Deset zemí starého kontinentu, na závěr sezony pak kombinace Kanada, Malajsie, Čína. Petr Kelemen, česká cyklistická hvězdička, poznává i odvrácenou tvář světa profesionální cyklistiky. V letadle tráví během první sezony v barvách švýcarského týmu Tudor desítky hodin. „Občas mi někdo z kamarádů řekne, že je super, jak hodně cestuji. Ale to je značně zkreslený pohled,“ krčí rameny dvaadvacetiletý reprezentant, co při debutu na MS mezi elitou skončil na parádním čtyřiadvacátém místě.
Cyklistický rok začal soustředěním ve Španělsku. Sezonu pak v závěru ledna ve Francii. Postupně při závodech mířil do Portugalska, Itálie, znovu Francie, Belgie, Nizozemska, Slovinska, Česka, Skotska, opět do Francie a Nizozemska. A v závěru sezony jej ještě čeká soutěžní vystoupení v Kanadě, Malajsii a Číně.
Které letiště zná jako vlastní byt?
„Někde jedu pět dnů etapák. Domů se vracím totálně mrtvý většinou po nedělním dojezdu během pondělního dne. V úterý si vyperu, ve středu dopoledne vyrazím na trénink, odpoledne si sbalím a nejpozději ve čtvrtek zase někam letím,“ popisuje neúprosný program profesionálního cyklisty.
„Abych něco viděl, tak jedině poslední den po závodě. Během večerů po etapách je to nemyslitelné. Jenže po pěti či šesti dnech v sedle člověk moc na nějaké prohlídky těžko hledá energii,“ vypravuje Petr Kelemen, že pestrý závodní kalendář ještě neznamená velké cestovatelské zážitky.
„Já se teda snažím všechno vnímat i v sedle kola. Užít si závod a něco si odvézt. Ať už jsem v úniku, tahám na špici balíku nebo někoho vracím do pelotonu, vždy sleduji, co se děje kolem,“ přiznává s úsměvem Petr Kelemen.
„Samotný zážitkem je už cestování. Když jsem na závěr minulé sezony letěl do Austrálie, pět dnů po příletu k protinožcům jsem byl totálně rozbitý a špatný. Nohy jsem měl oteklé. Letěli jsme ekonomickou třídou, v posledních řadách zachumlaní pod dekou. Jde o velké zkušenosti,“ popisuje borec, který jezdí v týmu bývalého šampiona Cancellary.
„Letos mám přes třicet letů. Evropské přesuny už ani nevnímám. Letiště v Curychu znám jako vlastní byt. Občas podle typu letadla mi z týmu rezervují dvě sedačky, protože jak mám 193 centimetrů a dlouhé nohy, blbě se do řady skládám. Ale pořád jde o obrovský posun proti sezoně ve Swiss Racing Academy minulý rok. Všechno jsme objížděli autem. A sednout si po etapáku na 1200 kilometrů do camperu, to není ideální regenerace,“ usměje se Petr Kelemen.
Překvapení ve Slovinsku
Každá země přináší hodně velká specifika i z pohledu samotných tras. „Třeba v Nizozemsku jsou vyhlášené ty jejich středové ostrůvky. Při etapáku jsem první dny vyjel z neutrální zóny na čele. Stačily dvě minuty a byl jsem na chvostu, jak se pořád cukalo,“ směje se Petr Kelemen.
„Itálie má hodně mastné a uklouzané silnice. Francie zase takové minikruhové objezdy, které v televizi ani pořádně nejsou vidět. Ale je to ňamka. V Alsasku jsme jeli v lajně. A najednou tenhle skrytý kruháč. Udělal jsem dvojitý defekt,“ přibližuje mladý reprezentant formace Tudor, jak poznává světové silnice.
„Ve Slovinsku mě zase překvapilo, jak kvalitní mají silnice. Totálně čisté. Všude hodně diváků, každá vesnička plná. Prostě skvělý závod,“ vrací se Petr Kelemen ve vzpomínkách k etapové bitvě v zemi Tadeje Pogačara a Primože Rogliče.
Konec sezony? Petr Kelemen pojede do Kanady a Asie
Jako dokonalý střípek do mozaiky pak zapadlo mistrovství světa ve Skotsku. Petr Kelemen byl nejprve v úniku, který jako první přiletěl na skotském venkově k aktivistům přilepeným k asfaltu. Pak vybojoval na přetěžkém okruhu v Glasgow nejlepší výsledek z české družiny. „Hrozně těžký okruh. Samá zatáčka. Hrozný masakr. A velmi drsný debut mezi elitou.“
Po evropském šampionátu v Nizozemsku vyrazí Petr Kelemen poznat kouzlo závodů v Kanadě, následně pak v Malajsii a Číně. „V Asii jsem nikdy nezávodil a moc si to neumím představit. Co mám informace od zkušenějších kluků, jsou to závody za odměnu. Letí se byznysem, ubytování je ve skvělých hotelových komplexech. Konkurence není tak obrovská, ale přitom jde o závody World Tour. Je relativně snadnější udělat nějaký parádní výsledek. Ale samozřejmě pořád musíte být nejlepší,“ směje se Petr Kelemen před vyvrcholením první sezony mezi elitou.
