Rok, který změnil její život. Kristýna Zemanová obhájila titul české šampionky a získala bronz na mistrovství světa žen do třiadvaceti let. Mimořádně úspěšná sezona českou cyklokrosovou reprezentantku katapultovala do popředí zájmu sportovní veřejnosti i médií. „Všechno je teď úplně jiné,“ popisuje dvacetiletá závodnice týmu Brilon Racing.
V exkluzivním rozhovoru popisuje efekt medaile z mistrovství světa, zázemí mladoboleslavského týmu, důvody odmítnutí přestupu do Belgie i dopad popularity.
Stala jste se vítězkou ankety Král cyklistiky 2023. O jak prestižní úspěch pro vás jde?
Jde o parádní završení roku 2023, který byl mimořádně úspěšný. Prožila jsem životní sezonu. Bylo fajn si obléknout šaty a potkat se s ostatními cyklisty jinak než na závodech. Vždyť většinu času trávíme v dresu nebo doma v teplákách.
Podruhé v řadě vyhrála anketu žena. Navázala jste na loňský triumf Ivety Miculyčové, současně jste ale teprve čtvrtou cyklistikou na trůnu…
Jsem ráda, že se ženská cyklistika prosazuje a vyrovnáváme se mužům. Koneckonců naše závody jsou skoro stejně dlouhé jako mužské. Jsem ráda, že cyklistika je jenom jedna a nedělí se na muže a ženy.
V minulosti jste už dvakrát vyhrála v kategorii cyklokros. Věřila jste, že na třetí pokus dosáhnete na celkové prvenství?
Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla vyhrát celkově. Já nad tím nepřemýšlela. Ale je to opravdu krásné. Měla jsem určité tušení, ale i tak jsem byla nesmírně napnutá.
Kristýno v roce 2023 jste byla patnáctkrát na stupních vítězů, z toho osmkrát jste slavila vítězství včetně domácího titulu, jednou bronz na mistrovství Evropy a také na mistrovství světa. Byla to dokonalá cyklokrosová sezona?
Určitě byla životní. Získala jsem podruhé v kariéře titul mistryně republiky, výkonnostně i výsledkově jsem se posunula ve světovém poháru. Medaile z mistrovství světa představovala splnění snu. Dokázala jsem si, že mohu konkurovat nejlepším závodnicím a stále se zlepšovat. A pak jsem ještě přidala medaili z mistrovství Evropy, což vše podtrhlo.
Znamenal bronz z mistrovství světa Hoogerheide zlom? Šlo o impuls pro vaše sebevědomí, že nic není nemožné?
Ano. Zlato a stříbro bylo prakticky rozdělené už před startem. Zbytek startovního pole jel o bronz. A se mnou nikdo nepočítal. Fakt, že jsem medaili získala, je pro mě dodnes neuvěřitelný. Jednalo se o obrovskou odměnu za cestu, kterou jsem se vydala. Sama si to dělám těžké. Medaile z Hoogerheide představovala impuls.
Změnily úspěchy, a hlavně medaile ze světového šampionátu i vaši pozici v rámci startovního pole?
Určitě. Je to úplně jiné. Všude na mě nahlíží jinak. Po úspěchu na mistrovství světa jsem dostala nabídku z Belgie. Ale k mému překvapení mi stávající tým Brilon nabídnul lepší podmínky a já tudíž mohla zůstat doma.
Přitom k angažmá v Belgii či Nizozemsku vzhlíží prakticky každý český závodník. Bylo těžké odmítnout?
Už jenom samotnou nabídku považuji za obrovské vyznamenání. Jenže je třeba si uvědomit, že jen samotné angažmá v Belgii z člověka neudělá špičkového závodníka. Je skutečně sen každého našeho cyklokrosaře dostat se do Belgie. Ale má smysl skočit po první nabídce jako šílenec? Já jsem dlouho nevěděla, jak se rozhodnout. V jednu chvíli už jsem si říkala, že půjdu. Ale Zdeněk Fučík a Josef Hladík mi vytvořili v Brilonu naprosto skvělé podmínky. Nadstandardní na české poměry. A vlastně lepší než v Belgii.
Dala jste tedy přednost setrvání v prostředí, které dobře znáte a neriskovala?
Polepšila jsem si finančně i z hlediska materiálu. Odmítnou šanci na přestup do Belgie není jen tak. Ale jakmile jsem dostala podmínky lepší než venku, nedávalo smysl měnit prostředí, které znám. Jedu v určitém režimu, odchodem bych všechno rozbila. Mohlo by to mít negativní dopad na moji psychiku i na výkonnost. A podle informací, co mám, jsem zvolila dobře. Tým, který mě lákal, není v příliš dobré „kondici“. Navíc momentálně dostává lepší nabídky.
Takže se přeci jen brzy dočkáme přestupu a Kristýna Zemanová bude jezdit v barvách zahraničního týmu?
Jednou bych si určitě ráda Belgii vyzkoušela. Aktuálně však odchod není vůbec téma. Mám ráda svůj klid…
Těžko bychom hledali ve startovním poli závodnice s ambicemi na zlato z mistrovství světa, která si sama sestavuje tréninkový plán. Perou se uvnitř často v rámci přípravy pocity závodnice s pocitem trenérky?
Nikdy se v tréninku nešetřím. Nebojím se, že trénink bude bolet. Já musím jít do závodu s vědomím, že jsem v tréninku odvedla sto procent. Mám ráda, když trénink za něco stojí a já mám pocit, že to byl skvělý trénink. Jsem v tom zásadová. Mnohdy jsem extrémista a táta, s nímž přípravu konzultuji, mě musí krotit.
V Česku během zimy mnohdy nejsou podmínky pro cyklistický trénink ideální. Klade pak Kristýna Zemanová jako závodnice odpor trenérce?
Je fakt, že občas jsem unavená nebo je vážně ošklivé počasí, ale snažím se pokaždé udělat trénink přínosný. Pokud jsou mrazy silné nebo je hodně sněhu, příprava je složitější. Dokud to dává smysl, mířím do přírody. Protože z jízdy na trenažéru jsem protivná. Nemám to ráda. Na druhou stranu tříhodinový trénink na ergometru člověka hodně posílí!
Je složité hledat stále novou inspiraci pro tréninky, když musíte odtrénovat, následně vyhradit čas pro regeneraci, a ještě chystat přípravu na další dny?
Poslední dobou cyklisté hodně sdílí svoje tréninky prostřednictvím sociálních sítí. Lze tam čerpat hodně inspirace. A když mi dochází nápady a nevím, jak vše posunout, otevřu si odbornou literaturu. Mě kolotoč, v němž žiju, nesmírně baví. Těším se naplánování tréninků. Odtrénuji si, co je třeba, a pak v rámci regenerace a odpočinku čerpám inspiraci.
Máte někoho konkrétního, od něhož takříkajíc tréninky opisujete?
Na sociálních sítích je impulsů hodně. Nejvíce samozřejmě sleduji lidi, co jezdi cyklokros. Občas najdu trénink, o němž si říkám, že je nelidský. Zrovna v rámci maturitní práce jsem narazila na intervaly, o jejichž realizaci jsem dost pochybovala. Otestovala jsem vše na vlastní kůži. A byla to poprava. Ale občas prostě cyklistika bolí.
Úspěchů během minulého roku bylo hodně a není žádným tajemstvím, že nemáte trenéra. Ozývají se zaručení odborníci s nabídkami?
Ne. Já těžko přijímám někoho nového do svého okolí a nové věci, což se o mně ví.
S medailemi dramaticky narostla i vaše popularita u veřejnosti a zájem médii. Jak snášíte tuto stránku sportu?
Je hezké, že lidé prožívají moji cyklokrosovou kariéru. Chodí mi hodně zpráv, jak se cítím, co plánuji. Někdy je toho strašně a po závodě mám třeba tři stovky zpráv. Snažím se všem odpovědět, ale někdy je čtvrtek a já ještě nejsem u konce. Nicméně považuji za slušnost odpovědět. Mnohdy jsem překvapená, jak mě mají z televize načtenou. Lidé bez závodních zkušeností jsou schopní mě odhadnout velice dobře. Často mě ty zprávy baví a čtu je ráda. Do toho rozhovory pro média. Užívám si, když mohu jenom odpočívat, poslouchat muziku a vůbec nic neřešit. Jsou to vzácné chvilky. Ale ohromně si vážím zájmu lidí. Chtěla jsem být slavná cyklistka. Takže když se teď deru na vrchol, užívám si všechno, co to obnáší.
Kristýna Zemanová je jedinou českou naději z mistrovství světa v Táboře 2024. Ta věta je slyšet stále častěji. Svazuje vás velké očekávání? Nebo si jej vůbec nepřipouštíte?
Je to hezké. Samozřejmě mi dělá dobře, pokud mě někdo spojuje s nadějí na medaili. Jde o ocenění mojí práce. Nicméně si uvědomuji, jak velké očekávání lidé mají. Čím více se blíží mistrovství světa, tak fanoušci píší mnohem více. Téměř na konci každé zprávy je, že v Táboře budu určitě zlatá.
Snažíte se lidem jejich přesvědčení brát? Debatujete s nimi o realitě v pelotonu?
Na světových pohárech jsem v kategorii do třiadvaceti let každou z adeptek na zlato v Táboře porazila. Ale nikdy jsem ten závod nevyhrála! Zoe Backstedt jednou vyhraje, a pak dojede čtvrtá. Naše kategorie je děsně nabitá a vůbec nemusím mít medaili. Klidně se může stát, že pojedu nejlepší výkon a budu šest.
Mnoho sportovců na nejvyšší úrovni využívá psychology. Jde pro vás o cestu, kterou se vydat? Nebo taková osoba nezapadá do vašeho „uzavřeného“ týmu?
Jedna mentální trenérka mě oslovila. Lákalo mě spolupráci zkusit, protože v daném směru určitě lze nalézt rezervy. Zatím jsme na začátku spolupráce, ale je fajn popovídat si o tréninku, o pocitech, o závodech. Vnímám tuhle cestu jako hodně pozitivní.
Jaké tedy budou pokyny směrem k mistrovství světa?
Hlavní je zůstat ve svém světě, být v pohodě, nezatěžovat se úplně závodem. Jakmile bych na sebe nechala příliš tlačit a připouštěla si zbytečně moc, že jde o medaili z domácího mistrovství světa, bude zle.
Titulní foto: Michal Červený
