Slovinský fenomén Tadej Pogačar přidal do sbírky největších úspěchů další zářez. Dvojnásobný šampión Tour de France ovládl po Lombardii a Lutychu další klasikářský monument, 107. ročník závodu Kolem Flander. Nikdo na něj neměl, své největší soupeře v podobě Mathieuho van der Poela nebo Wouta van Aerta doslova uštval.
Byla to ukázka síly a jednoznačné dominance, když zhruba osmnáct kilometrů před cílem Pogačar na předposledním kostkovém kopci Kwaremont předvedl zdrcující atak a setřásl i van der Poela, který s ním do té doby dokázal držet krok. Van Aert odpadl už na předchozím stoupání, když se na něm částečně podepsaly následky pádu z dřívější fáze závodu.
Tadej Pogačar: Nikdy nezapomenu
„Je to den, na který nikdy nezapomenu,“ přiznal v cíli dojatý lídr stáje UAE Team Emirates. „Věděl jsem, že můj nástup musí přijít právě na Kwaremontu. Je to stoupání, které mi sedí. Dal jsem do toho všechno a doufal, že to bude stačit, abych do cíle přijel sám. Ve spurtu bych neměl šanci,“ líčil slovinský cyklista.
„Všechno vyšlo skvěle, týmová práce byla dokonalá a tohle je sladká odměna pro všechny. I kdybych nevyhrál Tour, tak už sezonu budu hodnotit jako úspěšnou,“ říkal Tadej Pogačar, král 107. ročníku Flander po absolvování 273 přetěžkých kilometrů.
Stal se teprve třetím cyklistou historie, který dokázal vyhrát Tour de France i Kolem Flander. V 50. letech minulého století to dokázal Francouz Bobet, o dvacet let později se to podařilo Belgičanu Merckxovi. „Tak to už můžu ukončit kariéru a odejít do důchodu,“ vtipkoval čtyřiadvacetiletý Slovinec.
V cíli na něj čekala jeho partnerka, slovinská cyklistka Urška Žigartová, která ženskou edici Flander nejela a měla čas sledovat počínání svého milého. „Jsem opravdu velmi šťastný. Vyhrát Flandry je něco neskutečného. Je to legenda, závod s fantastickou kulisou,“ rozplýval se v televizním rozhovoru a jako odměnu dostal přímo před kamerou od někoho z týmu kornout pravých belgických hranolek, jejichž vůně se v kombinaci s pivem line skoro po celé trase závodu…
Na to, že by v budoucnu dokázal vyhrát i zbývající dva klasikářské monumenty, Milán-San Remo a Paříž-Roubaix, teď příliš nemyslí. „Uvidíme, co přinesou další roky. Milán-San Remo je strašně těžké vyhrát. Letos jsem tam byl v dobré formě, ale kousek chyběl. Na Roubaix bych asi musel začít víc posilovat ruce, abych přežil kostky, a taky nabrat pár kilo,“ usmíval se Pogačar. Nakonec Paříž-Roubaix za týden ani nejede, jeho dalším startem bude až Amstel Gold Race 16. dubna.
Nejrychlejší ročník historie
Největší rivalové Pogačara museli porážku skousnout. Věděli, že byli o něco horší. „Jsem trochu zklamaná. Uznávám však, že Tadej byl nejsilnější a po zásluze vyhrál. Dokážu s tím žít. Nakonec nic jiného mi ani nezbývá,“ přiznal dvojnásobný vítěz závodu z let 2000 a 2022 Mathieu van der Poel.
Wout van Aert se nakonec ještě dokázal vrátit dopředu díky týmovému kolegovi z čelní skupiny van Hooydonckovi, který na něj počkal, ale spurt o pomyslný bronz těsně prohrál s Pedersenem. „Byl to super rychlý a taky chaotický ročník s těžkým finále,“ řekl Wout van Aert. Narážel na to, že během prvních dvou hodin závodu byl průměr 50 kilometrů v hodině. A po průjezdu cílem byl průměr prvního muže 44,1 kilometrů v hodině, což 107. ročník Kolem Flander učinilo nejrychlejším v historii.
„Když se lámal chleba, nestačil jsem. Tadej i Mathieu byli lepší. Jsem smutný, protože jsem přijel Flandry vyhrát. Ale nedá se nic dělat. Pogačar byl ze všech nejsilnější a je zaslouženým vítězem,“ dodal van Aert.
Chuť si může spravit už v neděli. Jede se další klasikářský monument, kostkové „Peklo severu“ Paříž-Roubaix.
