Ve startovní listině jsou to jen jména. Jenže v profesionální cyklistice mnohdy nezůstane pouze u občanského jména. Peloton Tour de France si za více než sto let vytvořil vlastní slovník… Přezdívka často vypovídá o závodnících víc než statistiky, výsledky nebo životopisy.
Někdy odkazují na vzhled, jindy na způsob závodění nebo povahu. Některé vzniknou už v juniorských kategoriích, jiné vymyslí týmoví kolegové, sportovní ředitelé či fanoušci. A jsou i takové, které se narodí během jediné výjimečné Tour a svého majitele pak provázejí po zbytek kariéry.
Stačí vzpomenout na legendy. Eddy Merckx se stal navždy Kanibalem, protože nechtěl soupeřům nechat jediné vítězství. Marco Pantani byl Pirát, protože nosil šátek na hlavě. Na Bernarda Hinaulta seděla přezdívka Jezevec, který se nikdy nevzdával. Fabian Cancellara dostal přezdívku Spartakus a Mark Cavendish se díky své rychlosti proměnil v Manx Missile, raketu z jeho rodného ostrova Mann. V mnoha případech se přezdívka stala slavnější než samotné jméno.
Kdo je komiksový superhrdina?
Ani letošní peloton není o podobné kuriozity ochuzen. Jednu z nejhezčích přezdívek vozí na zádech ekvádorský vrchař Richard Carapaz. Jaguár z Tulcánu zní skoro jako komiksový superhrdina, ale sedí dokonale. Carapaz málokdy útočí bez rozmyslu, často vyčkává, pozoruje soupeře a pak vyrazí do rozhodujícího útoku.
Na opačném konci pomyslného zvířecího spektra stojí Nor Søren Wærenskjold. Se svými bezmála dvěma metry a pětadevadesáti kilogramy patří mezi nejmohutnější jezdce World Tour, takže mu kolegové začali říkat Flodhesten fra Mandal, hroch z Mandalu. Zní to možná trochu posměšně, ale stejně jako skutečný hroch umí být i Wærenskjold překvapivě rychlý a hlavně nesmírně silný.
Australané jsou proslulí tím, že si s přezdívkami příliš hlavu nelámou. Většinou stačí vzít příjmení a přidat koncovku -o nebo -y. Jenže Luke Durbridge se z obyčejného „Durbo“ postupně stal Turbo Durbo. A nutno říct, že specialistovi na časovky a dlouhé roviny sedí dokonale.
Belgický všeuměl Victor Campenaerts zase přijal svou přezdívku natolik za vlastní, že ji používá i na sociálních sítích. Vocsnor vznikl spojením jeho iniciál V.O.C. a nizozemského slova snor, tedy knír. Právě výrazný knír se stal jeho poznávacím znamením stejně jako nekonvenční smysl pro humor.
Přezdívka, co rozčiluje?
Mezi nejvýstižnější přezdívky letošní Tour patří bezesporu Pluh z Grenlandu, jak se přezdívá norskému bojovníkovi Jonasi Abrahamsenovi. Kdo sledoval loňskou Tour, dobře ví proč. Den za dnem odjížděl do úniků, bez ohledu na to, jak mizivé měl šance na úspěch. Prostě oral cestu vpřed.
Pak je tu Němec Nils Politt. U některých přezdívek člověk musí pátrat po jejich původu, ale u Politta stačí jediný pohled. Se svými 192 centimetry, dlouhýma nohama i rukama a charakteristickým stylem jízdy dostal prostě jméno Žirafa. Jednoduché, trefné a okamžitě zapamatovatelné.
Asi nejzajímavější příběh se ale váže k belgickému spurterovi, jímž není nikdo jiný než Jasper Philipsen. Ten totiž používá hned dvě přezdívky. Tradiční Plamen z Hamu (Vlam van Ham) odkazuje na jeho rodné město i výbušnou rychlost. Jenže v posledních letech se mnohem více ujalo označení Jasper Disaster. Vzniklo uvnitř týmu a proslavil ho dokument Netflixu, který zachytil Philipsenovu směs sportovního talentu, smůly, pádů i lehkého organizačního chaosu mimo závody. Je to jedna z mála přezdívek, která svého nositele trochu škádlí, místo aby z něj dělala neporazitelného hrdinu.
A podobných příběhů by se našla celá řada. Polák Michał Kwiatkowski je mezi kamarády jednoduše Kwiato, tedy Květina. Slovinec Matej Mohorič si vysloužil označení Matejpedia, protože je známý svou mimořádnou inteligencí a technickými znalostmi. Italský časovkář Filippo Ganna se změnil v Top Gannu, Brit Adam Yates je Stín a Kolumbijec Fernando Gaviria nosí poetickou přezdívku Zářivý kvesal podle pestrobarevného středoamerického ptáka.
Přezdívky zkrátka k Tour de France patří stejně neodmyslitelně jako žlutý dres nebo karavana reklamních vozů. Některé jsou vtipné, jiné vznešené a další trochu ironické. Všechny ale dokazují, že peloton netvoří jen stroje na watty, ale především osobnosti. A není vůbec vyloučeno, že už během letošního ročníku vznikne další přezdívka, která nahradí dosud zažitou. Z Pogiho se totiž klidně může stát novodobý Kanibal…
