Nevídaná záležitost! Mýtus, co z cyklistiky téměř vymizel. Vítěz etapy ze skupiny uprchlíků. A přece se to děje. Italské Giro 2026, respektive jeho patnáctá etapa, přinesla výjimečný okamžik. A ještě vyšperkovaný rekordem.
Deset až dvacet procent! Tak nízká je úspěšnost úniků v profesionálních cyklistických závodech. Přesto se zase a znovu odvážlivci pouští do útoků, které v drtivé většině nikam nevedou. Celkem 17 z 23 rovinatých etap v itineráři Giro di Italia od ročníku 2020 skončilo hromadným sprintem.
Proč se tedy cyklisté – zdánlivě nesmyslně – ždímou? Kvůli sponzorům. Menší týmy posílají jezdce do úniku, aby si zajistily čas v televizních záběrech. Dalším faktorem je taktická záležitost. Pokud tým dostane svého jezdce do skupiny uprchlíků, je zbaven břemene podílu na pronásledování a šetří energii. A pak je zde faktor možného vítězství. Nepravděpodobného, leč možného.
Giro zažilo nejrychlejší etapu v historii
Giro slouží jako důkaz. Patnáctá etapa přinesla nejen triumf ze skupiny uprchlíků. Ale dokonce i rekord. Vítěz proletěl etapu Voghera-Milán dlouhou 157 kilometrů průměrnou rychlostí 51,324 kilometrů v hodině. Jde o nejrychlejší etapu v historii růžového závodu!
Zlatý věk cyklistiky, chápej jako dobu pár desítek let zpátky, byl pro uprchlíky ternem. Triumf po účasti v úniku nebyl vzácností. Ale s vývojem pelotonu se situace změnila.
Moderní cyklistika uprchlíkům nepřeje. Sportovní ředitelé jednotlivých týmů zvládají úniky jako matematický problém. Sprinterské týmy v rovinatých etapách či sestavy na celkové pořadí v horských etapách drží odjeté jezdce v odstupu, který zlikvidují. Někdy třeba jen pár desítek metrů před cílovou branou. Ale sny uprchlíků jsou zmařeny.
Únik je navíc velice nehomogenní skupina. Každý má svoje ambice a s blížící se cílovou čarou klesá ochota spolupracovat, tudíž peloton má při smazání manka snadnější roli.
Zásadním faktorem moderní doby je pochopitelně aerodynamika. Osamělý jezdec či malá skupinka bojuje s odporem větru. Ve velké skupině, míněno v hlavním balíku, vynakládají jezdci drasticky méně energie.
Třicet zhuntovaných domestiků pro nic
Jak je tedy možné, že Giro vidělo úspěšný únik, v němž byli čtyři jezdci od pátého kilometru? Martin Marcellusi (Bardiani CSF 7 Saber), Mattia Bais, Mirco Maestri (oba Polti VisitMalta) a Fredrik Lavik Dvarsnes (Uno-X Mobility) vzorně spolupracovali.
Na 157 kilometrů umístili pořadatelé pouze 612 výškových metrů. Jen časovka v desátý závodní den měla méně. Všechny ostatní etapy, co letos zahrnuje Giro, byly či budou náročnější. A finále tvořily tři okruhy v ulicích Milána. Městská trať hraje vždy pro uprchlíky. Ale i tak se očekával hromadný spurt. Tím spíše, že nikdo z čtveřice v úniku nevyhrál v předešlé historii etapu na Giru. Přitom kupříkladu Mirco Maestri už jich má na kontě 180 a Mattia Bais 119.
Na čele pelotonu se točili závodníci Soudal Quick Step, Unibet Rose Rockets, Lidl Trek a ve finále EF Education EasyPost. A přesto Uno-X Mobility vyhrálo podruhé v historii etapu na Grand Tour. Norský spurter Fredrik Lavik Dversnes si zapsal k nelibosti trojice italských spoluprchlíků životní výhru.
Paul Magnier ze Soudal Quick Step usilují o fialový trikot pro krále bodovací soutěže vyhrál sprint hlavního pole. Jenže se bojovalo až o páté místo. Šestou příčku bral Dyla Groenewegen z Unibet Rose Rockets, sedmou Tobias Lund Andresen z Decathlon CMA CGM.
„Byli prostě silnější,“ uznal sportovně Dylan Groenewegen. „Je pro mě překvapení, že jsme únik nedohnali, protože každý sprinterský tým využil všechny jezdce, aby uprchlíci nevyhráli. Ale marně,“ posteskl si Paul Magnier.
Hlavně domestici, kteří téměř vypustili duši a všechno zbytečně, tak smířliví nebyli. „Třicet jezdců v pelotonu bylo totálně vyčerpaných a stejně jsme je nedohonili. A jen proto, že před sebou měli televizní motocykl,“ hřímal Elmar Reinders, který měl rozjet spurt pro Dylana Groenewegena. „Byla to fraška,“ ulevil si nasupeně Tim Torn Teuntenberg ze sestavy Lidl Trek, pro jehož tým zatím Giro nepřineslo jedinou vítěznou etapu.
Jindy nebrblají, usmál se vítěz
Čtyři odvážlivci však zůstali nad věcí. Zejména pak norský vítěz dne. „Jediné motorky byli čtyři jezdci v úniku. Zpočátku jsem považoval naše ambice za beznadějné, ale postupně se situace zlepšovala. Byli jsme všichni dost silni a finále na městských okruzích je vždy výhodnější pro únik,“ říkal Fredrik Lavik Dversnes.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Poznámkami o triumfu televizních motocyklů si nenechal vzít euforii, kterou mu Giro přineslo. „Kluci, kteří mluví o motorkách, vědí, že jde o součást sportu. Tentokrát to nebylo v jejich prospěch, takže si samozřejmě stěžují,“ usmál se norský závodník, jemuž triumf ani rekord už nikdo nevezme.
„Pro nás je k vzteku, že vyhráli uprchlíci. Ale pro cyklistiku je super, že se takové příběhy dějí,“ zůstal nad věcí Lukáš Kubiš z poražené sestavy Unibet Rose Rockets, které Dversnes a další ukradli sprinterskou show.
