Dojatý z fotografie připomínající začátek jeho cyklistické kariéry v ulicích české metropole byl Fabian Cancellara, když dorazil do Prahy otevřít butik hodinek Tudor. Stejné značky, jejíž jméno nese cyklistický tým, který vlastní. Po pouhých čtyřech letech existence si Tudor Pro Cycling užívá premiéru na italském Giru a těší se na debut v Tour de France. Čtyřiačtyřicetiletý rodák z Bernu prožil v dresu lídra nejprestižnější etapové bitvy celkem osmadvacet dnů, vyhrál osm etap, a tak vypravoval, co pro jeho družinu Grande Boucle znamená.
„Všechno jsme směřovali k účasti v roce 2026, kdy Tudor slaví sto let. Fakt, že jsme se mezi nejlepší dostali poprvé už o rok dříve, je senzační odměna za práci, kterou děláme,“ vypravoval na Staroměstském náměstí v Praze borec, který se může chlubit i čtyřmi tituly mistra světa z časovky, dvěma olympijskými zlaty nebo shodně třemi prvenstvími z Paříž-Roubaix či Kolem Flander.
Tým Tudor jste založil v roce 2022 a už letos v létě pojedete poprvé Tour de France! Prozradíte, kolik vás účast mezi třiadvaceti vyvolenými týmy stála?
Peněz? Tam se na peníze nehraje. Organizátoři rozhodují, kde jede.
Je hodně složité přesvědčit klíčové lidi, aby ukázali právě na váš tým?
Ano. Ale jak rosteme a tím, jaké závodníky jsme koupili, to, jak závodíme, všechno hraje roli. Jen peníze by nic nezměnily. Ani jeden závodník nic nezmění. Jde o soubor věcí, které Francouze oslovily, až si řekli: Hele, toto je projekt, který tu není jen na chvíli, ale má budoucnost. Potkali jsme se s organizátory, mluvili s nimi, vysvětlovali, kdo jsme a kam se chceme dostat. Divokou kartu tedy nedostanete zadarmo, je to o tom, jak pracujete. Když vidíte mou minulost, můj odkaz sportu, tým, který teď vlastním, a samozřejmě závodníky a jejich výsledky, pak musí organizátor říct, jestli se mu to líbí, nebo ne. Ale pro nás to žádné drama nebylo. Pokud bychom nejeli na Tour de France letos, pokusili bychom se o to příští rok.
Tour de France pojedete poprvé. Debut absolvujete i na italském Giru…
Potenciálně jsme do Itálie mohli jet už loni, ale řekli jsme ne. Největší závod minulé sezony byl Amstel, o nic dalšího jsme se neucházeli, protože nový tým, nová struktura potřebuje čas. Ten my máme. Všechno se vyvíjí správným směrem. Letos jsme absolvovali všechny klasiky a nebylo to úplně špatné. Je to sport – vyhráváte, prohráváte, ale my dál děláme svoji práci.
Jakou roli v udělení divoké karty hráli jezdci, které jste nakoupili? Speciálně Julian Alaphilippe, miláček Francie.
Není to celé o Julianovi. Máme taky Mattea Trentina, který přišel z týmu UAE, současné jedničky. S ním přišla spousta zkušeností a takové lidi potřebujeme, ti nám pomáhají růst. Matteo, Julian, taky Marc Hirschi, ti všichni tým posunuli na vyšší level a díky nim se posouvají všichni ostatní. Když budete mít v hlavě jen Tour de France, nikam se neposunete. My své domácí úkoly děláme správně a rosteme krok za krokem. Kdybychom jen vyrazili na nákupy, ale měli slabou strukturu, pak neuspějeme.
Přesto – Julian Alaphilippe jako dvojnásobný mistr světa otevírá dveře, ne?
Podívejte, pokud bychom nebyli dobří, ani sto Julianů by nám nepomohlo. Tour je závod a pokud pro něj nejste dost dobří, budete ho sledovat z domu.“
Prozradíte ambice, s nimiž se váš tým Tudor postaví na start Tour de France 2025?
Pokračovat v tom, jak jsme závodili dosud, a dál se rozvíjet. Máme v týmu lidi, kteří už Tour jeli. Ale rovněž kluky, pro které bude Tour de France nová. Budou se učit. Cíl je samozřejmě vyhrát etapu a se jmény, co máme, šanci určitě máme. Ale jde jen o jednadvacet dnů a na startu bude peloton plný závodníků, kteří chtějí vyhrát. Získat vítězství bude těžké, ale to je pro každého.
Jste sice majitelem týmu, ale teď mluvíte jako sportovní ředitel, který má na starost právě dílčí úspěchy.
Vítězná etapa není můj cíl, je to náš cíl. Já osobně nezasahuju do sportovního úseku, na to máme sportovní ředitele. V týmu máme trenéry, mechaniky, máme lidi na každý jednotlivý úkol. V týmu je skoro sto třicet lidí. Já sám jsem spíš manažerem kultury týmu, protože když se daří, lidé někdy zapomínají, že by měli zůstat nohama na zemi. A já chci stát na zemi. Chceme dojít daleko, což musíte dělat postupně a pokorně. Pro mě je krásné být na Giru, na Tour, ale na to máme lidi, dobré lidi. Já jsem spíš v kanceláři, tam je mě potřeba. Odpovědnost je potřeba, ale s kvalitními kolegy je snadné ji rozdělit. A upřímně – já spím dobře.
Je Fabian Cancellara přísný šéf?
Já nesoudím okamžitě ve chvíli, když prohrajeme, nebo i když zvítězíme. Nejdřív si počkám na report ze závodu, máme na to celý proces a postupy. Já do práce sportovního úseku nezasahuju.
Oholené nohy dokazují, že kolo vám není cizí.
Žádná sláva. Když jdou věci dobře, vyrazím dvakrát třikrát do týdne. Ale upřímně – jestli mám v nohou tisícovku? Není to moc. Pokud se mi letos podaří udělat pět tisíc, bude to opravdu hodně. Já jsem příklad špatného cyklisty, protože nejezdím dobré kilometry. To znamená, že každý týden si vyjedete třikrát. Já ale někdy deset dnů nestíhám, pak pět dnů po sobě jedu trošku, a pak zase nic. Cestuju, jsem v kanclu, mám odpovědnost, rodinu. A kdybych doma řekl, že jedu na tříhodinový švih, nedívali by se na mě hezky… Ty nemáš nic na práci? Tak vezmi děti do školy, vyzvedni je. Takový je teď můj život, ale pokud mám chuť na kolo, tak jedu. Pořád ho mám rád, pořád mě baví a je to odpočinek pro hlavu.
Kdy naposledy seděl Fabian Cancellara na časovkářském kole?
„To musí být aspoň šest let. Pořádám eventy, co se jmenují Chasing Cancellara. A tam, v Německu, jsem na koze seděl. Ale teď je s časovkářským kolem trošku problém, protože tady (ukazuje si na břicho) je cosi, co tam nebývalo. Takže je těžké se do časovkářské pozice dostat.
Vzpomeňte na rok 2016, vítěznou časovku na olympiádě v Riu a hned ten den oznámení konce kariéry. Emoce, plány…
Žádné plány jsem neměl. Proběhla jen velká oslava a já nechtěl o ničem přemýšlet. Jen prožít, co bylo, ne co bude. Pak jsem ještě jel v Japonsku poslední závod s týmem, ale jakmile přišel Nový rok, věděl jsem, že přijde nová kapitola, něco nového. Musel jsem najít novou rovnováhu.
Je pro cyklistu hodně složité zvládnout konec kariéry a přeskočit do role, kdy kolo není denní rutinou?
Každý to má jiné, ale každý musí objevit svoji identitu, to, kým je. Předtím jste byli profi cyklistou, teď nejste nic. Musíte zjistit, v čem budete dobří. V kanceláři? Budiž. Budete dobří doma jako rodič? A dokážete být doma? To jsou otázky, na které vám nikdo neodpoví. To musíte zjistit vy sami, což chce čas. Největší luxus je zkoušet věci a najít si tu svoji.
Co dnešní cyklistika? To je pokrok, co?
Je hrozně rychlá, plná technologií. Kluci jsou silní už v mladém věku. Závodění je ofenzivní, ale současně se závodí méně. My měli za rok na kontě devadesát závodů. Dnes jezdí padesát, možná pětapadesát. Hodně se toho změnilo, ale ne špatným směrem.
Kde se to zastaví?
To kdybych věděl. Zeptejte se mě za pět let.
A váš tým? Kde tou dobou bude?
Zatím jsme ve druhé divizi, ale už jako worldtourový tým fungujeme. Nic nám neschází, můžeme poslat maséry a mechaniky na vysokohorský kemp, můžeme s nimi poslat vlastního kuchaře. Máme vysoký standard a cílem je mít ho ještě vyšší.
