Sen se stal realitou. Devatenáctiletá česká reprezentantka Eliška Kvasničková se učí, jak chutná profesionální cyklistika v zahraničí. Je členkou francouzského kontinentálního týmu Komugi – Grand Est, většinu času tráví ve Francii a zatím si nové angažmá nemůže vynachválit. Kdyby ji před rokem někdo řekl, že letos bude závodit za francouzský tým a pojede třeba ženské Paříž-Roubaix, považovala by ho za totálního blázna…
Eliško, jak se vlastně vaše angažmá zrodilo?
Vloni jsem u nás jela Gracii a Tour de Feminin a docela se mi zadařilo. Můj současný tým tam startoval taky a vyhlídli si mě. I kvůli potenciálu v časovkách, které mi vyšly. Po závodech mi napsal sportovní ředitel, že by o mě měli zájem. Došlo k prvním kontaktům a až do listopadu jsme to řešili. Pak jsem podepsala roční smlouvu. Shodli jsme se, že je roční kontrakt pro obě strany lepší i z toho úhlu, kdybych dostala nějakou zajímavou nabídku z lepšího týmu.
Jaký je váš tým?
Hodně mezinárodní. Máme tam tři Francouzky, dvě Kanaďanky, Švýcarku, Italku, Belgičanku, jednu závodnici z Etiopie a jednu z Argentiny. Ale musím přiznat, že za ty čtyři měsíce jsme si i po lidské stránce hodně sedly. Včetně lidí z realizačního týmu. Cítím se tu jak v druhém domově.
Nutí vás do komunikace ve francouzštině?
Úřední řečí je angličtina, ale většina holek francouzsky umí. Já se taky učím. Začala jsem už v říjnu sama podle aplikace, ale pak jsem přišla do týmu a zjistila, že skoro ničemu nerozumím… Začala jsem víc poslouchat, jak holky mluví, jak vyslovují, a dost mi to pomohlo. Nějaké věci už francouzsky zvládnu, trochu rozumím. Dělám pokroky.
Tým má sice status kontinentální stáje, ale dostanete se na skvělé závody. Jela jste řadu klasik včetně Paříž-Roubaix nebo Omloop Het Nieuwsblad…
Je to obrovská změna, jako když přejdete z okresního přeboru do extraligy. Je to veliký skok oproti loňsku. Tady najednou stojíte na startu vedle těch největších hvězd z ženských World Tour týmů. Pro mě je to i velká škola, padla jsem do toho rovnýma nohama. Hodili mě do vody a já nějak musela plavat. Jsou to těžké závody, které by mi měly vyhovovat. Jen mi ještě chybí větší zkušenosti i lepší výkonnost.
Forma nebyla ideální?
Některé naše holky se skoro od října chystaly na klasikářskou sezonu a já ještě v listopadu jezdila cyklokros… Takže jsem do toho skočila později. Třeba před Roubaix jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Měly jsme sice jedno soustředění, kde jsme na kostkách jezdily, takže jsem si aspoň trochu dokázala představit, co mě čeká.
A realita byla ještě horší?
Masakr… Nejtěžší závod, jaký jsem kdy jela. Měly jsme tam stejné sektory, jaké jezdí chlapi, jen jich bylo asi dvacet místo třiceti a nejely jsme Arenberg. Naštěstí nám nepršelo, jinak by to bylo ještě daleko těžší. Já poměrně brzy odpadla na větru z balíku kvůli chybějícím zkušenostem i nevyježděnosti a začala jsem se strachovat, aby mě nedojel sběrák. Naštěstí jsem se pak rozjela, chytla nějakou skupinku, ještě z ní dokázala nastoupit a jela doraz až do cíle. Považuji za úspěch, že jsem Roubaix dokončila (92. místo se ztrátou 14:34 na vítěznou Lotte Kopecky – pozn. aut.).
Jak se Eliška Kvasničková cítila, když na velodromu v Roubaix projela cílem?
Měla jsem toho plné zuby, ani jsem si v tu chvíli nic moc neuvědomovala.
A co tamní legendární sprchy, kde má každý z vítězů svou vlastní?
Taky jsme tam byly. Když člověk kolem sebe vidí ta jména, je to samá legenda. Je krásné být součástí toho všeho, když si uvědomím, že do světa velké cyklistiky už taky trochu patřím. Kdyby mi tohle řekl někdo před rokem, myslela bych si, že se zbláznil.
Co od vás tým čeká?
Pro mě je tato sezona hlavně o učení: jak být správný profík, jak se pohybovat v pelotonu, jak funguje svět velké cyklistiky. Nikdo na mě netlačí, ale určitě bude nějaký prostor i na osobní výsledky. Teď jsme měli etapák v Itálii, kde mě chtěli trochu otestovat v jedné etapě s finišem na kopci a já skončila šestá. Tým to považoval za úspěch a v dalších dnech jsem zase ukázala, že můžu i pomáhat. Právě těžké dojezdy, co jsou vyloženě na výkon, by mi měly sedět.
Jaké další závody pojede Eliška Kvasničková?
Dvě jednorázovky ve Francii a od 22. května etapák Bretagne Ladies Tour. Tam bych se chtěla pokusit o nějaký pěkný výsledek, protože je tam i časovka a z toho bych mohla něco vytěžit. Pak bych ráda obhájila titul v časovce na mistrovství republiky a nominovala se na mistrovství světa.
Máte nějaké dlouhodobé cyklistické sny?
Postupně se zlepšovat, jít každý rok nahoru a jednou jezdit za Visma Lease a Bike. To je vysněný tým. Líbí se mi, jak fungují.
Tým má základnu ve Francii, bydlíte tam?
Zařídili mi ubytování blízko Vogéz, trávím tu dost času. Je to pohodlnější, když se jede na závody. Mám skvělé podmínky na trénink. Kopce, roviny i zvlněný terén, prostě všechno. Bydlím sama, ale bylo to plánované. Šla jsem do toho s tím, že se budu muset osamostatnit a trávit většinu času mimo domov. Všechno je pro mě nové, ale zatím to zvládám v pohodě.
A jak je Eliška Kvasničková spokojena po finanční stránce?
Dostávám plat, kola, oblečení. Všechno je o pár levelů výš, než jak to bylo předtím. Jsem moc spokojená.
Musela jste po příchodu do nového týmu změnit trenéra?
Už od svých začátků na silnici, nějaké čtyři roky, spolupracuji s trenérem Petrem Novákem. A pokračuje to i nyní. Samozřejmě, že všechno konzultujeme s týmem, nemají s tím problém.
Eliška KVASNIČKOVÁ
Narozena: 18. 11. 2004
Tým: Komugi – Grand Est
Největší úspěchy – 2023: mistryně republiky v časovce elite, 3. celkově na Tour de Feminin, 2. místo v časovce, 13. v časovce kategorie U23 na MS. 2022: 4. v časovce juniorek na MS.
