Sepp Kuss je povoláním domestik, spíše superdomestik. Se svou vysokou hubenou postavou je k nepřehlédnutí, když do poslední chvíle zůstává v nejtěžších horských etapách po boku lídrů stáje Jumbo-Visma. Prakticky na všech Grand Tour.
Spojení „na všech“ je obzvlášť letos namístě. Americký cyklista totiž absolvoval Giro di Italia, Tour de France a nyní bojuje na Vueltě. V součtu s minulou sezonou jede už pátou Grand Tour v řadě. Od loňské Tour de France.
Nedokončil jen loňskou Vueltu, kde musel odstoupit kvůli pozitivnímu testu na covid. „Mě prostě Grand Tour baví,“ říká. Samozřejmě, že asi nebude útočit na rekord Adama Hansena, který od Vuelty 2011 do Gira 2018 absolvoval všechny Grand Tour a všechny dokončil. Nakonec Hansen nikdy nebyl svazován tak důležitými úkoly, jaké má Kuss, který po prvním týdnu vede Vueltu!
„Když už ten červený dres mám, chci ho udržet co nejdéle,“ tvrdí 28letý bývalý biker z dvacetitisícového města Durango v Coloradu. Prostě kluk z hor, který je předurčen k tomu, aby šplhal jako srnec v těch nejprudších stoupáních.
„Povedlo se mi něco, co jsem nikdy nečekal. V tom je Vuelta krásná, je ze všech tří Grand Tour nejméně čitelná, protože sezona už se blíží ke konci. Na Tour mají většinou dres lídra jen ti nejsilnější. Tady je občas větší šance pro ostatní,“ přemítá Kuss.
„Ale určitě naše ambice nestojí a nepadají se mnou. Máme tu Primože Rogliče a Jonase Vingegaarda, můžeme to hrát na více karet.“
Největší přípitek v historii
Na čelní příčky mu pomohl únik s nesmírně silnou skupinou v šesté etapě, kterou vyhrál, když do cíle přijel sám. A měl obrovskou radost. Tu celému světu demonstroval i na pódiu. Z velké láhve šampaňského něco vystříkal, pak ji přiložil k ústům. Asi všichni čekali symbolické smočení rtů, jak to udělá 99 procent cyklistů po vítězné etapě, ale Kuss do sebe naklopil několik hodně poctivých loků. A hned se stal terčem nejrůznějších vtípků na sociálních sítích.
„Možná tam zůstalo půl láhve. Věděl jsem, že je důvod k oslavě, tohle se nepovede každý den. Tak jsem si pořádně přihnul a byl jsem pak docela namazaný,“ připouští s úsměvem.
Dres lídra Vuelty si oblékl po 8. etapě a teď je na něm, jak dlouho ho udrží. Belgický lídr stáje Quick Step Remco Evenepol na Kusse ztrácí 2:22 min. „Nemyslím si, že by Kuss měl vyhrát Vueltu. Je to skvělý vrchař a pokud zajede slušnou časovku, určitě bude dál těžkým soupeřem. Ale v posledních dvou horských etapách se mi zdálo, že trošku ztrácí, takže si spíš myslím, že mají v Jumbo-Visma trochu jinou strategii,“ dumá Remco Evenepoel.
Nejlépe byl osmý na Vueltě 2001
Kuss nechává vše osudu, příliš velkou hlavu si z toho nedělá. Ví, že prioritou týmu je prvenství na Vueltě a je celkem jedno, kdo ze tří lídrů ho nakonec vybojuje. „Já to moc neřeším, každý den v červeném dresu je pro mě svátek. Chtěl bych ho mít až do posledního dne, asi jako každý, který ho oblékne,“ zasní se.
Určitě není zvyklý na pozici lídra. Zvlášť ne na Grand Tour. Tam má nálepku možná nejlepšího superdomestika v pelotonu. Jeho osobním maximem je 8. místo z Vuelty 2021, kde pomohl k celkovému vítězství Rogličovi.
„V horských etapách musí normálně udělat svou práci a když skončí, není úplně nutné, aby vždycky jel nadoraz až do cíle. Na rovinách je skoro bez práce a teď by měl být všude chráněn. Je to pro něj úplně nová role,“ řekl bývalý profesionál Adam Blythe, nyní expert Eurosportu.
„Ale Jumbo-Visma z toho může jen profitovat. Roglič i Vingegaard mohou být v klidu a kdyby to nakonec padlo na Kusse, určitě by ani jednomu nevadilo, že právě on vyhraje Vueltu. Zvlášť, když vědí, kolik práce pro oba v minulosti udělal,“ dodává.
Americký lídr je v klidu. Rozhodně už není člověkem, který by se z cyklistiky tolik stresoval, jako tomu bývalo dřív. „Prostě se pokusím zajet co nejlepší časovku a uvidíme,“ tvrdí Kuss. Dobře ví, že hlavně v pátek a v sobotu bude pro jeho tým klíčové, jak zvládne přetěžké horské etapy. Ať už po nich bude držet červený dres on, nebo se do něj oblékne někdo z jeho kolegů. Takový je plán.
„Je úplně jedno, jestli to bude Primož, Jonas nebo já. Pro celkové vítězství si půjde nejsilnější z nás a ti ostatní mu pomohou,“ ujišťuje Kuss.
Sepp Kuss začínal na horském kole
Vyrůstal ve sportovní rodině, jeho táta byl trenérem americké reprezentace v severské kombinaci. Sepp od mládí lyžoval, hrál hokej a jezdil na horském kole. „Přišlo mi to větší vzrůšo než silniční kolo,“ přiznává. V roce 2014 dokonce startoval na bikovém mistrovství světa v Lillehammeru, kde skončil 36. v závodě kategorie U23. Pak ale u něj začala vyhrávat silnice.
Bez vytáček přiznává, že v cyklistice už dokázal daleko víc, než před lety očekával. Když v roce 2017 přijel do Evropy se zkušenostmi z kontinentálního silničního týmu Rally Cycling, hned si to namířil do LottoNL-Jumbo. Brali ho už tehdy jako excelentního vrchaře, který hned ve své první sezoně dokázal vyhrát závod Kolem Utahu. A postupně si pilovali diamant.
„Když jsem přijel do Evropy, byl jsem šťastný, že můžu vůbec závodit na kole jako profesionál. Bylo to pro mě nové dobrodružství. Nikdy jsem nevěděl, jak daleko můžu dojít. A zatím stále překvapuji sám sebe. Dostávám se do situací, které jsem nikdy neočekával, tak uvidíme, co to se mnou udělá,“ prozrazuje Sepp Kuss.
Užívá si každý den, kdy za ním na závod přijede jeho španělská manželka Noemi Ferré, bývalá profesionální cyklistka, s níž se usadil v Andoře. A netrpělivě čeká, jestli její drahá polovička udrží červený dres lídra i v madridském cíli Vuelty. Vyloučené to rozhodně není.
Foto: UNIPUBLIC SPRINT CYCLING AGENCY (5x)
