Psychická pohoda u vrcholových sportovců je klíčová věc. A tak když Mathias Vacek požádal trenéra a vedení týmu Lidl-Trek, že by před vysokohorským soustředěním upřednostnil před italským Girem přípravu na domovské Šumavě, vyšli mu šéfové vstříc. Tím spíše, že dvaadvacetiletý český reprezentant ještě musel běhat po doktorech a řešit následky pádu při Paříž-Roubaix. „Potřeboval jsem si mentálně odpočinout, a není lepší ozdravovna než Šumava,“ usmíval se mladý talent pár dnů před startem první Grand Tour sezony.
Giro pojede od 9. května 2025 poprvé v kariéře, a tak chtěl být maximálně nachystaný. V rozhovoru pro We Love Cycling vypravuje o hrozbě operace po pádu při Pekle severu, tréninku v domácím prostředí, spánku ve stanu i plánech pro bitvy v Albánii, respektive pod Apeninami.
Mathiasi, můžete přiblížit podobu přípravy na italské Giro?
Po pádu na Roubaix, což byla tečka za mojí klasikářskou sezonou, jsem měl docela bolesti. Původně bylo v plánu vysokohorské soustředění. Ale netušili jsme, jak se zranění vyvine. Usoudili jsme s týmem, že vysokohorský kemp by byl příliš omezující. Tudíž jsme se shodli, že bude lepší zůstat doma a odpočinout si mentálně.
Trasa Gira 2025 zahrnuje přes 50 tisíc výškových metrů. Bude příprava bez vysokohorského soustředění hodně velký handicap?
Myslím, že vůbec ne. Byl jsem děsně dlouho mimo domov. Nejprve v zimě ve Španělsku na přípravě, pak jsem absolvoval etapáky ve Španělsku a v Portugalsku, následoval dlouhý blok na klasikách. Potřeboval jsem vzpruhu z psychického hlediska, což trénink doma splnil dokonale. Kopce jsou na Šumavě parádní, počasí bylo s ohledem na lokalitu přípravy vynikající. Absolvoval jsem hodně tréninků za motorkou. Navíc jsem neztratil vůbec nic v oblasti síly a výbušnosti. Při vysokohorském soustředění je potřeba první týden oželet jakékoliv intenzity. Ale jak jsem byl na Šumavě, mohl jsem tři týdny trénovat úplný doraz. Byla to paráda.
Zařadil Mathias Vacek do přípravy nějakou novinku?
Po konzultaci s trenérem jsem spal čtrnáct dnů v hypoxickém stanu. Napodobil jsem tak prakticky dokonale soustředění ve výšce. Použil jsem tuhle vymoženost poprvé, a tak jsem moc zvědavý, jaký efekt se dostaví. Snad půjde o přínos. Pocity jsem měl vynikající, tak uvidím při samotném závodě.
Šumava nenabízí stoupání dlouhá jako Alpy či Pyreneje v rámci horských kempů. Ani tohle nebude minus v přípravě?
Svojše jsou super. Osm kilometrů dlouhý kopec, kde jsem jezdil často intervaly, mi zajistil vše potřebné. Navíc jsem mohl přejet do Rakouska či Německa, pořád z kopce a do kopce. Každý trénink kolem pěti hodin představoval minimálně tři tisíce výškových metrů. Šok z kopců v Itálii určitě nedostanu.
Jak moc vás bude limitovat zranění levého ramene, o němž jste mluvil a bylo jedním z důvodů zrušení vysokohorského soustředění?
Věřím, že vůbec. V místě spojení klíční kosti s ramenem mám potrhané šlachy a v důsledku klíční kost není usazená na svém místě na sto procent. Absolvoval jsem nejrůznější vyšetření, stejně tak fyzioterapii. Mám rameno zatejpované a na kole se necítím nepříjemně. Domluvili jsme se s týmem, že odjedu Giro, a pak se uvidí. Varianty řešení jsou dvě. Dlouhý klid, což u cyklisty v úvodu sezony moc nepřichází do úvahy. Nebo chirurgický zákrok, což zatím odmítám. Operace není nezbytně nutná. Zranění mě nijak nelimituje. Takže doufám, že vše bude v pohodě.
Když se ohlédnete za jarní části sezony, kterou ohraničilo právě Paríž-Roubaix a váš nešťastný pád, jaké bude hodnocení?
Mám smíšené pocity. Do závodu Omloop bylo všechno super. Měl jsem trošku smůly v podobě pádů na Valencianě a při Strade Bianche. Po klasice v Toskánsku jsem navíc zřejmě v letadle chytil virózu, která mě totálně sundala. Měl jsem týden horečky, tělo bylo úplně vysílené. Následovalo pár tréninků a tým mě poslal na závody. Chyběla mi kontinuita v přípravě, potřeboval jsem dostat do nohou hodiny tréninků. V závodním tempu jsem vydržel tři čtyři hodiny, a pak mi docházelo. Neměl jsem prostě adekvátní tréninky a tělo nebylo v kondici jako před Opening weekendem. Snad jsem si všechnu smůlu vybral.
Prozradíte ambice sestavy Lidl-Trek pro Giro 2025?
Máme hodně silný tým. Jako hlavní lídři jedou Giulio Ciccone a Mads Pedersen. Giulio má skvělou formu a po prvním týdnu se uvidí, jestli pojede na celkové pořadí nebo na etapy. Mads zřejmě bude chtít sbírat hlavně etapy. Teprve na místě budeme mít týmové porady, ale tohle je asi dané. Mým hlavním úkolem bude klukům maximálně pomáhat, ale určitě se naskytne i příležitost, kdy dostanu volnou ruku pro osobní výsledek.
Má Mathias Vacek vybrané etapy, které jsou maximálně příhodné k pokusu o vítězství?
Uvidíme podle vývoje závodu. Nechci na sebe zbytečně nakládat tlak. Spíše půjde o spontánní rozhodnutí podle pocitů. Druhá etapa je časovka v Tiraně na necelých čtrnáct kilometrů. Ideální distance s ideálním převýšením. To by mi mělo sedět. Půjde o den, k němuž se upínám. Minulý rok v Lisabonu mi časovka hned první den vyhovovala, snad se vše znovu sejde.
Tehdy jen těsně uniklo etapové vítězství a dres lídra závodu. Hledíte i tentokrát až k růžovému trikotu?
Odstupy po první etapě budou asi minimální. Chtěl bych zopakovat výkon z Vuelty v loňském roce a uvidíme, na co to bude stačit.
Představuje velký problém, že Mads Pedersen bude určitě cílit na etapy, k nimž byste směřoval coby lídr vy?
Určitě nejde o problém. Bavili jsme se spolu a já jsem maximálně loajální. Když mi řekne tým, že se mám obětovat pro Madse, udělám to. A pokud spolu dojedeme do spurtu, nemám problém mu posloužit jako rozjížděč. Jestliže vyhraje etapu a já přispěju, je to jako bych byl v cíli první já.
Jaký spolu vlastně máte vztah?
Výborný. Mads je pro mě něco jako týmový idol. Jsme typově hodně podobní. On je lepší ve sprintu. Ale jinak jsme si blízcí cyklisticky i z hlediska mentálního nastavení. On sám mi říkal, že ve mně vidí sebe. I z hlediska cesty, kterou prošel na vrchol. A to mě motivuje. Rád s ním závodím při klasikách. Co řekne, to platí. A jestliže zahlásí, že má skvělé nohy a může vyhrát etapu, vím, že nekecá. Rád má pomáhám. Vidím se v něm. A Mads je rád za každé odvedené šlápnutí.
Italské Giro letos v rámci devátého dějství zahrnuje šotolinové sektory. Patří taková etapa na Giro?
Za mě jde o super záležitost. Já mám rád Strade Bianche a tohle bude malé Strade. Vím, jak se na tom závodí. A třeba mi právě devátá etapa sedne. Z hlediska týmu se určitě nikdo dne z Gubbia do Sieny neobává. Máme super materiál. Osobně se domnívám, že ať už šotolina v rámci Gira nebo kostky z Pekla severu v itineráři Tour de France jsou pěkným zpestřením. Závod je pak zajímavější. Může se stát cokoliv, což činí etapové závody pro fanoušky atraktivnějšími.
Start, respektive úvodní tři etapy Gira, se odehrají v Albánii. V zákulisí se během zimy řešil přesun Grande Partenza na Sicílii. Prožíval jste rozhodování organizátorů?
Vůbec. Nejde o něco, co mohu ovlivnit. Věřím, že z hlediska organizačního bude vše super. Fanoušků podle všeho rovněž dorazí hodně. Půjde o super zpestření.
Troufá si Mathias Vacek tipnout, kdo je hlavní adept na vítězství z Gira 2025?
Ne. Očekávám atraktivnější závod než třeba Tour de France. Když je ve startovní listině Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard, řeší se jen ti dva. Ale Giro 2025 bude otevřené. Při obřím převýšení závodu člověk nikdy neví, co se stane. Největším favoritem je pro mě Primož Roglič. Už Giro vyhrál, stejně jako Vueltu. Ví, jak náročné Grand Tour jezdit. Ale třeba Ayuso bude hodně nepříjemný. Půjde o konzistentní formu a zejména skvělou vrchařskou připravenost. Sám jsem zvědavý, kdo bude nejsilnější.
Pojedete druhou Grand Tour kariéry. Jste po debutu na Vueltě v minulém roce rád za nominaci na Giro, o němž cyklisté tvrdí, že je z hlediska servisu a atmosféry nejlepší?
V Itálii to bývá většinou super. Moc se těším. Ale hlavně kvůli sestavě, kterou máme. Určitě budeme mít super partu a užijeme si parádní závodění ve skvělé atmosféře. Dnes už týmy vozí na závody vlastní kuchaře, takže z hlediska stravy máme v Lidl-Trek perfektní servis. Jinak je to vlastně jedno. Člověk jede v režimu snídaně, závod, masáž na hotelu, spánek. Jestli jednou spíte v lepším hotelu a podruhé v horším není tak zásadní. Snad jen o volném dni je dobré mít trošku komfort, aby člověk mentálně regeneroval. Na Giru budeme mít každý vlastní pokoj, což je super. Všichni mají určitý režim. Rutinu, která je důležitá. A při individuálním ubytování nedojde k jejímu narušení, což je při tři týdny trvajícím etapáku zásadní. Jde o Grand Tour nejblíže domovu, takže se těším i kvůli českým fanouškům. Snad jich bude hodně.
