Časovka jako klíčový nástroj úspěchu na Tour de France, nejslavnějším závodě planety? I česká cyklistika má z boje proti chronometru ve výsledkové listině Grande Boucle výrazný zápis. Je starý už deset sezon. Tehdy se zaskvěl v posledním týdnu Jan Bárta, závodník německé formace NettApp Endura.
Premiérové nominace na Tour de France se Bárta od šéfů tehdejšího německého týmu NetApp Endura dočkal v roce 2014, už o dva roky dříve se v jeho barvách blýskl druhým místem ve 14. etapě Gira. V horách a stylově celý den v úniku.
Cyklistika versus vysoká škola?
Ještě v roce 2007 přitom borec ze Sobůlek u jihomoravského Kyjova nevěděl, zda cyklistiku nepověsí na hřebík. Chystal se na studium Masarykovy univerzity a dobře věděl, že skloubení vrcholového sportu a školy nepůjde úplně hladce. Nakonec se rozhodl zabojovat na obou frontách. Úspěšně. I za cenu toho, že na státnice šprtal třeba během Critérium du Dauphiné.
Ve službách NetAppu pak nahlédl mezi cyklistickou elitu. Po úspěšné premiéře druhodivizního týmu mezi hvězdnými stájemi na Giru se Bárta vypravil o rok později i na Vueltu a hattrick na Grand Tour pak dostal šanci zkompletovat v roce 2014. „Je to ještě o něco víc než Giro a Vuelta. Tour je prostě Tour, ta je jen jedna. Je to něco speciálního, největší závod na světě,“ uculoval se během balení na první rande se Starou dámou.
Tehdejší 101. ročník startoval ve Velké Británii a už samotný Grand Départ v Bártovi budil respekt. Zažil totiž cyklistické nadšení Londýňanů během olympijského závodu o dva roky dříve. „Tehdy to bylo něco neuvěřitelného,“ tasil z paměti nevymazatelnou vzpomínku.
A právě ve třetí etapě z Cambridge do metropole nad Temží vytáhl i svou pověstnou zbraň. Hned po startu šlápl do pedálů a společně s Francouzem Jeanem-Marie Bideauem ukázali pelotonu záda. Televizní záběry českého závodníka poté během následujících 150 km zdobil titulek „Téte de la Course“ označující čelo závodu. Osm kilometrů před cílem v Londýně se český rychlík dokonce Francouzovi utrhl, o dva kilometry později jej ale v dešti peloton pohltil.
Jan Bárta zářil před Buckinghamským palácem
Po hromadném spurtu před Buckinghamským palácem patřila Bártovi i tak skvělá devatenáctá příčka. „Ten den si budu pamatovat. Udělal jsem, co šlo. Snažil jsem se to dotáhnout co nejdál, ale bylo to příliš. V posledních kilometrech, když už jsem měl za sebou peloton, se nedalo nic dělat,“ říkal smířeně. A možná jen ve skrytu duše doufal, že hvězdná chvíle teprve přijde.
Dočkal se. Jako předposlední etapa byla v itineráři časovka jednotlivců, Bártova skvostná disciplína. Do souboje s chronometrem tehdy čerstvě trojnásobný český mistr nastoupil naplno. A v cíli se nestačil divit, když vedle jeho jména zasvítila jednička pro vedoucího závodníka. Nakonec jej dokázali porazit jen favorizovaný Němec Tony Martin a Ital Vincenzo Nibali, který tak stvrdil celkové prvenství na Tour. Skvělé české představení navíc podtrhl pátým místem lídr Bártovy stáje Leopold König.
„Být průběžně první byl mimořádný pocit,“ svěřoval se Bárta s pohledem na výsledkovou tabuli. „Teď už se ale těším do Paříže, ty tři týdny jsou mimořádně dlouhé,“ dodal s unaveným úsměvem před posledním dějstvím na své premiérové Tour.
Senzace na Plateau de Beille
Na start nejslavnějšího cyklistického podniku se pak podíval ještě dvakrát. A hned následující rok si opět schoval eso do rukávu šitém podle tradičního vzoru – povedeným únikem ve dvanácté etapě, která v Pyrenejích prověřila nohy závodníků především závěrečným stoupáním nejvyšší kategorie na Plateau de Beille.
Mistra časovkáře přitom znovu nezabrzdila ani silová kila navíc, ani brutální změna počasí, která na jezdce snesla vše včetně krupobití. Český borec nakonec dojel senzačně šestý, když dokázal udržet tempo s vrchařskými specialisty. „Bylo to pořád do kopce, člověk se zahřeje. Ale asi mě budou pár dnů bolet nohy,“ svěřoval se Bárta v cíli se svým typickým úsměvem.
Povedený ročník nakonec dokončil překvapivě jako celkově pětadvacátý a potvrdil tak svou výraznou českou stopu v historii Staré dámy. Při své poslední účasti v roce 2016 dojel nejlépe jedenáctý v individuální časovce a v bodovací soutěži skončil pětadvacátý.
