Svého času kolem Armstronga, Contadora a dalších sprintovali „fanoušci“ převlečení do injekční stříkačky. Když pak na Tour de France vyhrával Cadel Evans, jeho věrní si připravili kostýmy klokanů. A letos byl na Tourmaletu mimo jiných vidět „Borat“ ve svých svítivě zelených plavkách, co toho moc nezakryjí. Po pár metrech běhu vedle Pogačara zakopl a skončil v kotrmelci.
Každé léto se v Alpách a Pyrenejích objeví někdo převlečený za kachnu, rytíře nebo superhrdinu. Lidé zvoní kravskými zvonci, mávají vlajkami a čekají celé hodiny na pár desítek vteřin setkání se svými hrdiny. A téměř pokaždé se najde někdo, kdo nevydrží stát na místě.
Proč vlastně lidé riskují, že skončí pod koly pelotonu jen kvůli několika vteřinám vedle svých hrdinů? Pro jedny neoddělitelná součást atmosféry Tour. Pro druhé nebezpečný cirkus.
Mnoho lidí si neuvědomuje, jak rychle dokážou profesionálové stoupat i na dvouciferných sklonech. Běžec, který se snaží držet vedle jezdce, může snadno zakopnout o jiného diváka, motorku nebo bariéru – a skončit přímo pod koly. Atmosféra je skvělá, to ano. Ale jen dokud nezačne ovlivňovat závod.
Fanoušci, nepřekážejte!
Právě proto organizátoři letošní Tour už po první horské etapě vyzývali fanoušky, aby vedle cyklistů neběhali. Cyklistika má být pro fandy privilegium, za které nemusejí platit. A základní pravidlo proto zní: nepřekážejte!
Ne všichni profesionálové to ale vidí tak černě. Vítěz Tour de France 2018 Geraint Thomas patří k těm, kteří horské běžce spíše hájí. „Atmosféru Tour jsem miloval právě kvůli tomu. Během covidu byly některé kopce bez fanoušků a nebylo to ono. Tour je o lidech. O tom, že můžete zadarmo stát metr od svých hrdinů.“
Přesto musí existovat hranice. Problém nastává ve chvíli, kdy někdo běží s vlajkou, tyčí nebo po několika hodinách strávených u piva ztratí odhad.
Důvodů pro tohle krátkodobé a mnohdy nebezpečné vypětí je několik. Jedni chtějí strávit se svými idoly víc než dvě vteřiny. Cyklisté totiž kolem stojícího diváka prosviští během okamžiku. Když se fanoušek rozběhne vedle nich, získá pár sekund navíc.
První důvod by se možná dal ještě chápat. Investujete prostředky, čas a zážitek je v mžiku pryč. Druhý v podobě exhibicionismu ale smysl už postrádá. Tahle sorta běžců chce být hlavně vidět a o cyklistiku jim možná ani tak nejde.
Nemusíte běžet, stačí křičet
Dříve šlo hlavně o televizní záběr, dnes hraje velkou roli i sociální síť. V době virálních videí je otázka, jestli někteří fanoušci chtějí být součástí závodu, nebo spíš vytvořit vlastní obsah. Ať už jde o Borata, obřího kohouta nebo skupinu Vikingů, výrazný kostým zvyšuje šanci, že se člověk objeví v přenosu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A ano, často v tom hraje roli i alkohol. Horská etapa Tour znamená pro diváky dlouhý den. Mnozí dorazí na vrchol už za úsvitu a na jezdce čekají šest i více hodin. Atmosféra postupně houstne, pár piv k ní často patří a člověk pak snáz dostane nápad, že si vedle pelotonu zasportuje.
Právě tady se cyklistika liší od většiny velkých sportů. Na fotbalovém stadionu vás od hráčů dělí tribuny, ploty, pořadatelé. Na Tour de France je „hřištěm“ obyčejná silnice. Fanoušci stojí doslova na dosah ruky, což vytváří jedinečnou atmosféru, ale zároveň riziko.
Když debata o horských běžcích vrcholila, jeden kolumbijský fanoušek s megafonem na Tourmaletu celou věc shrnul po svém: „Nemusíte běžet. Stačí na jezdce pořádně křičet.“ A vzhledem k tomu, že jeho hlas byl slyšet ještě o dvě serpentiny níž, možná našel nejbezpečnější kompromis mezi vášní fanoušků a bezpečností závodníků.