Málem nepřežil střet s vozidlem při tréninku. Když se dostal z nejhoršího, lékaři se jen vysmáli jeho plánu návratu ke kariéře profesionálního cyklisty! A přece se Tomáš Bábek postavil osudu a dokázal se vrátit. Na nejvyšší úroveň. Získal dva tituly mistra Evropy, startoval na olympiádě, oslnil na dráze v Japonsku. V zimě ukončil kariéru. A hned se vrhnul do práce ve stavebním průmyslu, který vystudoval. „Nechtěl jsem sedět doma a hrabat se ve vzpomínkách,“ vysvětluje čtyřiatřicetiletý borec.
Popisuje, jak se zrodila jeho účast v závodě L’Etape Czech Republic by Tour de France 2023, kde pojede Střední trasu. Mluví o rozlučce s kariérou v polovině června, přístupu k práci i možnosti návratu k cyklistice…
Tomáši, jak se zrodila vaše účast na L’Etape Czech Republic by Tour de France?
Vlastně z hecu u piva. Byl jsem s Jánem Svoradou v Praze na večeři s kluky z organizačního týmu. Řešili jsme moji účast už minulý rok, ale tehdy to nešlo. Teď prostor byl. Tak jsem si řekl, proč ne. Možná jde o dobrý způsob, jak u cyklistiky zůstat trošku aktivněji.
Bývalý kolega z dráhové reprezentace Pavel Kelemen přestoupil do silničního pelotonu. Vás nikdy podobný směr nelákal?
Ne. Nikdy jsem ani nejel podobný silniční závod. Možná v kadetech nebo juniorech. Já měl rád sprint na dráze. Podal jsem maximální výkon na krátkou dobu a mohl jít odpočívat. Silnice je o něčem jiném. Nemám moc natrénováno. Budu těžit z toho, co jsem natrénoval za předešlých dvacet let, protože posledního půlroku jsem toho moc nenajel. Chodil jsem do posilovny, jezdil na dráze nebo těžké úseky na wattbiku. Sprint zvládnu. Ale sto kiláků…
Zařadil jste do tréninku s vědomím účasti na L’Etape více silniční cyklistiky?
Týden před závodem jsem začal. Klasicky se tomu říká panic training. Taková ta panika, že chcete makat a člověk je pak ještě horší. Já jezdím do práce půl hodiny autem. To je lepší dát na kole. Mám tam jeden maličkatý kopec.
Studoval jste trasu sobotního závodu?
Prstem na mapě. Hledal jsem sprinterskou prémii, abych věděl, jestli tam dojedu. A koukal jsem, kolik je kopců do prémie. Pak už to bude horší. Doufám, že se udržím v balíku zejména do kopců. Člověk se trošku schová a balík ho táhne. Nicméně si asi hodně hrábnu.
Straší vás jako dráhaře proměnlivá předpověď na sobotní den?
Ani trošku. Z Japonska jsem zvyklý. Závodili jsme tam na otevřených velodromech, jednou jsem i sletěl za deště.
Jak během kariéry Tomáš Bábek vnímal silniční cyklisty?
Já je obdivoval. Ta příprava, ta morálka… Málokdo si to uvědomuje, ale dojezdy na silnici jsou mnohem nebezpečnější než keirin. Není vymezená dráha… Na silnici jsou obrubníky, předjíždí se zleva, zprava, není v tom žádný řád.
V rámci přípravy na dráze jste absolvoval i vytrvalostní tréninky na silnici. Byly za trest?
Ne, ale jezdil jsem je maximálně dva týdny do roka. Do 150 nebo 170 kilometrů. Kapsy jsme vždy měli narvané jídlem. Ale člověk se musí připravit. Ve svalech dráhařů je jiná zásoba glykogenu, jinak je člověk vyčerpává. Není to moc vhodné pro sprintery, protože by přišli o svaly, o rychlost.
Během zimy jste ukončil profesionální kariéru. A hned jste se po hlavě vrhnul do civilního zaměstnání…
Stihl jsem zahájit kariéra vrcholového manažera v jedné firmě v Brně. A není to velký rozdíl. Makám od rána do večera a musím podávat výsledky. Samozřejmě jsem si to představoval trošku jinak. Ale je to výzva. Vždy jsem k tomu směřoval a jde o práci, která mě baví. Jsem na pozici ředitele firmy. Mám na starost šest sedm vedoucích, koriguji jejich práci, snažím se pochytit důležité zakázky, stanovuji rozpočet, dělám krátkodobou i dlouhodobou vizi a snažím se firmu posouvat. Převzal jsem ji ve velmi dobrém stavu a zdravou, ale trošku zaprášenou. Tak se snažím ji zmodernizovat. Z hlediska komunikace, co se týče procesů uvnitř firmy. Není to snadné. Máme hodně zaměstnanců, loajálních, dobrých. Ale lidé obecně nemají rádi změny, protože se jich bojí. Je to bráno jako určitá obava. S tím se potýkám.
Bylo hodně složité vlastně okamžitě opustit rutinu profesionálního sportovce a odejít do kanceláře?
Hodně těžké. Chci zůstat ve formě a případný trénink musím zvládnout buď před prací nebo po. A samozřejmě musím nějaký čas věnovat rodině. Těžko se to kloubí dohromady. Ale když si člověk najde systém, tak se to dá. Sezení u počítače za stolem je pro mě ale těžké. Když mám třeba čas, tak jdu na hodinku přes den do posilovny, abych trošku doplnil baterky.
Postrádá vaše tělo enormní fyzickou zátěž, které bylo roky vystaveno?
Trošku jo. Ale já se snažím vybít na trenažéru, který mám vedle kanceláře. Nebo jdu do posilovny.
Máte s civilním zaměstnáním více času na rodinu?
O víkendech. Přes týden méně. Víkendy jsou pro rodinu. To je fajn.
Neplánoval jste po kariéře určité volno? Prostor pro oddych po letech v zápřahu?
Je těžké z kolotoče vypadnout, když jsem byl v tlaku dvaadvacet let. Potřeboval jsem přeskočit, abych neměl myšlenky na konec a sport mi tolik nechyběl. Je celkem pochopitelné, že když něco člověk dělá celý život, tak začne rekapitulovat. Ale na to jsem neměl čas zatím. Život musí být v pohybu. Alespoň já to tak mám. Je fajn, když to dobře plyne a jen nesedím a nekopu se do zadku. To by bylo to nejhorší.
Takže jste zatím nesumíroval, čeho všeho jste dosáhl?
To nastane asi příští sobotu v Brně, kdy při Grand Prix jedu poslední závod. Máme připravené video, bude tam rodina, kamarádi, sponzoři. Přijedou kamarádi, respektive soupeři z Anglie, Polska a Německa. To bude určitě těžké a emotivní, asi si pobrečím. Na rozlučkách kamarádů a soupeřů jsem brečel.
Nechtěl jste u dráhové cyklistiky zůstat jako trenér?
Částečně v téhle roli působím v akademii dráhové cyklistiky pro hobby jezdce. Bavil by mě sportovní management, který jsem vystudoval. Věnoval jsem se tomu v průběhu cyklistiky. Ale potřeboval jsem si trošku odpočinout a podívat se i mimo naši cyklistickou krabici, abych nabral zkušenosti mimo sport. Pak se třeba rád vrátím.
Můžete některé ze zkušeností z cyklistického prostředí uplatnit v byznysu?
Lze využít, že jsem zvyklý hodně makat. Pracovat pod tlakem, zvládat tlak. To je velká výhoda. Pro hodně lidí je výjimečný stav pracovat hodně tvrdě po dlouhou dobu. Já a většina profi sportovců to berou jako něco normálního. Já jsem na tom závislý. Já beru jako standard, že se hodně maká.
Je výhoda, když přijdete na jednání a představíte se? Vnímají potenciální partneři pozitivně jméno Tomáš Bábek?
Jak kdy. Občas se stane, že někdo řekne – nejste vy ten cyklista. Na druhou stranu si řeknou, že jsem blbý cyklista a byť jsem vystudoval vysokou školu, vím o obchodu úplné prd. Nikomu nic nevyvracím. Mám vystudované pozemní stavby, teď dělám pozemní infrastrukturu. Musím se ještě hodně učit, proto jsem pokorný.
