Nenechal se zlomit! Předvedl fantastickou defenzivu, zkusil i trochu ofenzivy, a pak předvedl skvostný sprint! Nizozemský cyklista Mathieu van der Poel z Alpecin-Deceuninck vyhrál podruhé v kariéře Milán-San Remo. Úvodní Monument sezony, jedu z pěti největších jednorázovek, vyhrál už v roce 2023. Jeho tým slavil třetí triumf z Primavery v řadě. Minulý rok totiž závod vyhrál týmový kolega Nizozemce Jasper Philipsen.
Před dvěma lety přijel do cíle v San Remu Mathieu van der Poel sám po útoku několik kilometrů před cílem. Letos byla cesta k triumfu totálně odlišná. „Porazit Tadeje Pogačara je vždy výzva. Věděl jsem, že stoprocentní výkon nestačí a bude třeba vyždímat ze sebe ještě něco více,“ říkal třicetiletý závodník.
Cipressa v rekordním čase Pogačarovi nepomohla
Slovinec ve službách UAE Emirates avizoval, že nic jiného než triumf nebere. Jeho formace při výjezdu na vrchol Cipressa, předposlední stoupání závodu, rozpoutala peklo. Tempo bylo brutální. Slovinec vyletěl k vrcholu za 8 minut a 45 sekund, čímž vytvořil nový rekord závodu. Stoupání zdolal průměrnou rychlostí 38 kilometrů v hodině. V okamžiku nástupu držel minutu výkon 630 wattů! Jen Mathieu van der Poel dokázal udržet tempo, ve sjezdu se na vedoucí dvojici dotáhl ještě Filippo Ganna z Ineos Grenadiers.
A pak přišlo poslední stoupání: Poggio. Tadej Pogačar letěl k vrcholu kopce jako stíhačka. Třikrát drtivě zaútočil, třikrát Mathieu van der Poel odolal. „Věděl jsem, že se mě pokusí Tadej setřást právě tady. Ale měl jsem dobré nohy a cítil se fajn,“ vykládal nizozemský cyklista.
Houževnatý a nezlomný. Na vrcholu Poggia ukázal, že má všechno pod kontrolou. A zasadil těžkou ránu Pogačarovi, který zkusil všechno a přitom Nizozemec pořád visel na jeho kole. A dokonce se jej pokusil setřást. Ta troufalost…
Mathieu van der Poel překvapil dlouhým spurtem
Rozhodnutí mělo padnout až v cílové rovince, před níž duo dostihl Ganna. Právě domácí miláček byl pro spurt favoritem. Vždyť je dvojnásobným mistrem světa v časovce, šestinásobným mistrem světa ve stíhačce na dráze a rekordmanem v hodinovce. Jenže nizozemský závodník finišující z první pozice všechny překvapil. Vyrazil už 250 metrů před cílem. A soupeři nedokázali zareagovat.
„Byla to otázka taktiky. Já věděl, že Filippo a Tadej si myslí, že chci co nejkratší sprint. Proto jsem je chtěl překvapit tak dlouhým útokem. Cítil jsem se dost silný, abych vydržel,“ smál se Mathieu van der Poel.
„Je pro mě čest porazit dva tak skvělé jezdce. Měl jsem plán držet se za kolem Tadeje Pogačara. On udělal všechno perfektně. Několikrát jsem měl pocit, že vypustím duši. Ale nikdy jsem se nedostal do stavu, že bych už neměl z čeho brát. To mi dodalo sebevědomí pro finále,“ vysvětloval Mathieu van der Poel.
„Závodění je pro mě zábavnější, když jsem dosáhl téměř všech cílů, což mi dodává obrovské sebevědomí. Jakékoliv další vítězství představuje jen bonus. Jsem ale pořád dostatečně motivovaný,“ usmál se lídr Alpecin Deceuninck po fenomenálním představení.
Sedm vítězných Monumentů
Rozesmutnil úřadujícího mistra světa, jenž nenaplnil misi. „Byl skvělý. V kopcích nejsilnější,“ poklonil se protivníkovi vítěz 116. ročníku Milán-San Remo, který podle všeho rozluštil kód Primavery. Ta je i přes délku téměř 300 kilometrů často označována jako nejsnadnější z klasik, ovšem nejtěžší na vítězství. „Chtěl jsem rozhodnout na Poggiu. Ale Mathieu byl velmi silný. A co předvedl v cíli? Smekám. Více jsem udělat nemohl,“ uznal kvality protivníka Tadej Pogačar. „Potřeboval bych, aby Poggio bylo o pár kilometrů delší a mělo deset procent. Ale vrátím se na start. A jednou do sebe určitě všechno zapadne,“ nevzdával se naděje Tadej Pogačar a nijak nekomentoval, jak moc ho poznamenal nedávný karambol při Strade Bianche.
Oba borci mají na kontě shodně sedm vítězných Monumentů. Mathieu van der Poel vyhrál dvakrát Milán-San Remo, třikrát Kolem Flander, dvakrát Paříž-Roubaix. Žádný triumf nemá z Lutych-Bastoň-Lutych. kde startoval dvakrát, a z Kolem Lombardie, při níž se postavil na start jednou. Tadej Pogačar má čtyři prvenství z Lombardie, dvě z Lutychu a jednou ovládl Kolem Flander. Na triumf nedosáhl při Milán-San Remo a Paříž-Roubaix, kde však dosud nestartoval.
