý a technický.
Následný výjezd na Pordoi každého milovníka silniční cyklistiky dostane do kolen. Tady už nešlapete jen podmanivou horskou krajinou, ale i historií závodní cyklistiky. Fausto Coppi projel při Giru vrcholem sedla jako první pětkrát a na sedle ho dodnes připomíná památník. Pordoi bylo opakovaně Cima Coppi, nejvyšším bodem ročníku Gira. Je zvláštní pocit stoupat po stejné silnici a přitom vědět, že při Sellaronda Bike Day nikdo nebude řešit, jestli jste nahoře první nebo pětitisící.
Po sjezdu Arraby, nepsaného centra závodu, kde vládne během dne podmanivě veselá atmosféra, vás čeká poslední výzva. Sedlo Campolongo je ze čtveřice nejméně děsivé. A zároveň přesně ten kopec, který připomene, že součet je někdy důležitější než jednotlivé položky. Po třech předchozích sedlech už ani relativně mírné stoupání není zadarmo.
Sellaronda ale obecně není extrémní. A právě v tom je její kouzlo. Na rozdíl od mnoha slavných horských výzev není postavená na otázce, kolik bolesti ještě vydržíte. Padesát tři kilometrů se dá zvládnout bez závodní přípravy a ryze výkonnostních parametrů. Přesto během jediného dopoledne přejedete čtyři průsmyky, třikrát se dostanete přes hranici dvou tisíc metrů a prakticky pořád máte pocit, že jste uprostřed cyklistické pohlednice.
Sellaronda připomíná dobu, kdy ještě nevládl Garmin a Strava
Osmnáct tisíc účastníků přitom možná leckoho při představě ucpané silnice odradí. Při cyklotůře srdcem Dolomit jde ale spíš o obrovský peloton, který se nikdy úplně nesjede. Někdo vyráží brzy, jiný až později. Jeden chce všechna sedla objet bez zastávky, další si na každém dá kávu. Jsou tu silničáři na kolech za stovky tisíc, děti, senioři, batolata nebo psi v cargokolech, e-biky… Všichni jedou stejnou trasu, ale každý má svůj vlastní den.
A tím se Sellaronda liší od většiny akcí, na kterých si připínáme číslo na dres. Nikdo nepotřebuje druhého porazit, aby měl z výsledku dobrý pocit. Když se na vrcholu zastavíte na deset minut, nic jste nezkazili. Když poslední kopec vyjedete s kamarádem a místo wattů řešíte, kam večer na pizzu, výsledek tím neutrpí.
Cyklistika se za poslední roky naučila měřit prakticky všechno. Výkon, tep, kadenci, rychlost, tréninkovou zátěž i následnou regeneraci. Je to užitečné a většinu z nás to baví. Jenže občas je dobré si připomenout, že na kole bylo docela dobře i před Garminem a Stravou. A právě to servíruje Sellaronda ve velkém stylu. Čtyři legendární průsmyky, uzavřený okruh a několik hodin bez aut. Když chcete, můžete se poprat o KOM s některou ze současných hvězd pelotonu. Ale také vůbec nemusíte. A možná právě to je ten nejlepší výsledek, který si ze Sellarondy můžete odvézt.