Vztekle máchl rukama do vzduchu! Nechápavě kroutil hlavou. Byl tak vytočený, že výmluvným gestem poslal týmové vozidlo pryč. Zbývalo třináct kilometrů a Mattia Cattaneo snil o vítězství v osmnácté etapě Vuelty. Jenže je domestik. A k těm je osud krutý…
Třiatřicetiletý Ital je zosobněním loajality a věrnosti. Už pátou sezonu kroutí v dresu bosse Patricka Lefevera. Jede dvanáctou Grand Tour a nejlépe byl jednou druhý v etapě na Giru i Tour. Ne snad, že by nebyl dost dobrý. Ale je prostě domestik. Při Vueltě 2024 ukazoval skvělou formu, když v kopcích tahal Mikela Landu usilujícího o stupně vítězů v celkovém pořadí. Osmnácté dějství proto mělo patřit z pohledu belgické formace Cattaneovi.
„Mattia vždy odvádí perfektní práci pro tým. Osmnáctá etapa mu nabízela skvělou šanci na vítězství. Chtěli jsme udělat všechno, aby vyhrál etapu. Byl to hlavní úkol dne,“ přiznal v cíli Casper Pedersen, jeden z kolegů italského závodníka. Nešlo o žádný výstřel naslepo. Profil byl pro Itala jako dělaný. Je skvělý časovkář…
Lídra nespasil, o naději na výhru přišel
Lídr týmu Mikel Landa však prožíval na trati muka. Nebyl schopný držet tempo dalších adeptů na celkové pořadí. A tak tým vydal domestikům jasný pokyn, aby se stáhli. Nejprve Mauri Vansevenant, pak Casper Pedersen. A třináct kilometrů před cílem k údivu všech i Mattia Cattaneo. Přitom Landa už tou dobou ztrácel přes pět minut a Italova pomoc byla jen symbolická. Místo slávy pro sebe a pro tým, si Soudal Quick Step vysloužil spíše přívlastek hlupáků.
Ital pochopitelně španělského lídra týmu nespasil, ale ani neměl šanci vítězstvím zachránit zoufalou bilanci belgické formace, která dosud nevyhrála jedinou etapu a její jednička – Mikel Landa – je až desátý.
Domestik má prostě nevděčnou roli. Cyklističtí pomocníci jsou skrytou součástí úspěchu každého vítěze. Když lídr vybojuje úspěch, domestik na podiu není. Přitom nese nesmírně těžké břemeno…
Co musí zvládat domestik?
Musí se vypořádat s tlakem, který závodění na nejvyšší úrovni obnáší. Cyklisté na pozici, kdy slouží lídrům týmů, netají, že jsou po Grand Tour semletí více než fyzicky, hlavně psychicky. Pořád musí kontrolovat, kde se lídr nachází, jakou má pozici. Aby byli schopní jej ochránit a pomoci, pokud se dostaví problémy.
Domestik musí přemýšlet nejen za sebe, ale i za lídra. Předvídat situace, které mohou nastat. Snažit se z lídra sejmout tlak, aby měl čistou hlavu a mohl se soustředit jen na bitvu pro celkové pořadí.
Jak se závody mění a s nimi i dynamika jednotlivých dnů v sedle, mění se i nároky na jezdce. Dříve byly etapy, kdy si domestik mohl odfrknout. V době, kdy se uplatňuje totální cyklistika a mnohdy bitva o únik trvá desítky kilometrů, aby následně desítky kilometrů probíhala snaha dostat vše pod kontrolu, už si prostě domestik neodpočine.
Domestik musí být oddaný. Za každou cenu by se měl snažit lídra rozptýlit, dodat mu kuráž. Snažit se odvádět myšlenky od cyklistiky, aby se nedostavila hluboká deprese. Vždyť se jede jednadvacet dnů po sobě v průměru pět hodin.
Domestik většinou, když odvede skvěle svoji práci, dostane příležitost jet jeden den sám na sebe. Velký etapák nikdy nevyhraje, jednu etapu však může… Pokud tedy zrovna ve sluchátku neuslyší: „Stáhni se, tvůj kamarád má problém a ty na něj musíš počkat!“ Těžko vědět, jestli Mattia Cattaneo někde bude mít lepší příležitost. Ale ro je prostě úděl domestika.
