Famózní představení s výjimečnými výsledky! Pavel Bittner slavil dvě etapová prvenství při závodě Kolem Burgosu a jako bonus přidal vítězství v bodovací soutěži. Pro jednadvacetiletého cyklistu týmu DSM-firmenich PostNL šlo o dosud největší úspěch a patřičný příval sebevědomí, které se bude hodit. Už v sobotu se postaví poprvé v životě na start Grand Tour: nizozemská formace jednadvacetiletého rodáka z Olomouce nominovala na španělskou Vueltu.
V exkluzivním rozhovoru pro We Love Cycling mluví český sprinter o závodění bez vysílaček, které si vyzkoušel během pět dnů trvajícího závodu Kolem Burgosu, o nominaci na Vueltu i specifické přípravě na závodění ve vysokých teplotách.
Pavle, druhý srpnový týden byl dosud životním v profesionální kariéře. Ovládl jste první etapu závodu Kolem Burgosu, pak jste přidal triumf v pátém dějství. Dělal jste si už před startem zálusk na první vítězství mezi elitou?
Cítil jsem se skvěle už před závodem, ale konkurence je obrovská a člověk nikdy neví, jaká bude skutečnost. Na Burgos jsme jeli s třemi úkoly. Prvním bylo celkové pořadí, na které byl určen Max Poole vracející se k závodění po pádu na jarním Tirrenu, kde si zlomil loket. Dalším bylo jet ve spurtech na mě, přičemž jsme měli vytipovanou první, druhou a pátou etapu. A posledním cílem bylo dobře fungovat jako tým, protože dva dny se jelo bez vysílaček. Všechno jsme zvládli dokonale. Max dojel druhý v pořadí, já vyhrál dvě etapy.
Na vítězství mezi elitou jste čekal od doby, kdy jste se v průběhu sezony 2022 posunul mezi profesionály. Byla euforie z výhry o to intenzivnější?
Je to skvělý pocit. Snažil jsem se o vítězství tři roky. Gratulovali mi i lidé v balíku, s nimiž se tolik nebavím. I velké hvězdy pelotonu. A pak ještě jednou. Prostě paráda! Věřil jsem, že vyhrát dokážu. Ale dvě výhry z pěti etap, to je prostě sen!
Přemýšlí člověk, jak je možné, že po třech letech čekání vyhraje během pěti dnů dvakrát?
Je to určitě zvláštní. Snažil jsem se pořád a byla to hodně dlouhá doba. Trošku jsem si lámal hlavu, jaký důvod tohle čekání mělo. Ale ne nijak dramaticky. Byla to souhra různých věcí. Hodně moc mi pomohl tým. Cítil jsem, že forma je dobrá. Měli jsme vytipovanou první a poslední etapu. A kluci pro mě odvedli skvělou práci. Zejména v páté etapě stahovali únik, a pak mi ohromně pomohli pozičně. Já už vlastně neměl co pokazit. Ten první triumf mi dodal obrovskou porci sebevědomí. Člověku se pak jezdí mnohem lépe.
Odměnil se Pavel Bittner za první profesionální vítězství v kariéře?
Hned po závodě jsme byli s celým týmem na večeři v Bilbau, což bylo fajn. Pak jsem měl dva volnější dny, které jsem trávil ve Španělsku s přítelkyní. Měli jsme na sebe po delší době trochu času v klidu, bez cyklistických povinností, tak jsme si vyrazili na dobrou večeři. Bylo to moc fajn.
Při etapovém závodě Kolem Burgosu se testovala novinka v podobě jízdy závodníků bez vysílaček. Jak tenhle experiment vnímáte?
Výborně, protože se bez vysílaček jelo přesně v těch dvou etapách, které jsem vyhrál! Ale vážně… Mám pocit, že absence vysílaček snižuje mnohá rizika. Před ostrými zatáčkami na závodníky nikdo neřve, že musí být na první pozici balíku. Tím se snižuje riziko pádu, protože stejný pokyn pochopitelně dostane většina týmů. Opačnou problematikou je primární bezpečnost pro případ, že se něco stane. Než ta informace bez vysílaček doputuje k závodníkům, může být pozdě. Každopádně jde i o komunikaci v rámci týmu, kterou jsme zvládli skvěle. První etapu jsme vyhráli. Na pátou pak byly pro každý tým jen dvě vysílačky. U nás ji dostal Max Poole jedoucí na celkové pořadí a Chris Hamilton jako kapitán. Pak v průběhu etapy jsme komunikovali dobře, dokázali jsme si pokyny předat. Bylo to v pohodě.
Je budoucnost profesionální cyklistiky podle vás spojena se závody bez vysílaček?
Vidím pro i proti. Vždy budou různé pohledy. Možná je trošku zábavnější jezdit bez vysílaček. Ale v současné době už jsou pevnou součástí závodu. Myslím, že se kolem jejich užívání povedou velké debaty.
Rozhodně budou součástí španělské Vuelty. A na startovní listině třetí Grand Tour sezony nechybí ani jméno Pavel Bittner. Cítíte velkou hrdost, že poprvé pojedete jeden ze tří největších závodů planety?
Spíše bych to označil jako obrovskou výzvu a velkou cestu do neznáma. Nikdy jsem nezávodil jednadvacet dnů v kuse. Ale věřím, že s týmovou podporou, které se mi dostává, i našimi sportovními řediteli premiéru zvládnu.
Změnilo úspěšné vystoupení na Burgosu vaše ambice? Je na vás ze stran týmu velký tlak?
Vůbec ne. Všichni vědí, že jedu první Grand Tour, takže půjde o test mých schopností. Nikdo na mě netlačí a to se mi moc líbí. Pokud se podaří dobrý výsledek, bude to super. Myslím, že forma je načasovaná skvěle.
Máte vytipované etapy, které by vám měly vyhovovat z hlediska útoku na vítězství?
Itinerář Vuelty jsem si prošel velmi detailně. První šance nabízí hned druhá a třetí etapa. Pak pátá. Snad ještě sedmé a sedmnácté dějství. A jinak to bude o přežívání. Možná bych někdy mohl skočit do úniku, ale vážně nechci předbíhat. Hodně bude záležet, jak bude Max Poole v celkovém pořadí. Bude naším lídrem. Já jsem určený pro sprinterské etapy. Ale druhý týden, zejména jeho konec, vypadá strašidelně. Jsou tam velké kopce, kterých se trošku obávám. Každý den vystoupáme přes tři a půl tisíce metrů.
Straší vás, aby hned první Grand Tour kariéry nebyla spojená s hrozbou časového limitu?
Jsou tam hodně prudké kopce, ale většinou až na konci etapy. Mám fakt nastudované rovinaté i horské etapy, kdy bude potřeba pomáhat Maxovi. Ale limitu se nebojím. S tím bych problém mít neměl.
Bude mít Pavel Bittner při premiéře na Vueltě velkou podporu rodiny a okruhu nejbližších přátel přímo u trasy?
Zrovna letošní trasa není moc příznivá z hlediska dostupnosti. Ale počítám, že přijedou na poslední etapu do Madridu. To bude moje největší odměna a také motivace, abych se do cíle dostal.
Velkým strašákem může být i počasí. Ve Španělsku padají teplotní rekordy staré mnoho desítek let. Snášíte jízdu ve vedru dobře?
Závodění ve vysokých teplotách jsem neměl rád. Ale letos jsme se na to s trenérem i týmem zaměřili. Trávil jsem hodně času právě ve Španělsku, což mi hodně pomohlo. Už mi to nedělá takový problém. I díky speciální přípravě, kterou jsem kvůli tomu měl.
Můžete ji prozradit?
Poslední hodinu tréninků jsem jezdil s čepicí, v bundě, rukavicích a s návleky na nohách, abych zvednul teplotu těla. A musím říct, že to fungovalo skvěle. Postupně jsem odolnost posouval. Občas na mě sice někdo koukal, co blbnu a jezdím i ve vedru takhle nabalený, ale zase to nebylo nijak extrémní. Každopádně vedro v sedle teď zvládám mnohem lépe a věřím, že mě Vuelta nezaskočí. V závodě pochopitelně člověk musí pamatovat na důkladné ochlazování. Punčochy s ledem za krk, hodně se polévat studenou vodou, doplňovat tekutiny a také minerály a sůl. Hodně jsem si oblíbil ledovou tříšť z iontového nápoje, to je na ochlazení vážně skvělé. Asi těžko někdo vymyslí něco převratného.
