Nikoho ten den prakticky nezajímají. Nebýt fanoušků u trasy, nikdo by si jich pořádně nevšiml. Přitom často svádějí větší bitvu s nástrahami konkrétní etapy než vrchaři v čele pelotonu. Řeč je o mužích bojujících s časovými limitem během jednotlivých dějství Tour de France či dalších velkých etapových závodů. Jak se časový limit určuje?
„Nejhorší den mého života. Byl jsem úplně prázdný, bez síly,“ ulevil si Fred Wright, cyklista formace Bahrain Victorious, u něhož jako prvního při Tour de France 2024 ve výsledkové listině naskočila zkratka OTL (over time limit). Na trase jedenácté etapy přes Centrální masiv prožil o hodinu více než vítězný Jonas Vingegaard z Visma Lease a Bike.
Kdy hrozí časový limit?
Odpadl hned v úvodních kilometrech. O osm minut nestihl časový limit. Měl smůlu, že se jednalo o nejrychlejší etapu Tour de France s převýšením přes 4000 metrů v tomto tisíciletí (průměrná rychlost 42,483 kilometrů v hodině).
Wright přitom platí za obstojné vrchaře do zvlněných etap. Peloton zahrnuje sprintery, vrchaře, jezce na celkové pořadí, cyklisty zaměřené na únik, specialisty na časovky… Když dojde na horské etapy, mnozí z nich mají problém. Sejdou se v grupettu, skupiny na chvostu pelotonu, a bojují o časový limit.
Většinou jde o problém hlavně při horských etapách, ale někdy mohou komplikace přijít nečekaně. Třeba když se závodník necítí dobře, má zdravotní problémy po předchozích pádech nebo se prostě borci na čele rozhodnou z etapy udělat peklo a i ve zvlněné etapě jedou totální „šrot“.
Je jasné, že časový limit musí existovat. Kdyby měli jezdci na zdolání trasy libovolný čas, do další etapy by borci z chvostu vstupovali relativně svěží, protože by nevydali tolik energie. Tudíž je třeba pořád myslet na rychlost.
Když praskají kapsy na dresu
Občas v případě mužů usilujících o triumf v bodovací soutěži dojde ke scénám, kdy týmového sprintera obklopí velký počet týmových kolegů a doslova jej táhnou do cíle. Tak jako Marka Cavendishe v první či druhé etapě Tour de France 2024. Pak jde o odhodlání kolegů i správný propočet sportovních ředitelů a trenérů v autě.
„Většinou to mají týmy skvěle spočítané. Byl jsem na Vueltě 2021, kdy Fabio Jakobsen bojoval vyhrál bodovací soutěž. Před každou etapou jsme měli prezentace, na nichž bylo do vteřiny spočítané, jak musíme jet, abychom Fabia dostali do cíle před limitem a současně jsme ho neuvařili pro sprinterské etapy. Fungovalo to dokonale,“ vysvětlil Zdeněk Štybar, bývalý profesionál a nyní ambasador We Love Cycling.
„Při Giru 2011 se jelo na Etnu. Cavendish i Renshaw měli zrovna den blbec a odpadli hned na začátku. Já s nimi zůstal jako klíčový domestik a do cíle bylo necelých 130 kilometrů. Tlačil jsem je nahoru, nebo se mě drželi za sedlovku a kapsy u dresu, které jsem měl potrhané. Já byl vyřízený, Cavendish po projetí cílem spadl z kola. Když se asi po pěti minutách ze země zvedl a dozvěděl se, že jsme to stihli, skočil mi radostí kolem krku. Pak vyhrál dvě etapy,“ vyprávěl s úsměvem František Raboň, bývalý profesionál, že boj o limit je pěkná fuška hlavně pro domestiky. Žádný tým nechce přijít o své hvězdy.
Výjimky existují
Ovšem pozor, existují výjimky. V pravidlech je totiž formulace, že ve vzácných případech může komise rozhodčích po konzultaci s organizátory prodloužit časový limit pro ukončení etapy. Pokud závodník dostane druhou šanci, je „potrestán“ odebráním všech bodů v soutěžích o nejlepšího vrchaře, sprintera či bojovníka závodu. Rozhodčí přitom berou v potaz průměrnou rychlost etapy, případnou nehodu závodníka, defekt závodníka nebo zablokování silnice.
Stalo se tak například při Tour de France 2011, kdy časový limit nesplnilo 88 cyklistů. Nebo o pět let později při španělské Vueltě, kdy během patnáctého dějství nestihlo časový limit 93 cyklistů. Tehdy etapa měřila jen 118 kilometrů, ale vítězný Ital Gianluca Brambilla z Etixx Quick Step je proletěl rychlostí 40,74 kilometrů v hodině.
Cyklisté se měli dostat do cíle nejpozději 32 minut za vítězem. Jenže grupetto, včetně českého závodníka Leopolda Königa v dresu Sky, dorazilo až s odstupem 53:54 minuty V obou případech organizátoři umožnili následující den cyklistům v závodě pokračovat.
Časový limit určuje průměrná rychlost a koeficient etapy
Časový limit je uveden v Road Booku, který dostávají závodníci před startem závodu od organizátorů. Ti ohodnotí náročnost každé etapy koeficientem od jedné do šesti, přičemž jednička je zcela rovinatá etapa. Pětka označuje den s nejtěžšími horskými výstupy. Šestka je pak přiřazena časovkám, které jsou samostatnou kapitolou.
Druhou zásadní veličinou pro maximální časový limit etapy je průměrná rychlost vítěze etapy.
Pro každý koeficient následně rozhodčí rozepíšou procentuální tabulku u jednotlivých rychlostí. Například, že poslední závodník musí etapu projet maximálně o sedm procent pomaleji ve srovnání s vítězem, pokud byla jeho průměrná rychlost mezi 30 a 31 kilometry v hodině. A takto se postupuje procento po procentu úměrně narůstající průměrné rychlosti.
Až bude peloton Tour de France 2024 stoupat do Pyrenejí nebo během posledního týdne překonávat alpské průsmyky a kamery budou zabírat hvězdy jako Tadej Pogačar či Jonas Vingegaard, vzpomeňte si i na ty vzadu. Až si budou vítězové v týmovém autobusu dopřávat sprchu, někdy tou dobou se do cíle přisune grupetto. Oči vytřeštěné, jazyk skoro na dresu a dost možná mimo časový limit…
