Jeho červená je ještě červenější. Španělská Vuelta mu leží u nohou, byť vyhráno ještě Tadej Pogačar nemá. Každopádně se může zařadit do skupiny vyvolených cyklistických velikánů. Stačí udržet červený dres až do cíle v Granadě, protože pouze čtyři jezdci v poválečné historii na některé z Grand Tour drželi vládli od úvodní etapy. Kteří to byli? A co je spojuje se slovinským fenoménem?
Jako poslední dokázal v novodobé cyklistice prakticky nepředstavitelnou záležitost Švýcar Tony Rominger. V roce 1994 ovládl celkové pořadí Vuelty, když nedal nikou ani čuchnout. I tehdy začínala Vuelta časovkou. Ve Valladolidu po devíti kilometrech měl náskok 20 sekund! Vuelta tehdy byla jako ušitá pro skvělého švýcarského časovkáře. V dalším průběhu cyklisté ještě dvakrát jeli proti chronometru. V osmé etapě 39,5 km a ve dvacáté etapě 53 km. Rominger tehdy ovládl celkem šest etap a pochopitelně všechny časovky. Na konci května, protože tehdy se Vuelta jezdila ještě jako úvodní Grand Tour sezony, slavil velkolepé vítězství a završil hattrick celkových prvenství ze španělské Grand Tour.
Kdo patří do klubu vyvolených?
O jednadvacet let dříve Eddy Merckx vybojoval triumf na italském Giru, když byl v růžovém trikotu lídra od první etapy, kterou představoval prolog na pět kilometrů. Šlo o jedno z pěti vítězství belgického fenomenálního jezdce pod Apeninami, tudíž dominance od úvodního dějství udělala prvenství z roku 1973 alespoň trochu výjimečným.
Merckxův krajan Freddy Maertens pak na jaře 1977 ovládl Vueltu rovněž stylem start cíl, když vyhrál prolog na 8 kilometrů. A následně už na první příčku nikoho nepustil. Posledním do party v poválečné historii je Ital Gianni Bugno, který na jaře 1990 vyhrál naprosto dominantním způsobem Giro. A i tehdy se v Bari začínalo časovkou na třináct kilometrů, což jen potvrzuje, že mužům na celkové pořadí dává vstup do závodu bojem s chronometrem jistou dávku výhody.
Jediný závod, který v poválečné historii odolává a nepřipustil dominanci jediného muže, je Tour de France. Už přes devadesát let se nenašel muž, který by dokázal vyhrát úvodní etapu a následně udržel žlutý dres až do Paříže. Naposledy se o rekordní zápis postaral Romain Maes při svém jediném vítězství na Tour de France v roce 1935.
Vuelta viděla velkolepé sólo
Tadej Pogačar je po čtvrtém dějství na skvělé cestě, aby klub výjimečných rozšířil. A postaral se o to tradičně po velkolepém sólovém úniku. Padesát kilometrů před cílem, když zbývaly na trase ještě dvě horské prémie první kategorie a jedna třetí kategorie, se Slovinec zvedl a zaútočil.
„Když mě týmový parťák Jay Vine vypustil a já zůstal osamocen u kluků z Decathlonu, pomyslel jsem si: Nechci tu zůstat izolovaný proti všem těm uchazečům o celkové vítězství. Všichni se mnou budou chtít závodit. Tak jsem zkusil útok. Pak jsem doufal, že vydržím až do cíle. Bylo to docela těžké, ale prožil jsem krásný den,“ vysvětloval s úsměvem Tadej Pogačar sólový útok.
Do cíle dorazil s komfortním náskokem 2:39 minuty. „Jakýkoli náskok byl víc než dost, ale tohle je opravdu dobré. Teď můžu být klidný a sebevědomý do nadcházejících etap. Budeme se i nadále soustředit na každý další den, ale bude o něco méně stresující,“ přemítal Tadej Pogačar, který velké sólo předvedl v Andoře, který na podzim 2019 při dosud jediné účasti na španělské Grand Tour vyhrál svoji první etapu Vuelty. „Mám tak krásné vzpomínky na svůj první start tady, šlo jeden z mých nejoblíbenějších okamžiků mé kariéry. Na ten den nikdy nezapomenu. Ani na vteřinu jsem si tehdy nepomyslel, že bych někdy takhle jezdil.“
Nyní mu leží Vuelta u nohou. Předvádí velkolepé výkony a nejen španělská média se předhání v superlativech opěvujících jeho formu. Zdá se nemožné, pokud jej nepostihnou zdravotní potíže či pád, aby nedržel červený trikot od prvního do posledního metru závodu.
„Mám pěkný náskok. Ale člověk nikdy neví, co se může stát. Snažíme se mít věci pod kontrolou. Ale pokud se to vymkne kontrole, budeme muset bojovat. A proto máme na Vueltě velmi silný tým,“ nezastíral Tadej Pogačar, že v Granadě při finálovém ceremoniálu by chtěl být mužem, jehož Vuelta zapíše do historie jako borce, co vládl celému ročníku.
Foto: A.S.O./A.S.O-Cxcling-Toni Baixauli