V Československu padl komunismus, Madonna vydala hit Like a Prayer, narodil se filmový představitel Harryho Pottera. A na Tour de France se zrodil nejmenší rozdíl v dějinách: LeMond až závěrečnou časovkou porazil Fignona o osm sekund. A taky to bylo naposledy, kdy se na trase závodu objevilo stoupání Superbagnères. Psal se rok 1989. Po šestatřiceti letech se zapomenutý kopec do itineráře největšího etapového závodu vrátí.
Protože se Christian Prudhomme rád pochlubí svou prací, osm měsíců před startem Tour de France 2025 představil v Paříži její podobu. A protože miluje historii svého závodu, připomněl to největší drama z tohoto kopce. „Byl to den, kdy vznikl mýtus,“ básnil direktor.
Superbagnères viděl střet titánů
Superbagnères býval slavným vrcholem. Prvně tam etapa Tour finišovala už v roce 1961 a pak ještě pětkrát. Mezi vítězi jsme četli jména ryzích vrchařů Massignana, Bahamontese nebo Millara. V roce 1986 tu Greg LeMond a lídr Tour Bernard Hinault bojovali mezi sebou o žlutý dres, ačkoliv byli týmovými kolegy z La Vie Claire. Američan svého francouzského kolegu zlomil a nakročil ke konečnému vítězství v Paříži.
Ještě tři roky poté tady, protože vzhůru veden jen slepá silnice, jedna z etap vygradovala. Od té doby nic, ani stopa po pelotonu Tour. K horní stanici lanovky se nestoupalo, protože nebylo kudy. Prastarý most přes říčku Pique totiž nebyl s to unést moderní nároky toho cyklistického kolosu, jakým Tour de France je. Luchon usnul v minulosti a Tour ho musela ze svých plánů vyškrtnout.
Až před dvěma lety se místní probudili a postavili nový most. Taky natáhli 200metrový úsek nového asfaltu. A s nimi „občerstvili“ i lanovku. To vše dohromady mělo umožnit logistiku tisíců lidí i kamionů, které celý závod převážejí, a těch, co ho přenášejí i do vašich obrazovek.
Tour našla (staro)nový vrchol Pyrenejí?
Teprve s těmito argumenty se starosta města Saint-Aventin, k němuž lyžařské středisko přináleží, spolu s tím z lázeňského Bagnères-de-Luchon, jež leží na úpatí, přihlásili Prudhommovi jako zájemci o návrat starých časů. A ty – jak tu všichni pamětníci 70. a 80. let věří – nastanou znovu 19. července, protože jinak byla celá investice ve výši 11,7 milionu eur, tedy přibližně tři sta milionů korun, zbytečná.
A Tour u „této renesenace“ jak to Prudhomme nazývá, nesmí chybět. Ředitelův kolega Thierry Gouvenou, který má na starosti podobu tratí, jde ve svých odvážných slovech ještě dál. „Mám tendenci říkat: Objevili jsme něco nového. Rok 1989 je tak dávný, že mnoho lidí o tomto kopci ani neví. A já byl ten první. Takže jsme vlastně našli nový vrchol Pyrenejí. Bude to jeden z velkých momentů Tour de France 2025.“
To hlavně pro své parametry. Etapa číslo čtrnáct vyvrcholí po 183 kilometrech cílem u lanovky. Co bude finále předcházet, je neméně šťavnaté. Ani jeden z vrcholů dne nepatří možná mezi ty nejstrmější kopce, ale 4950 metrů převýšení si svou daň vybere.
Vycení drápy slovinští medvědi?
Stejně jako v roce 1986 začne den v Pau a po 60 kilometrech roviny, kdy se snad zrodí únik, přijde vpravdě vražedný sled: Col du Tourmalet (19 km s průměrným sklonem 7,4 %), Col d’Aspin (5/7,6 %), Peyresourde (7,1/7,8 %) a závěrečná hora s délkou 12,4 km a sklonem 7,4 % (ale pasážemi přes 10 %).
Řeknete si, že 1804 metrů nadmořské výšky není žádná vražda, ale kolem se tyčí ne méně než 15 třítisícových vrcholků středních Pyrenejí. Za jedním z nich leží už Španělsko a za jiným dost možná medvědi, které sem nasadili před třiceti lety od slovinských samic.
Za pár měsíců tu bude řádit jiná slovinská šelma, která by mohla cenit své drápy a zaseknout je do výsledků Tour de France. Jak že se jmenuje? Ale to přece víte.
