Dramatické souboje o vteřiny a etapová prvenství. Velké hvězdy v pelotonu. A přece je španělská Vuelta coby třetí Grand Tour sezony poněkud opomíjená. Přitom výčet vítězů za posledních dvacet let ukazuje, jaké celebrity cyklistiky získaly rudý dres lídra. Naposledy Sepp Kuss, Američan ve službách Visma Lease a Bike. Obhájce triumfu ve startovní listině pro ročník 2024 nechybí. Stejně jako Joao Almeida, Primož Roglič, Richard Carapaz, David Gaudu a další hvězdní borci. Proč je tedy třetí největší etapový závod planety přehlížený?
„Vuelta od začátku hledala identitu. Pořád přetrvává odkaz dubnového sprinterského etapáku, který neměl ambici se rovnat zápolení na klasikách a už vůbec ne Tour de France či Giru. Přesun do podzimního termínu však otevřel pro Vueltu nové nepoznané možnosti a příležitosti,“ přemítá Martin Hačecký, bývalý cyklista a komentátor televizní stanice Eurosport.
Vuelta napíše už 79. ročník, ale…
Vuelta, která se poprvé uskutečnila v roce 1935 a letos odstartovala v portugalském Lisabonu, se v prvopočátcích jezdila na přelomu dubna a května. A většinou byla velká část etap rovinatých. Až v roce 1995 byl závod z jarního termínu přeložen na závěr prázdnin a získal status třetí Grand Tour sezony. „Vlastně se zrodila z přípravného etapáku na sezonu. A bohužel si nese odkaz určité nedůležitosti, byť zcela neprávem,“ podotýká Martin Hačecký.
Na seznamu vítězů jsou hvězdy jako Alberto Contador, Chris Froome, Vincenzo Nibali, Tadej Pogačar, Remco Evenepoel či Fabio Aru. Tedy žádní cyklisté druhé kategorie. „Rozhodně nelze tvrdit, že na Vueltu týmy posílají béčkové sestavy a startovní pole není kvalitní. Mezi závodníky nabírá Vuelta na prestiži. Většina cyklistů při dotazu, kdy zažili nejtěžší den na kole, zmíní některou z etap Vuelty,“ poukazuje Martin Hačecký.
I pro letošek se fanoušci mohou těšit nepochybně na parádní cyklistiku. Vždyť 79. ročník zahrnuje devět horských etap a sedm kopcovitých etap. Označení kopcovitá etapa přitom organizátoři přisoudili i dnům, kdy cyklisté musí zdolat převýšení kupříkladu 3500 výškových metrů. Už ve čtvrté etapě pokoří Pico Villuerace, což je stoupání dlouhé 14,6 kilometrů a v závěru jsou rampy se sklonem 20 procent.
A takhle můžeme pokračovat. Patnáctá etapa zavede peloton na Cuitu Negru, což je výstup dlouhý 18,9 kilometrů s průměrným sklonem 7,4 procenta. Ovšem některé pasáže mají sklon pětadvacet procent! Tohle bude prostě surová naturální cyklistika. A jezdce bude čekat dalších šest dnů bolesti, protože jak jinak označit etapy, kdy musíte pokořit bájnou Covadongu s délkou téměř třináct kilometrů a sklonem sedm procent. Vždy jsou přitom před cílovým výstupem horské prémie druhé či první kategorie.
Vleče si odkaz nedůležitosti
A předposlední dějství? Sedm kategorizovaných stoupáních s celkovým převýšením přes pět tisíc metrů! Las Estacas de Trueba (9,2 km při průměrném sklonu 3,1 procent), následovaně Puerto de La Braguía (5,8 km s 5,9 procent), Alto del Caracol (10,8 km s 5,4 procent), Portillo de Lunada (14 km s 6,1 procent), Portillo de la Sia (7,2 km s 6,1 procent), Puerto de Los Tornos (11,3 km s 6,9 procent), a nakonec Picón Blanco (7,9 km při 9,1 procent), kde etapa skončí.
„Na začátku jednadvacátého století začali organizátoři zařazovat extrémní etapy. Ze závodního hlediska je dění na Vueltě to nejkrásnější, co může fanoušek sledovat. Ale z nějakých mně neznámých důvodů si prostě Vuelta vleče odkaz jisté nedůležitosti,“ krčí rameny Matin Hačecký.
Vuelta rozhodně nekopíruje snahu italského Gira či Tour de France. „Při stavění itineráře se drží formátu, který by při Giru či Tour neobstál. Jsou to etapy s extrémními kopci o extrémním sklonu, ovšem nejsou extrémně dlouhé, přesněji maratonské. Vuelta se stala závodem pro úniky, pro výbušné cyklisty. Už nikdy nenabídne deset sprinterských etap,“ předpovídá Martin Hačecký.
„Moje šance jsou v druhé a třetí etapě, a pak snad v sedmé a sedmnácté. Ale jinak? Hodně těžká vrchařská práce,“ přitakává Pavel Bittner, závodník týmu DSM firmenich PostNL, který je jedním ze dvou Čechů v pelotonu. Během přípravy vyhrál dvě dějství při etapáku Kolem Burgosu. Druhým českým zástupcem je Mathias Vacek ve stáji Lidl-Trek a i dvaadvacetiletý rodák z Berouna cílí na dílčí prvenství, byť v některé ze zvlněných etap.
„Vuelta je sledována takřka výhradně pravověrnými cyklistickými fanoušky, kteří si to užívají a chápou ten sport. Ale nepřináší přesah do celospolečenské sféry. Nedokáže přilákat laiky. Přitom itinerář vyloženě nadbíhá fanouškům, protože etapy nabízí atraktivní podívanou,“ zdůrazňuje při pohledu na profily jednadvaceti etap devětasedmdesátého ročníku Martin Hačecký. „Nikdy v jednadvacátém století se nestalo, že by závod jako celek neměl náboj. A pokud si promítnu posledních pět šest ročníků, platí to o každé etapě.“
Vuelta nabízí stejný sportovní zážitek jako Tour či Giro
Extrémní nejsou přitom jen samotné etapy. Drsné jsou i klimatické podmínky, jimž musí cyklisté čelit. Aktuálně ve Španělsku, kde se odehraje po třech portugalských zbylých osmnáct etap, padají teplotní rekordy za desítky let zpět. „Jeden den cyklisté bojují s teplotami přes čtyřicet stupňů, v dojezdu na vrcholy je ale klidně teplota o pětatřicet stupňů nižší. To se do závodění rovněž promítá. Takže se prostě nikdy v novodobé historii nestalo, aby Vuelta neměla závodní náboj. Rozhodně nabízí stejný sportovní zážitek jako Giro a Tour. Je obrovsky rozmanitá,“ vyzdvihuje Martin Hačecký. „Ale z hlediska široké sportovní veřejnosti tomu prostě něco chybí,“ podotýká jedním dechem.
Podaří se tedy někdy v blízké či vzdálenější budoucnosti vnímání změnit? Stane se Vuelta, byť třetí v pořadí a na konci sezony, v očích sportovní veřejnosti Grand Tour rovnocennou Giru a Tour de France? „Ne. Právě kvůli termínu na konci sezony. Jasný smysl by dávalo, kdyby se termíny Gira a Vuelty vyměnily. Giro každý rok bojuje o uchování itineráře, protože v horách je v květnu vždy ještě hodně sněhu. Zásahy do trasy kvůli klimatickým podmínkám závod devalvují. A řešení se nabízí. Jenže Italové nechtějí ztratit prestižní termín v úvodu sezony, kdy je hlad fanoušků po etapách obrovský,“ krčí rameny Martin Hačecký.
Leda by se změnilo kompletní pořadí Grand Tour a gradovalo podle důležitosti. „Mělo by to logiku. Ovšem nacpat dvě Grand Tour do jarních měsíců je nemožné a Tour de France v červenci, to je prostě svátost, byť Grande Boucle by přesunem rozhodně neutrpěla. Takže Vueltě prostě zbývá nevděčný třetí termín,“ věští Martin Hačecký.
Každopádně až do 8. září třetí Grand Tour sezony nabídne určitě strhující podívanou. A ať už novým majitelem La Roja, rudého dresu pro krále třetího největšího etapového závodu planety bude kdokoliv, Vuelta určitě nezklame žádné fanoušky sportu.
