Obdiv a lítost v jednom! Zažil opojnou euforii z triumfu na Omloop Nieuwsblad. Jako jediný z Česka. Úvodní klasiku jara, která je ostře sledovaná, ovládl v sezoně 2019. Teď Zdeněk Štybar – ambasador We Love Cycling a bývalý profesionál – doufá, že se v budoucnosti dočká krajana na nejvyšším stupni pódia závodu patřícího do kategorie World Tour. Mathias Vacek mu přání při jednaosmdesátém ročníku málem splnil…
„Má moji poklonu. Upřímnou a hlubokou. Mathias Vacek si za výkon, který předvedl na Omloop Nieuwsblad, rozhodně zaslouží vyzdvihnout. Ukázal, že je v obrovské formě. Výsledkově to nedopadlo. Vlastně byl nejhorším z českých kluků, když byl klasifikovaný jako sto šestnáctý. Matyáš Kopecký z Unibet Rose Rockets finišoval na skvělém dvanáctém místě, Tomáš Kopecký oblékající stejný dres projel cílem jako sto druhý, o pozici hůře byl klasifikován Vojtěch Kmínek z Burgos Burpellet BH. Petr Kelemen z Tudor Racing závod nedokončil.
Představení týmu Lidl Trek před nájezdem na Molenberg bylo neskutečné. Parťáci ho drželi na perfektní pozici, od celé stáje šlo o skvělou práci. Všichni vědí, že pokud chtějí uspět, potřebují do tohoto stoupání najíždět mezi prvními pěti. A Vacek tam byl. Měl smůlu, že přesně před jeho koly spadnul Rick Pluimers z Tudoru. Ale dokázal se mu vyhnout a na vrcholu kopce byl šestý nejrychlejší.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Když jsem ho na Molenbergu viděl, byl jsem přesvědčený, že bude na stupních vítězů. Tim van Dijke z Red Bull Bora Hansgrohe, v cíli druhý, a Florian Vermeersch z UAE Emirates XRG, nakonec třetí, nejsou kluci, s nimiž by Mathias Vacek nedokázal jet. Jak ho znám, určitě by se nebál. Tahal by tempo.
Van Der Poel by byl nad jeho síly, to si řekněme upřímně. Ale mezi těmi dalšími třemi by ve spurtu vyhrál. A být na stupních v úvodním podniku jara, to je prostě úžasné. Měl smůlu s defektem. Ale to jsou prostě klasiky. Stačí sekunda, uděláte vynucený manévr, a všechno je pryč. Holt si Mathias Vacek musí počkat, ale formu má jako hrom. Je evidentní, že zima a celá příprava se mu podařila.
Akrobat na kole těží z kondice
Že vyhrál Omloop Nieuwsblad Mathieu van der Poel asi nikoho moc nepřekvapilo. Někdo řekne, jakou měl na Molenbergu kliku, když se vyhnul Pluimersovi. Ale jde o výsledek jeho kondice. Je stoprocentně koncentrovaný v každém okamžiku. Z krosu má techniku a reakce. Jde o akrobata na kole. A pak jde hlavně o ukázku obrovské fyzické připravenosti. Protože kdyby v daném okamžiku jel na limitu, nedokázal by reagovat stejně. Když odjížděl na Muur van Geraardsbergen, vlastně ani neatakoval. Prostě jel tempo. A od vrcholu už šlo v jeho podání o časovku.
Soupeři si věřili, že by Mathieu mohl být tentokrát k poražení. Zejména když po prohlídce trasy hlásil, že se necítí ideálně. Jenže i když není Mathieu van der Poel stoprocentní, pořád je výjimečný. O level jinde než ostatní. Porazil by ho jedině Tadej Pogačar. A možná Wout van Aert, pokud by byl ve stoprocentní pohodě a kondici.
V čem měl Vacek štěstí?
Omloop Nieuwsblad poznamenalo mnoho pádů. V tomhle směru měl Vacek štěstí, zůstal fit na další část sezony a určitě předvede něco velkého. Karamboly jsou důsledkem extrémní motivace každého kluka v pelotonu. Všichni jsou po dlouhé pauze nadržení na závody. Jde o první velký závod, který určuje hierarchii v týmech pro dalších šest týdnů. Když se povede Omloop, zbytek stáje jede celé jaro na úspěšné. Když někdo ukáže výjimečnou formu, tým si ho hýčká. Tahají ho, kryjí na větru…
Přirovnal bych to k úvodní etapě na Tour de France. Celý balík jede totální hranu. Stres je obrovský. Všichni jsou odpočinutí, nikdo necítí bolest a únavu. K tomu úzké silnice, vítr, déšť, uklouzaný asfalt a kostky…
A pak je zde i proměna v přístupu. Dříve třicet procent pelotonu závody v Belgii neznalo. Prostě si stoupli na start a jeli. Ale dnes? Pětadevadesát procent balíku má trať dokonale nastudovanou. Všichni si trasu projedou. Mají několik porad s detailním rozborem klíčových míst. Sto padesát lidí se rve o pozice pro nájezd na dlážděné úseky. Týmy navíc mají určené druhé a třetí lídry. Když jeden vypadne, okamžitě se chopí příležitosti druhý.
Proto je představuje Opening Weekend takový masakr. Až se pojede Roubaix, už bude určená hierarchie a závody budou klidnější.“
