V jednom rohu ringu stojí veselá, upovídaná a žoviální osobnost Tadeje Pogačara. Ve druhém odtažitější, zamyšlený poker face Jonase Vingegaarda. Extrovert vs. introvert. Lze ale s jistotou říct, který osobnostní profil s větší pravděpodobností dosáhne úspěchu? Který charakter cyklisty je lepší pro zápisy do dějin?
Introverze a extraverze jsou pojmy, které před sto lety zavedl švýcarský psychoanalytik Carl Jung. Základní rozdíl spočívá v tom, že introverti získávají energii a stimulaci zevnitř, zatímco extroverti z vnějšího světa. Ve finále to samozřejmě budou nohy, které promluví, když půjde do tuhého. Ale osobnost je zásadním faktorem v životě. A zejména v kariérním úspěchu.
Introverti – typologicky Jonas Vingegaard nebo Chris Froome – inklinují k osamělým aktivitám, jako jsou dlouhé tréninkové jízdy o samotě. Hůř se cítí ve společnosti a neradi na sebe upozorňují. Tento rys může být mylně chápán jako chlad. Existují však důkazy, že introverti dokážou zpracovat větší množství informací, jsou přemýšlivější a pozornější. V kontextu cyklistického závodu je proto pravděpodobnější, že udělají chladná a racionální rozhodnutí.
Do očí bijící extroverti cyklistiky – Tadej Pogačar a Remco Evenepoel – jsou společenští, upovídaní, rádi se ujmou vedení, propojují a budují vztahy. Role lídra jim je přirozená. Na druhou stranu tendence rychle mluvit a jednat může vést k určitým rizikům, jako jsou zbytečné komentáře do médií nebo přílišná touha útočit. Takřka neustálý úsměv a žert na rtech však neznamená, že extrovert je šťastnější než introvert. Oba charaktery nabývají spokojenosti různě.
Kdo lépe zvládne 250 dnů za rok z domu?
Jakýkoliv peloton je směsicí osobností, i když se na startovní čáře všichni zdají být stejně vážní. Je tedy cyklistický balík složen výhradně z introvertů? Obecně platí, že ti nejlepší můžou působit uzavřeně. Ale ve skutečnosti jsou „jen“ extrémně soustředění.
V některých ohledech je cyklistika pro introverty jako stavěná. Vést seriózní profesionální život znamená povětšinou osamění a tedy nulovou sociální interakci. Protože co je takové vysokohorské soustředění? Přeci dobrovolné vyhnanství. Silniční cyklistika se vyvinula tak, že pokud se chcete stát šampionem, musíte na 250 dní v roce odjet pryč z domova. Z tohoto pohledu se zdá snazší být introvertem. Protože pak máte výhodu, že se lépe s izolací vypořádáte.
Dnešní cyklistika je stále metodičtější a profesionálnější. Znamená to, že své sportovce unifikuje a nutí je dodržovat stejně přísná pravidla. Ať jde o smíška, nebo bručouna. Existují ale určité rysy, které musejí prokazovat všichni špičkoví profesionálové, introverti i extroverti: odhodlání, vůle, ochota obětovat se atd.
Charakter cyklisty: někdy musí být sobečtí
Při honbě za cílem – ať už je velký nebo malý – musí být jezdci někdy sobečtí. Abyste byli úspěšní v cyklistice, potřebujete ego. „Ego cyklisty, a zvláště moje, je obrovské,“ pronesl například bývalý mistr světa Mads Pedersen z Dánska. „Nemůžu před ním utéct. Současně mě ale v cyklistice dovedlo tak daleko.“
Pedersen je stoprocentní extrovert, ale ego není výlučným charakterem této povahy. Chris Froome by jistě nevyhrál sedm Grand Tour bez toho, že by věřil, že je lepší než ostatní.
Sportovní psychologické studie nenalezly žádné důkazy potvrzující, že introverti nebo extroverti mají ve sportu výhodu. Jak je trénink stále pečlivější a úspěch závisí na ještě jemnějších nuancích, požadavky kladené na vrcholové cyklisty se sblížily. A aby se dostali na vrchol, musí se osobnost podřídit pravidlům.
Introvert musí umět překonat svou plachost. Extrovert zase posoudit, kdy udržet svou bujarost na uzdě. Ale když na to dojde, který charakter cyklisty vás bude vás víc? Jonas, nebo Tadej?
