Sál byl v pelotonu Závodu míru opakovaně. V roce 1999 dokonce René Andrle vybojoval ve skvělé konkurenci páté místo. Tehdy byla účast pro české závodníky vrchol a řadu z nich posunul dál. To se Andrle snaží svým svěřencům dostat do hlavy i nyní jako trenér české reprezentace před nadcházející důležitou akcí, kterou nepochybně představuje Závod míru U23 Grand Prix Jeseník.
Není to sice Závod míru na území tří států jako kdysi, ale jeho pokračovatelem je Závod míru do 23 let v Jeseníkách. Na naděje české i světové cyklistiky čekají těžké horské etapy v rámci podniku zařazeného do nejvyšší kategorie Nation Cup, což je v podstatě Světový pohár. A dobrý výsledek na tomto závodě určitě nezůstane bez povšimnutí velkých světových týmů.
„Máme mladý tým, řada z těch kluků jsou prvoročáci. Proto jim říkám, že nás čeká takový nultý ročník, od něhož se musíme odrazit. Nechci, aby z toho byli vystresovaní, ale budu rád, když něco ukážeme,“ říká Andrle, který je i sportovním ředitelem stáje Israel – Premier Tech.
Proč nebudou v českém dresu startovat hvězdy této kategorie jako třeba Vacek nebo Bittner?
Jsou ve World Tour týmech a mají jiný program. Jejich stáje řekly, že s nimi počítají na jiné akce. To musíme akceptovat. Já už je beru jako eliťáky. V úvahu přicházel i Seeman, ale ten jede Giro di Italia nadějí. Nepřijede ani Kopecký, jehož rovněž nepustil tým. To je rychlý závodník, ale hory nejsou úplně pro něj. Nejede ani Voltr, který má v plánu závod Kolem Slovinska. Takže musíme pracovat s tím, co máme k dispozici.
Česko budou reprezentovat dva týmy. Je jeden lepší a druhý pro méně zkušené?
Tak jsme to úplně stavět nechtěli. Poskládali jsme dva vyrovnané týmy, ať má každý svého lídra. V béčku je to Přidal, v áčku Ťoupalík s Novákem, na sprinty počítáme hlavně s Kadlecem. A ve druhém týmu je hodně rychlý Mráz. Spurtem asi skončí první etapa, ale ty dvě víkendové jsou vyloženě pro vrchaře. Každý ten tým pojede hlavně sám za sebe. Nechci, aby si kluci nějak extra pomáhali napříč týmy, když jich pojede dvanáct. Nebylo by to fér vůči ostatním.
S jakými ambicemi tedy půjdete na start?
Většina z těch kluků je v téhle kategorii prvním rokem. Ale jsou tam hodně dobří vrchaři: Přidal, Ťoupalík, Novák nebo třeba Camrda. Beru to jako takový nultý ročník, od něhož se ti kluci můžou odrazit. Potřebují získat zkušenosti, které mohou zúročit v dalších letech. V první etapě určitě máme šance, v těch horských nedokážu říct, jak to komu sedne. Ty kopce jsou hodně těžké, jedou se třeba pětadvacet minut. Jako někde na Grand Tour. A na to člověk musí být opravdu vynikající vrchař. Věřím ale, že i tady se někteří naši závodníci ukážou.
Jak vzpomínáte na Závod míru z dob své aktivní kariéry?
Jel jsem ho třikrát, možná čtyřikrát. Jednou ještě za reprezentaci, když vyhrál Pavel Padrnos. A pak, když jsem byl u Jirky Ženíška v ZVVZ. Nejlíp jsem byl pátý a šestý. V té době už tam jezdily přední světové týmy v čele s německým Telekomem, který tenkrát dominoval. Vyhrával to Wesemann, který byl skvělý. Skončit v té konkurenci pátý, to za mě byla docela bomba. Jeden rok to jel i třeba Bjarne Riis už jako vítěz Tour de France. Takže člověk mohl koukat, jak fungují ty opravdu velké týmy a mně osobně to hodně posunulo. Možná i díky tomu jsem se pak dostal do Španělska, na olympiádu, mistrovství světa.
Jel jste při Závodu míru stoupání na Dlouhé Stráně, které čeká na vaše svěřence nyní?
Nejel, tenkrát se jezdily spíš Pustevny v Beskydech. A vůbec mě to nemrzí…
Nepůjdete si je projet alespoň teď před startem?
Já bych rád, ale nevím, jestli máme tolik času. Pak bysme nemuseli stihnout prolog, protože bych to jel tak čtrnáct hodin
