Možná si řeknete, proč teď. A proč vůbec. Proč bychom Pogačarovi, který fenomenální sólo jízdou zakončil letošní misi a po Giru a Tour vyhrál i mistrovství světa, měli prorokovat něco zlého. Slovinskému smíškovi nic takového přát snad ani nelze, a přeci by o tom měl vědět. Totiž že cyklistika zná přízrak jménem prokletí duhového dresu. Že ti, co jsou v pelotonu najednou tak vidět, mají mnohdy problém vítězit tak lehce, jako se jim to dařilo dřív.
Je velice nepravděpodobné, že by Pogačar měl a chtěl v následující sezoně nějak zvolnit. Vždyť na co si dosud ukázal (pomineme-li dvě předchozí Tour), to vyhrál. Jen letos to bylo včetně mistrovství světa 20 vítězných závodů v 55 závodních dnech.
Pozornost je extrémní
Historie však zdvihá varovný prst, Tadeji. Duha je terč, duha je vábnička. Duha je… prokletí.
Nedá se říct, že by se toto označení vžilo po jedné konkrétní události. Spíš jde o soubor výsledků (v tomto případě tedy „nevýsledků“) světových šampionů v sezoně, které následovala po jejich zlaté jízdě.
Držet onen prestižní titul mistr světa s sebou pochopitelně přináší značnou pozornost; lidé vás celý rok sledují pozorněji, protože tak si to prestiž duhových pruhů žádá. Výsledkem je zvýšená pozornost. Už nebudete jeden ze sedmičky/osmičky svého týmu, budete ten v tom barevné dresu. Což je pravděpodobně ten důvod, proč cyklisté prožívají průměrný nebo někdy dokonce strašlivý rok.
Na mnoho z nich, zejména na konci minulého století a v první dekádě tohoto století, padlo toto prokletí. Přičemž faktory se lišily počínaje nemocí, zraněním, dopingovým skandálem nebo prostě jen slabší formou, protože duha se přece musí oslavit. Jenže nedává křídla, jak se mistr někdy mylně myslí.
Gilbert či Evans jsou odstrašující případy
Cadel Evans vyhrál v roce 2009 a v duhovém dresu v následující sezoně zvítězil ve Valonském šípu a ovládl bodovací soutěž Gira. Jeho vládu však poznamenala taky zlomenina lokte na Tour de France a taky etapa, ve které se zlomil na Col de la Madeleine ve chvíli, kdy závod vedl. Vypadl ze hry a rozbrečel se. Jaký kontrast přinesla sezona následující, ta už bez duhové ozdoby, kdy vyhrál Tirreno-Adriatico a především se stal prvním Australanem, který vyhrál Tour de France.
Brzy poté zažil Philippe Gilbert fenomenální sezonu 2011. Vyhrál Strade Bianche a v dubnu se vydal na divokou jízdu, aby se stal teprve druhým mužem v historii, který dokončil „Ardennes triple“ – vítězství v Amstel Gold Race, Valonském šípu a Lutychu. Belgičan následně vyhrál domácí závod Kolem Belgie následovaný ZLM Tour, načež se prvně oblékl do maillot jaune na Tour de France.
V roce 2012 vyhrál dvě etapy na Vueltě a España, než se stal mistrem světa. A pak to začalo! Další rok v duhovém dresu vyhrál nezvykle jen jednou – 12. etapu Vuelty, přičemž po vítězství sahal už o pět dní dříve, ale v Mairena del Aljarafe byl rychlejší Zdeněk Štybar. Jakmile ale titul mistra světa přenechal Portugalci Costovi, Gilbert znovu nabral páru a vrátil se na vítěznou klasikářskou vlnu v Brabantském šípu, Amstel Gold Race a ZLM Tour.
Prokletí nebo pokles formy?
Takže jen dvě výjimky, nebo na prokletí opravdu něco bude? Ty úvahy neguje Peter Sagan, mistr světa z let 2015, 2016 a 2017. Slováka nezastavilo nic a nikdo.
Stejně tak Annemiek van Vleutenová vyhrála svůj druhý silniční závod mistrovství světa v roce 2022 (první v roce 2019, po kterém následovala sezona 2020 narušená covidem) a úspěšně pak obhájila své tituly jak na Vueltě, tak Giru.
I loňští mistři světa Mathieu van der Poel a Lotte Kopecká zaznamenali v letošní sezoně mnoho úspěchů. Van der Poel ovládl Flandry i Paříž-Roubaix. Kopecká taky získala žulovou kostku a zajistila titul z Kolem Británie plus silniční závod a časovku na belgickém národním šampionátu.
Pojem „prokletí“ se dokonce rozhodl prozkoumat vědecký British Medical Journal a asi není překvapením, že myšlenku strhal. Dokument zkoumal výkony zlatých cyklistů od roku 1965 do roku 2013. Ddospěl k verdiktu, že šlo spíš o „pokles formy nikoli prokletí“.
Nevýrazná nebo zraněním ovlivněná sezona v duhovém dresu prostě může potkat každého jezdce kdykoli v jeho kariéře. Faktorů, co ovlivňují úspěch, je za sezonu dohromady tolik, že by bylo bláhové svést to na prosté „prokletí“. Doufejme ale, že Tadeje Pogačara se nic z toho příští rok týkat nebude.
