Útok, který dal pečeť na výjimečnou sezonu. Jenom jediný muž na planetě může vyhrát titul cyklistického mistra světa po útoku sto kilometrů před cílem závodu: Tadej Pogačar! Šestadvacetiletý Slovinec poslední zářijovou neděli vybojoval v Curychu duhový trikot. Po představení, které nemá obdoby.
Profil šampionátu se mu tuze líbil. Celkem 273,9 kilometrů s převýšením 4291 metrů. „Byla to perfektní příležitost získat duhový trikot. Nikdy v minulosti jsem se na mistrovství světa nepřipravoval speciálně,“ říkal Tadej Pogačar. Jel šampionát už pošesté. Nejlépe skončil třetí minulý rok ve Skotsku. „Letos ve Švýcarsku byla situace jiná. Systematicky jsem se připravoval. Profil byl dokonalý. Zisk duhového trikotu pro mě byl víc než jen splněný sen,“ popisoval slovinský cyklista.
Soupeři mysleli, že panikaří
Bitva v Curychu na 273,9 kilometrů měla být spíše vylučovacím závodem. Ale všechny předpoklady postavil na hlavu Tadej Pogačar. Zbývalo sto kilometrů do cíle mistrovství světa, když se zvedl v hlavní skupině a vyrazil. Měl před sebou dvě menší skupiny. Jedním z uprchlíků byl i týmový parťák pozdějšího vítěze Jan Tratnik. „Je to skvělý jezdec, je schopný jet jako stroj. Když jsem vyrazil, trošku jsem si říkal, jestli se nestřílím do kolen.“
Slovinská dvojice rychle dojela na čelo závodu. Zbývalo 51,7 kilometrů do cíle, když Tadej Pogačar vyrazil sám pro zlatou medaili. Historie hovořila jasně. Nejdelší útok znamenající titul mistra světa předvedl v roce 2022 Remco Evenepoel. Belgičan jel tehdy na čele závodu osamocen 25,8 kilometrů. Na podzim 2023 Mathieu van der Poel zaútočil v Glasgow 22,3 kilometrů před cílem. Třetí nejdelší sólo znamenající zisk duhového trikotu předvedl Julian Alaphilippe v roce 2021, když jel před pelotonem 17,4 kilometrů.
Pogačar vyhrál už několikrát po dlouhém sólovém útoku. Třeba letos při Strade Bianche. Ale v Curychu je přeci jen jiná konkurence. A také mnohem drsnější trať. Útok více než padesát kilometrů před cílem v bitvě o duhový trikot se zdá šílený. „Tohle je moc i na Tadeje,“ honí se hlavou Evenepoelovi i dalším.
„Nebyl to plán. Byl to spíše hloupý tah,“ krčil rameny Tadej Pogačar. „Když jsem uviděl Jana Tratnika, dal mi naději a motivaci. Pro mě je přirozené útočit, byl to instinkt,“ krčil rameny slovinský šampion.
„Myslel jsem, že panikaří a zahazuje svoje šance,“ přiznal Mathieu van der Poel, v cíli bronzový reprezentant Nizozemska. „Byl jsem přesvědčený, že Tadej má náskok, který dokážeme smazat. Ale on letos nejezdí normálně,“ posteskl si Belgičan Remco Evenepoel, olympijský vítěz.
Tadej Pogačar jako třetí získal trojkorunu
Jen dva cyklisté v historii dokázali získat trojkorunu. Vítězství na Giru, Tour a mistrovství světa v jedné sezoně. Belgičan Eddy Merckx v roce 1974, Ir Stephen Roche v sezoně 1987.
Když se Tadej Pogačar postavil na start nedělního závodu v Curychu, měl na kontě z letošní sezony 22 vítězství. Letos ovládl kupříkladu Strade Bianche, Lutych-Bastogne-Lutych, pak italské Giro, kde ovládl šest etap. A následně Tour de France, kde si připsal rovněž šest dílčích vítězství.
Všichni očekávali, že v Curychu předvede něco velkolepého. Něco výjimečného. Ale útok 51,7 kilometrů před cílem? Přestože pronásledovatelé dělali co mohli, přiblížili se nejvíce na pětatřicet vteřin. Ale Tadej Pogačar nepanikařil. „Poslední okruh jsem protrpěl, ani jsem se nemohl v pedálech zvednout. Jel jsem na hraně, ale současně hlídal, abych nepřekročil červenou linii,“ vysvětloval slovinský borec. „Byl jsem vyřízený, ale jde o závod na šest a půl hodiny. Všichni trpí, všichni jsou hotoví,“ přemítal slovinský cyklista.
Poslední kilometr si mohl vychutnat. Hned po projetí cílem skončil v náručí snoubenky Uršky Žigartové. „Byl to den jako na horské dráze. Nemohu se dočkat, až si obléknu dres mistra světa.“
