Z Brna do Singapuru! Michal Kamermeier alias Majk na cestách absolvuje v sedle horského kola bláznivou cestu napříč zeměkoulí, aby si splnil sen a pomohl charitativnímu projektu Jedna se počítá. Jak probíhá jeho bitva s trasou dlouhou třináct tisíc kilometrů?
„Polovinu cesty do Singapuru mám za sebou. Přibližně šest tisíc pět set kilometrů. Letecky jsem se dostal do Vietnamu, kde se budu do pátku snažit o aklimatizaci na asijské podnebí. Paradoxně jsem se v rámci transferu vrátil do Dubaje, odkud jsem při putování směr Omán rychle utekl.
Omán Majka nadchnul
Myslel jsem, že se v Dubaji zdržím delší dobu. Ale zjistil jsem, že pokud člověk nemá v kapsách balík peněz, může se leda koupat v moři. Zato Omán mě totálně nadchnul. Skoro všichni mluvili anglicky, ať mladí nebo staří. Imám mě pozval na kávu a datle, měl klimatizaci… Hodinu jsme vedli obhohacující debatu. Ve srovnání s Emiráty bylo příležitostí k vyžití skutečně mnoho. Letenka do Hanoje pak byla z Ománu levnější s přestupem v Dubaji.
Kupodivu hladce proběhl transport mého horského kola. V Ománu mi za stovku bicykl kompletně rozebrali. Demontovali vidlici, řídítka, podle pravidel letecké společnosti vypustili vzduch z pneumatik, zabalili do krabice.
Kolo přežilo transfer bez újmy, ovšem složit jej se sadou cestovních klíčů bylo nerealizovatelné, takže jsem musel hledat cyklistický servis v Hanoji. Měl jsem obavy, protože cyklistika a zejména pak péče o kola v našem pojetí je hodně odlišná proti vietnamskému.
Ale šlo to snadněji, než jsem myslel. Servis jsem našel hodně rychle. Dokonce jsme se domluvili anglicky, takže jsem vůbec nepotřeboval snímky pořízené při demontáži. Vietnamci se ukázali jako velice zdatní servisáci. Doplnili i mléko do bezdušových plášťů, které částečně vyteklo. Všechno seřídili, promazali…
Prádelna zkouškou odolnosti
Kolo jsem si nechal v Hanoji v úschovně a vyrazil na motocyklu k moři, abych nabral sílu na pokračování cesty. Jsem asi dva týdny napřed proti časovému plánu, takže jsem si to mohl dovolit. A současně šlo o nezbytnost. V Asii padají teplotní rekordy, k tomu zde panuje šílená vlhkost. Sedím a stejně se děsně potím. Potřeboval jsem pár dnů, abych se adaptoval a v sedle kola to se mnou neseklo.
V pátek vyrazím z Hanoje. Rozhodně za úsvitu, protože provoz je tam šílený. Pojedu směr Sa Pa k čínským hranicím. Těším se do hor. Sice z hlediska cyklistiky půjde o náročnější terén, ale nebude tam děsné vedro a vlhko. Podle čínských hranic následně budu pokračovat do Laosu, který projedu, abych se dostal na sever Thajska.
V Thajsku plánuji ještě jeden odpočinek. Současně musím být při sestavování itineráře pečlivý, protože za měsíc začne období dešťů, což bude pro stokilometrové denní jízdy v sedle docela nepříjemné. Ale to je daleko. Primárně musím zvládnout vietnamskou prádelnu…“
