Až se letos Tour de France rozjede z Barcelony, nepůjde o žádnou revoluci. Naopak. Slavný závod už několik desetiletí pravidelně překračuje francouzské hranice a zahraniční Grand Départ se stal jednou z jeho největších tradic. Katalánská metropole se letos stane 27. zahraničním městem, které hostilo slavnostní start nejslavnějšího cyklistického závodu světa.
Přesto se každé léto znovu objevuje stejná otázka: „Jak může Tour de France začínat mimo Francii?“ Odpověď je jednoduchá. Tour nikdy nebyla závodem uzavřeným mezi francouzskými hranicemi. Už při čtvrtém ročníku v roce 1906 peloton zavítal do tehdy německého Alsaska-Lotrinska a od poloviny 20. století se zahraniční starty staly pravidelnou součástí historie závodu.
V posledních letech navíc jejich význam ještě vzrostl. Města (včetně aktuálních snah Prahy) a regiony jsou ochotné investovat nemalé prostředky, aby získaly prestiž spojenou s Grand Départ. Výsledkem jsou miliony diváků u televizních obrazovek i podél tratí a jedinečná reklama pro hostitelskou destinaci. Po Bilbau v roce 2023, Florencii o rok později a letos Barceloně je zřejmé, že Tour se cítí doma prakticky po celé Evropě.
Prvním zahraničním hostitelem byl 8. července 1954 Amsterdam. Nizozemsko, země kol, tehdy připravilo skutečné cyklistické svátky. Organizátoři dokonce výjimečně povolili otevřené restaurace a bary až do čtyř hodin ráno, což bylo na tehdejší dobu naprosto mimořádné. Jeden z členů organizačního výboru tehdy poznamenal, že ani korunovace nizozemské královny si podobnou výjimku nevynutila.
Grand Départ nezná hranice
Mezi nejvýraznější zahraniční starty patří Dublin v roce 1998 a Kodaň v roce 2022. Obě města leží daleko od tradičního francouzského prostředí a obě dokázala, že cyklistická horečka nemusí znát hranice.
V Irsku zažila Tour svůj první ostrovní Grand Départ. Dánská metropole pak nabídla jednu z nejlepších diváckých kulis posledních desetiletí. Statisíce fanoušků lemovaly trať navzdory dešti a celé tři týdny nakonec vyvrcholily triumfem dánského borce Jonase Vingegaarda v Paříži.
Některé zahraniční starty měly ale i výrazný politický rozměr. V roce 1987 se Tour rozjela ze Západního Berlína, tehdy ještě rozděleného zdí. Závod se stal symbolem svobody pouhé dva roky před pádem Berlínské zdi. O pět let později zase odstartovala ze San Sebastiánu v Baskicku, kterému se tehdy kvůli napjaté bezpečnostní situaci dlouhá léta vyhýbala i domácí Vuelta.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Grand Départ se často stává i výkladní skříní hostitelských měst. Londýn v roce 2007 nabídl průjezd kolem Buckinghamského paláce i Big Benu a ukázal, jak silnou pozici získala cyklistika ve Velké Británii ještě před zlatou olympijskou érou. Domácí hvězda Bradley Wiggins tehdy s úsměvem vzpomínal na své cyklistické začátky: „Když jsem viděl ten provoz, říkal jsem mámě: Jak jsi mě vůbec mohla nechat jezdit na kole po centru Londýna, když mi bylo čtrnáct?“
Po ulicích slavných z formule 1
Monako o dva roky později přidalo úplně jinou atmosféru. Jezdci projížděli ulicemi známými z Velké ceny F1 a při tréninku se mezi Ferrari a Lamborghini jen těžko hledalo volné místo.
Žádná země nepřivítala Grand Départ tolikrát jako Nizozemsko. Amsterdam (1954), Scheveningen (1973), Leiden (1978), ‚s-Hertogenbosch (1996), Rotterdam (2010) a Utrecht (2015) dohromady znamenají šest nizozemských startů.
Následuje Belgie s pěti a Německo se čtyřmi hostitelstvími. V posledních letech se seznam dále rozšířil o Bilbao (2023), Florencii (2024) a letos právě Barcelonu, což potvrzuje, že Tour de France se dnes stala skutečně celoevropskou sportovní událostí. A kdepak se asi bude startovat ročník 2029?
Přehled zahraničních Grand Départ
1954 Amsterdam (Nizozemsko)
1958 Brusel (Belgie)
1965 Kolín nad Rýnem (Německo)
1973 Scheveningen (Nizozemsko)
1975 Charleroi (Belgie)
1978 Leiden (Nizozemsko)
1980 Frankfurt nad Mohanem (Německo)
1982 Basilej (Švýcarsko)
1987 Západní Berlín (Německo)
1989 Lucemburk (Lucembursko)
1992 San Sebastián (Španělsko)
1996 ‚s-Hertogenbosch (Nizozemsko)
1998 Dublin (Irsko)
2002 Lucemburk (Lucembursko)
2004 Lutych (Belgie)
2007 Londýn (Velká Británie)
2009 Monako
2010 Rotterdam (Nizozemsko)
2012 Lutych (Belgie)
2014 Leeds (Velká Británie)
2015 Utrecht (Nizozemsko)
2017 Düsseldorf (Německo)
2019 Brusel (Belgie)
2022 Kodaň (Dánsko)
2023 Bilbao (Španělsko)
2024 Florencie (Itálie)
2026 Barcelona (Španělsko)
