16 let příběhů Tour de France vyprávěných na jedné fascinující mapě

Autor: We Love Cycling

Návrh tratě největšího závodu planety je balancování na hraně mezi pravidly cyklistické unie UCI, strategie, ekonomiky a respektu ke sportovcům. Skupina ASO coby pořadatel Tour de France se rok co rok snaží nabídnout různorodé a tím i nepředvídatelné terény. Aby šampioni proměnili červenec v nezapomenutelnou podívanou.

Namaluj mi Tour de France, použijme paralelu Malého prince a štětec s barvami propůjčme Christian Prudhommovi, který závodu o žlutý dres vládne od roku 2007. „Vše je svázáno čísly: 3 týdny, 21 etap, strop 3500 kilometrů. Maximálně 2 etapy s délkou přes 225 kilometrů. A to vše vměstnat do kulis naší krásné země. Jediná proměnná, se kterou můžeme pracovat, je místo startu,“ říká direktor.

Alpy a Pyreneje tvoří šampiony

Po Dánsku 2022, Baskicku 2023 a italské Florencii v roce 2024 se 112. ročník rozjede zase jednou z domova Francie. Rok 2025 bude patřit Lille. Stane se tak potřetí v historii. Ze severu Francie se startovalo už v letech 1960 a 1994. Před 29 lety tam prolog vyhrál britský specialista na tuto disciplínu Chris Boardman.

Při designu tratí se nelze vyhnout Alpám a Pyrenejím, dvěma hlavním horským masivům a jejich dvoutisícovým legendám. Protože tam se rodí příběhy a šampioni. Aby ale do nich peloton vjel, musí nejprve zamířit na jih země. A tím se severní část Francie vždy dostává do defenzivy. Nebo hrozí neoblíbené dlouhé transfery.

Pyreneje
Pyreneje jsou vždy ozdobou trasy Tour de France. Foto: www.letour.fr / © A.S.O./Alex Broadway

Snad proto se poslední dobou Prudhommův tým snaží hledat nástrahy i v nižších nadmořských výškách. Kupříkladu v Centrálním masivu, který je… Ano, v centru země. K tomu taky pohoří Jura. Nebo dnes už tradiční Vogézy na severovýchodě, kde se taky jedna Tour před pár lety rozhodla.

„Máme touhu ukázat, že kromě Alp a Pyrenejí, které jsou nepochybně zásadní, existují velmi selektivní terény i jinde ve Francii,“ říká Prudhomme. „A že i při absenci průsmyků dlouhých patnáct kilometrů mají taky náročné sklony, které přinášejí selekci a umožňují favoritům posunout se do popředí.“

Dva regiony už šestnáct let čekají

Pokaždé, když je představena trasa Tour de France, zazní ve Francii tytéž poznámky. Zvlášť od obyvatel oblastí, které ten který ročník ignoruje: „Tour nikdy nejede tak nebo tak.“ Není to ale tak docela pravda. Ačkoliv existují oblasti, které Tour de France navštěvuje méně často než jiné, všechny regiony Francie a dokonce všechny departementy se na trase Grande Boucle v průběhu let objevily.

To se samozřejmě snadno řekne, ale hůře ověří. A proto server velowire za pomoci Open Street Maps vytvořil přehled tras Tour de France za posledních 16 let (2008-2023). A lidé v regionech Centre Val de Loire a Charente mají konečně důkaz! Tour de France je za posledních 16 let nenavštívila.

Jonas Vingegaard je hlavním favoritem Tour de France 2023.
Jonas Vingegaard je hlavním favoritem Tour de France 2024. Foto: A.S.O.

Občané tak často opomíjeného Centre Val de Loire se ale nakonec dočkají. V roce 2024 závod stráví svůj první odpočinkový den v hlavním městě regionu, v Orléans. Ti v Charente budou muset být trpěliví o něco déle – možná v roce 2025?

Paříž zůstane letos prvně mimo trasu Tour de France

Síť různobarevných špaget táhnoucích se na jihu země od Pyrenejí po Alpy naproti tomu ukazuje na největší popularitu těchto regionů. A husto je samozřejmě taky kolem Paříže. Tam tradičně všech 110 dosavadních ročníků končilo. Až letos vyžene cyklisty od Seiny olympiáda.

Popularita severozápadního regionu Bretaň je jasná. Ale možná překvapivější, ačkoli je jedním z francouzských srdcí cyklistiky a rodištěm hrdinů. jako Bernard Hinault. Tour de France ji za posledních 16 ročníků navštívila šestkrát. Oblíbené je taky francouzské severovýchodní teritorium, kde se jinak konají jarní klasiky s množstvím nitek, které se soustředí na oblast kolem Lille a Roubaix. A vedou na sever a východ do Belgie, přes Flandry a do Arden.

Do mapy jsou zahrnuty také různé Grand Départs v zahraničí. Přičemž klikyháky jsou viditelné ve Velké Británii (2014), Nizozemsku (2010, 2015), Belgii (2012, 2019), Německu (2017), Dánsku (2022) a Španělsku (2023).