Je to nádherný sport. Cyklistika dává svobodu, endorfiny, opálené pruhy a neodolatelné nutkání mluvit o převodech i u rodinného oběda. Jenže některé zákonitosti odhalíte až poté, co máte za sebou tisíce kilometrů, pár trapných momentů a minimálně jednu existenciální krizi v kopci. Kdybyste se mohli vrátit v čase, ušetřili byste si spoustu bolesti, peněz i návštěv odborníků. Takže pokud s cyklistikou teprve začínáte, čtěte pozorně.
Začněme tím, že cukr není vždycky kamarád. Možná už jste taky objevili energetické gely a sladké ionťáky, protože Pogačar přece taky tankuje cukr. A navíc dnes v neskutečných objemech, protože znáte to: američtí vědci zjistili, že… Máte tedy pocit, že jste v tubě gelu našli svatý grál výkonu, že teď jste jako ti profíci.
O pár měsíců později budete sedět u zubaře a oplakávat zub, který do té doby celý život bez problémů sloužil. Náhoda? Spíš daň za to, že se z vás stala pojízdná cukrárna. Sladké palivo k cyklistice patří, to bezesporu, ale hlavně do závodů a tvrdých tréninků. Na běžné ježdění stačí voda, elektrolyty a normální jídlo. Vaše zuby vám poděkují.
Pokud začínáte, nekupujte levnější…
Další věc, kterou dost možná taky dlouho ignorujete, a nejen pokud začínáte, je strečink. Čtete o něm všude, díky sociálním sítím vidíte kdejakého profíka, jak se protahuje. Protože na to samozřejmě má celý den a nesedí v práci. Vy sami ale ke strečinku přistupujete, jako by se vás netýkal. Výsledkem je kondice slušného atleta v těle ztuhlém jako kámen. Když vám lékař řekne, že máte flexibilitu ocelové traverzy, není to kompliment. Stačilo by přitom pár minut denně: trochu protáhnout hamstringy, otevřít kyčle, rozhýbat záda. A spoustě bolestí se tak dá předejít. Není to sexy, ale funguje to.
Pak je tu téma kola samotného. Pokud si myslíte, že „začnu s něčím levnějším, a pak se uvidí“, máme pro vás zprávu z budoucnosti: neuvidíte nic jiného než karbon. Silniční cyklistika je kluzký svah a nadšení vám vydrží déle, než si myslíte. Levné kolo rychle přestane stačit a vy budete hledat něco lepšího. Starý rám skončí v předsíni a vám zůstane pocit, že jste zaplatili dvakrát. Kdybychom dnes mohli radit svému mladšímu já, řekli bychom: kup rovnou lepší kolo a neokecávej to.
Stejně tak bychom si asi dříve pořídili inteligentní cyklopočítač. Ne kvůli honbě za watty a Stravě, ale kvůli objevování. Jakmile začnete plánovat trasy, najednou nacházíte kavárny, kopce a zapadlé silničky, o kterých jste neměli tušení. Navíc sledovat data je překvapivě motivační. Člověk zjistí, že i obyčejná vyjížďka má příběh.
Bolest není známka hrdinství
Velkým tématem, o kterém se nemluví dobře, ale mělo by, je sedlo. Zejména, pokud s cyklistikou začínáte. Ano, mluvíme o intimních partiích. Pokud vás na kole něco bolí nebo brní, není to známka hrdinství, ale špatného nastavení. Správné sedlo dokáže změnit cyklistiku z utrpení na radost. Žádné sedlo není pohovka z obýváku, ale bolest a necitlivost by rozhodně neměly být normou.
Hodně peněz se dá ušetřit také tím, že absolvujete kurz alespoň základní údržby kola. Výměna lanka, seřízení přehazovačky nebo brzdy nejsou černá magie. Stačí pár videí a chuť se učit. A hlavně – ušetříte si ten trapný telefonát, kdy někde v horách vysvětlujete, že „to trochu cvaká“.
Další lekce přichází s první zimou, kdy kolo pověsíte na hřebík a čekáte na jaro. Máme to stejně, ale je to chyba! Forma zmizí, nálada taky. Jakmile se ale naučíte jezdit konzistentně i v horším počasí, věci se zlepší. A na oné staré pravdě, jakkoliv už vám může lézt krkem, asi něco bude. Neexistuje totiž špatné počasí, jen špatně zvolené oblečení. A občas trenažér.
Jenom kolo nestačí
Postupně taky zjistíte, že kolo samo o sobě nestačí. Cyklistika je skvělá pro vytrvalost, ale život je víc než jen šlapání. Trocha běhu, turistika, posilování nebo jiný sport udrží tělo funkční i mimo sedlo.
A nakonec to nejdůležitější. Nikdy nezapomeňte, že jste začali jezdit proto, že vás to bavilo. Honba za čísly, výkony a výzvami je opojná, ale dokáže z vás někdy samotnou radost vysát. Když to přepísknete, může to skončit nějakou dobou nenávisti. Jakmile se vrátíte k obyčejné radosti z jízdy, všechno se zase srovná.
Takže jezdit ano. Trénovat ano. Zlepšovat se určitě. Ale hlavně si zachovejte ten dětský úsměv, když vyrazíte na cestu. Protože přesně kvůli němu začínáte, kvůli němu cyklistika stojí za to.
Titulní foto: kalas.cz
