Patří k obdivovaným hvězdám. I dávno po kariéře se Zdeněk Štybar těší obrovské pozornosti. Stejně jako Bradley Wiggins, který s vrcholovou cyklistikou seknul, když získal páté olympijské zlato coby šampion Tour de France z roku 2012. Oba se nesčetněkrát setkali při závodech během jejich kariér. Ale nyní budou poprvé závodit v totožném dresu. Britská sportovní ikona je amabasadorem We Love Cycling Kopcovité L’Etape Czech Republic by Tour de France 2025, která se jede 21. června v Praze.
A protože borec ze Stříbra na západě Čech už druhým rokem působí coby ambasador mladoboleslavské značky, sešli se oba borci už v dubnu, kdy Bradley Wiggins dorazil na prohlídku části trati. Společně absolvovali i několik mediálních vystoupení. A před startem L’Etape Czech Republic by Tour de France devětatřicetiletý Zdeněk Štybar přiblížil pohled na nového týmového „parťáka“…
Co si vybaví Zdeněk Štybar, když někdo vysloví jméno Bradley Wiggins?
Vidím Tour de France a závody na dráze. Když vešlo ve známost, že jeho posledním závodem v dresu Sky bude Paříž-Roubaix, pro mě se jednalo o velkou událost. On je pro mě modla. Byl to rok, kdy jsem dojel druhý za Degenkolbem. Ale když nám Bradley Wiggins v průběhu závodu odjížděl, okamžitě jsem ostatní uvedl do stavu nejvyšší pohotovosti a nabádal je, že ho nesmí nechat odjet, protože jako dráhaře už bychom ho nemuseli vidět dříve než v cíli.
Vnímal jste jeho přerod z dráhaře na muže, který měl za úkol jako první v historii vyhrát pro Velkou Británii Tour de France?
Jednalo se o období, když jsem coby zarputilý cyklokrosař přecházel na silnici a měl jsem před sebou vlastní cíle, tudíž jsem jeho cestu úplně nesledoval. Pro něj se jednalo o mimořádný krok. Vystoupil z precizního systému přípravy v dráhové cyklistice a přešel do systému Sky. Tehdy šéfové stáje hledali nejlepší materiál pro úspěch na silnici. Obrovským způsobem mu určitě pomohl výjimečný přístup týmu a také celého britského systému. Vyhrávali zlaté medaile na dráze při olympijských hrách. Ale chyběl jim úspěch ze silnice. Muselo to pro něj být děsně náročné. Byl to extrémní výkon, za nímž byla extrémní příprava.
Dokáže si Zdeněk Štybar představit tlak, jemuž byl Bradley Wiggins vystaven?
Ani náhodou. Muselo to být ohromné. Všechno záviselo na jediné osobě. Vlastně to bylo postavené tak, že musí vyhrát Tour de France. Pochopitelně mu pomohlo, že Sky fungovalo z hlediska plánování jinak než většina týmů do té doby. Všechno plánovali do posledního detailu. Ve Sky byli vždy o krok dále než ostatní. Vnášeli do cyklistiky inovace ve všech směrech. V přípravě, v závodním programu, prostě změnili skoro celou cyklistiku. Bradley Wiggins věděl, jaké dokáže jezdit watty, což mu situaci dost ulehčilo. Měli spočítané, co je potřeba k úspěchu, což vše usnadnilo. Velmi zjednodušeně řečeno… Ale pochopitelně je Tour de France pořád závod na tři týdny, kdy se může stát cokoli.
Je pro vás překvapující, že šampion takového kalibru se dostal do finančních nesnází a měl obrovské osobní problémy?
Je neuvěřitelné, jak byl v Insider podcastu otevřený. Možná jde o nějaký způsob procesu zpracování všech potíží. Dostal se na úplné dno. O to více podle mého nyní respektuje věci kolem. Získává novou identitu. Jedna jeho identita je cyklista. Ale po konci kariéry tuhle masku musel odložit. Mám k němu obrovský respekt. Jednak coby cyklistovi, ale i z hlediska jeho života. Čím prošel a jak o tom mluví… Je fascinují, jaká témata se nebojí otevřít.
Měl jste tušení, čím si Bradley Wiggins prošel po kariéře? Že přišel o všechny peníze a uvažoval o sebevraždě?
Jde o smutný příběh. Profesionální sportovec se stane přes noc po konci kariéry neaktivním. Na to se nedá připravit. Nikdo neví, co může čekat. Je málo lidí, co mají něco připraveného. Profesionální kariéra je mentálně i fyzicky totálně vyčerpávající. Takže nějaká příprava…. to nejde. Přirovnal bych to k situaci, když do rodiny přijde malé miminko. Život se radikálně změní. A jako sportovec je člověk po ukončení kariéry v podobné situaci. Buduje nový život. Dvacet let se pohybuje v určité bublině. A najednou musí začít od nuly.
Pětinásobný olympijský šampion, respektive jeho život, byl médii idealizován…
Zažil jsem v podobné situaci mnohem těsněji Marka Cavendishe. On pořád vyhrával. Dvacet třicet závodů za rok. Ani už ho vítězství nebavila. Bylo to pro něj moc jednoduché. Nechtěl se bavit s novináři, všichni pro něj byli méněcenní a velmi okatě dával najevo, že je někdo. Ale pak spadnul na dno a s brekem přišel za Patrikem Lefeverem, aby mohl jít do Quick Stepu. Ale při návratu už ho kolo zase bavilo. Spurtoval na značky při soustředění, každý trénink jel s radostí. Ježdění si užíval jako malý kluk. Teď, když skončil, čeká Cava určitě složité období. Myslím, že pro mnohé může být příběh Wigginse inspirativní.
Je to patnáct měsíců, co jste uzavřel profesionální kariéru. Váš přechod ze sportovního života byl bezproblémový?
Pro mě bylo vše jednodušší. Na Mallorce jsem měl byznys s půjčovnami bicyklů, v Česku penzion. Nebral jsem to, že se připravuji na konec kariéry. Ale věděl jsem, že až skončím, další den mohu jít do práce. Velmi důležitou roli v tomhle hrála právě rodina. A ta v jeho případě úplně nezafungovala. Bradley Wiggins byl vážně na pozici totální rock star. Podle mého nemusel po odchodu do sportovního důchodu dělat nic. Určitě by nemusel pracovat. Vydělával obrovské peníze a žil jiný život. Je třeba vidět celý jeho příběh. Neměl tátu, neměl zázemí. A ještě byl pořád pod obrovským tlakem. Semlelo ho to.
Jak vnímáte fakt, že pětinásobný olympijský šampion a vítěz Tour de France s tak ohromujícím příběhem pojede 21. června amatérský závod L’Etape Czech Republic?
Ukazuje to prestiž a vážnost celé akce. V minulosti jel L’Etape v Česku Andy Schleck, pak Alberto Contador. A teď se podařilo přilákat Wigginse. Alberto Contador mi říkal, že L’Etape v Praze byla nejlepší, kterou kdy v rámci globální série absolvoval. Mezi závodníky se tyhle zprávy šíří. Řeknou si, jak vše funguje. L’Etape Czech Republic představuje značku, která má vážnost i mezi jezdci.
