Jaký vrchol vás ve spojitosti s Tour de France napadne na prvním místě? Alpe d´Huez, či snad Ventoux? U Gira to možná bude Mortirolo, Zoncolan nebo Stelvio. Vuelta má své Angliru. Protože ale teď prožíváme období jarních klasik v Belgii a Francii, musíme prozatím hledět do nižších nadmořských výšek. A právě teď jen 78 metrů nad moře. Na vrcholek, co je spjat s nedělním monumentem Kolem Flander. Řeč nyní bude o Koppenbergu, té 600metrové bouli v západní Belgii, kterou jedni milují a druzí nenávidějí.
Tento dlážděný berg má historii a talent na příběhy. Ať se bavíme o jakékoliv éře cyklistiky, ať je počasí jakékoliv a trénink šampionů sebedokonalejší, je toto jediné stoupání na světě, kde máte velkou šanci vidět nejlepší cyklisty pelotonu sesednout z kola a tlačit ho vzhůru.
Historie vršku Koppenberg je stejně turbulentní jako cesta k jeho vrcholu lemovaná sportovními prohrami i temným obdobím, kdy se kopec dostal do klatby. Mezi roky 1988 a 2002 se na trase Flander alias De Ronde neobjevil ani jednou a vypadalo to, že jeho osudem bude se už nikdy ke své někdejší slávě nevrátit.
Kolo přejeté ředitelem
Už v roce 1985 se tu odehrála mela, kdy domácí Eric Vanderaerden byl jediným, který z celého pole nahoru nešel po svých. Dva roky nato se tady závod rozhodoval znovu a znamenal konec snu Dána Jespera Skibbyho. Ten při nájezdu do Koppenbergu vedl závod o deset sekund, ale v půli stoupání zavrávoral a z pravé strany hrbolaté cesty ho to hodilo do jejího středu. Tam do něj narazilo auto ředitele závodu, Skibby upadl a když ležel, vůz mu k jeho zděšení přejel a rozlámal bicykl.
Po letech stížností ze strany závodníků a taky po nedůstojné epizodě slovutného Eddyho Merckxe, který tu v 76. roce mašíroval vzhůru s kolem na rameni jako cyklokrosař, došla pořadatelům trpělivost. Konec a dost. Kulisu takových komedií v závodě nestrpíme. Kopec Koppenberg byl prohlášen za příliš záludný pro účely profesionální cyklistiky.
Ten neslavný Merckxův rok 1976 představoval premiéru Koppenbergu na trati De Ronde. Měl v tom prsty Kanibalův krajan a velký sok Walter Godefroot, který pořadatele závodu na vrcholek za městečkem Melden upozornil. Stoupání sice kratičké, ale s průměrným sklonem 10,8 procenta a nejprudší pasáží o 22 procentech se jim zalíbil, a tak ho umístili mezi Oude Kwaremont a Taaienberg.
Důležitost Koppenbergu se v následující dekádě měnila, ale takřka pokaždé značil začátek jezdecké ofenzivy na zbývajících zhruba 60 kilometrech závodu. A právě to byl jeden z častých kritických argumentů vůči kopci – příliš humbuku a rizika na této strmé stěně s jen velmi malým dopadem na závod. Protože dokonce i ti, co museli ze sedla, nakonec vedoucí skupinu ještě dostihli na rovině za horizontem. Letos bude stát na 229. kilometru z 274.
Koppenberg? Když se nesmějete, tak pláčete
Jenže víte, jak se to říká. Teprve až o něco přijdeme, zjistíme, jak nám to vlastně chybí. A tak v době, kdy byl Koppenberg zakázaným kopcem, sílila touha o jeho rehabilitaci. To by se ale musely nejprve kostky na jeho povrchu opravit, cesta rozšířit a hloubka příkopů podél umenšit. Nakonec, když už se práce rozjely, přibylo ještě 200 metrů kočičích hlav navíc. Celá tato akce stála radnici v Oudenaarde, kde dnes už pravidelně Flandry finišují, nějakých 150 tisíc eur. A s těmito argumenty pak Koppenberg předstoupil před komisi, co mu měla dát znovu zelenou. Stalo se to konečně v roce 2002.
Čtyři ročníky De Ronde proběhly bez vážnějších zádrhelů nebo i stížností z nitra pelotonu, než nadešel rok 2006. Jenom dva muži z úniku a sedm z hlavního pole se dokázalo vydrápat na kole až k vrcholu. Přitom ředitel závodu dostal už před startem varování od národní superstar Philippa Gilberta. Ten ani při předzávodní obhlídce trati, kdy ještě cyklisté nejsou unavení hodinami a kilometry bitvy a ani se nemusejí přetlačovat se soupeři, nahoru nevyjel. Stav kostek se zase jednou zhoršil a direktor Van Herreweghe neměl jinou možnost než Koppenberg zase napříště vyškrtnout. Minimálně dočasně. „Kdyby zapršelo, byla by to katastrofa,“ vysvětloval.
A tak se zase narychlo spustily práce na obnově a dlážděná boule se do závodu (s podmínkou) vrátila na ročník 2008. Od té doby zase plní roli tvůrce příběhů, který se tu za půl století zrodilo víc než na kdekterém slavném vrcholu Tour de France za dvojnásobnou dobu.
Dnes je to dost možná nejslavnější kopec v Belgii, kde když se nesmějete, tak pláčete. Kde když nešlapete do pedálů, tak běžíte. Nebo aspoň ťapete pěšky.
