Tahle mise začíná 4. května v Turíně a měla by dvojitým vítězstvím vyvrcholit 21. července v Nice. Čtvrt století se cyklističtí šampioni snaží dobýt to, co naposled svedl Marco Pantani, ušatý pirát a nakonec tragická oběť drog. Fyzicky neuvěřitelný výkon získat během necelých tří měsíců prvenství z italského Gira a pak i na Tour de France. Teď je tu suverén, který pokus o double vyhlásil a jemuž letošní okolnosti dokonale přejí. Tadej Pogačar.
Giro startuje první květnovou sobotu a otázkou není jestli, ale spíš o kolik minut vyhraje. Růžový závod napříč Itálií má ve Slovinci jasného a jediného favorita. Ačkoliv pozor! Pořád se bavíme o cyklistice a závodu na tři týdny. V horách. Dost možná špatném počasí. S pelotonem plným soupeřů, kteří nejedou jen na výlet.
Přesto je jen málo věcí, co by se mohly Pogačarovi při tažení na Řím postavit. Jedině on sám a jeho někdy až přílišná sebedůvěra jsou těmi největšími soupeři. Vše ostatní a hlavně forma naznačují, že tu stojí neporazitelný muž, který miluje velké výzvy.
Hodně trénovat, málo závodit
Od začátku roku možná sesbíral jen deset závodních dnů, ale jeho nejhorším výsledkem bylo 31. místo v 5. etapě Kolem Katalánska. Čtyři další etapy však v tomto závodě vyhrál, jakož i jeho celkové pořadí. O bezmála čtyři minuty. K tomu dvě prvenství v klasikách a ještě jeden bronz. To jsou nohy! Když závodí, tak o vítězství.
Kvůli vyššímu cíli ale zásadně měnil letošní kalendář. Jeho tým se rozhodl vynechat kostkové klasiky, což pro něj byla velká ztráta. A žádné starty neplánuje ani od konce Gira do startu Tour. Trend „hodně trénovat, málo závodit“ posunul do extrému.
Dosud ale bylo všechno vlastně jen hra. Až nyní mu začíná robota – v součtu 42 etap nejprve o růžový dres a měsíc poté pak o ten žlutý. Tedy výkon, jakému se od roku 1998 a posledního úspěšného adepta mnozí přiblížili, ale stejně propadli.
Pogačar si na Giru odbude svoji první účast, ale Tour už dvakrát vyhrál. A vzhledem k tomu, jak dopadli tři jeho hlavní soupeři do Francie (Vingegaard & Evenepoel & Roglič), není cesta na trůn umetená, ale rozhodně volnější.
Lídr týmu UAE je možná extra třída. V pětadvaceti letech na vrcholu sil, ale velikost toho úkolu možná větší než on sám. Podobné suverény měla každá generace, ale bezmála tři dekády neuspěl žádný. Ostatně Pogačar ještě nebyl na světě, když Pantaniho oslavovali za dvojitého vítěze.
Jen sedm jmen zvládlo double Giro-Tour
Jen sedm mužů toho dosáhlo, někteří opakovaně: Fausto Coppi (1949 a 1952), Jacques Anquetil (1964), Eddy Merckx (1970 a 1972), Bernard Hinault (1982 a 1985), Stephen Roche (1987), Miguel Indurain (1992 a 1993) a právě Pantani. A od toho už uplynulo 26 let! Časté pokusy poté následovaly, ale všechny marné a neúspěšné.
Nejčastěji, když se vítěz Gira postavil na start Tour, to přineslo jen průměrné výsledky. Mnozí vítězové z Itálie pak ve Francii buď spadli, nebo fyzicky zkolabovali, odstoupili.
Nakonec nejblíž vstupu do historie byl Tom Dumoulin, protože Contador ani Froome po úspěších v Itálii už se ve Francii k pódiu nepřiblížili. Nizozemec v růžovém závodě 2018 skončil druhý a stejně tak měsíc nato v tom, kde se uděluje žlutý dres. Nejdřív nestačil na Frooma a pak zase na jeho týmového kolegu Thomase. Tak blízko, ale zároveň tak daleko od Pantaniho.
Hlavně ať je Tadej Pogačar šťastný
Až letos je tu odvážlivec, který závodí s úsměvem a lehkostí, a právě to má být recept úspěchu. Udržet ho čerstvého, hladového a šťastného. Tak tým z Arábie plánuje svou hvězdu hýčkat. A jestliže Giro je letošními proporcemi lidštější, takže teoreticky má Slovinci ubrat méně sil, na Tour mu tým sestavil dream team, co má případné trable vyřešit za něj.
A pak je tu ještě jeden „problém“. Tedy viděno optikou Pogačarových soupeřů. Když nedávno do Česka zavítal Alberto Contador, dost možná nejlepší grandtourový závodník své generace, zahrál si tu na věštce. Při dotazu na svůj neúspěšný pokus a Pogačarův nadcházející pronesl Španěl cosi nepředstavitelného. „Jsem stoprocentně přesvědčen,“ řekl Contador, „jsem přesvědčen, že pokud Tadej uspěje, pokusí se ještě v září o Vueltu.“
A to by byl zápis dosud neviděný a při kvalitativní vyrovnanosti současné cyklistiky nadpozemský. Není ale Pogačar tak trochu mimozemšťan?
