Horská kola v Česku dominují cyklistické scéně. V republice je více než šedesát specializovaných lokalit pro bikery, pumptracky se stávají pro pro obce žádanými sportovišti. „Lidé si jízdu v terénu zamilovali a Česko dokáže uspokojit snad každého jezdce,“ říká Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace.

Čím přesně se České mountainbikové asociace (ČeMBA) zabývá?

Snažíme se u nás vylepšovat podmínky pro terénní cyklistiku na amatérské úrovni. Chceme přispět ke kultivaci prostředí, šířit osvětu, například že jízda po lese není přírodě škodlivá, jak si stále mnozí myslí. Nepořádáme žádné akce, děláme spíše často neviditelnou práci, kdy se snažíme radit ve všem, co se týká terénní cyklistiky. Od řešení nelegálně umístěných značek zákazu jízdy na kole v lese, přes správu databáze trailů v aplikaci Trailforks, po rady a informace těm, kteří chtějí kopat traily. Jsme spíše taková studnice vědomostí a rad, jak nejlépe tu kterou situaci řešit. Jde nám o jízdu po lesních cestách a pěšinách, o aktivní formu trávení volného času.

Václav Volráb, předseda Českou mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába
Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába

V Česku se nejvíce prodávají horská kola. Čím to je? Jsou vhodná pro každého?

Často si kladu stejnou otázku. Jedním z důvodů je univerzálnost, málokdo má doma více kol na různé využití. Přitom na broušení asfaltových cyklostezek nebo šotolinových cest mezi poli je lepší jiné kolo než to, na kterém drtivá většina českých cyklistů momentálně jezdí. O vhodné velikosti ani nemluvě. Roli asi hraje nějaký zažitý zvyk: dříve nebyl takový výběr a hodně lidí dodnes vidí v horském kole nejlepší poměr ceny a výkonu.

Co se v Česku za posledních deset let v MTB sféře změnilo?

Vidím obrovský nárůst obliby jízdy v terénu. S tím přímo souvisí nárůst až neuvěřitelného množství trialových center a bikeparků, které u nás máme. Před deseti lety vznikaly Rychlebské stezky nebo Singltrek pod Smrkem. Postupně se objevovala další centra. No a dnes? V Česku je více než 60 lokalit pro bikery a takový pumptrack je pro obce žádaným sportovištěm pro děti i mládež. Tomu bychom dříve nevěřili ani v těch nejbujnějších fantaziích.

Jak jste se vlastně dostal k cyklistice a MTB?

Jako dítě jsem byl na kole pořád, jezdil jsem na mámině skládačce, potom na „ukrajině“, ale tomu bych mtb neříkal a vlastně jsem jako „cyklistiku“ nevnímal. To přišlo až v dospělosti. Bývalá manželka byla vrcholová sportovkyně a kolo se ukázalo jako jedna z mála aktivit, které spolu můžeme dělat a mám šanci ji aspoň trochu stačit, pokud nejela naplno. Na kole v přírodě jsme trávili veškerý volný čas. Tak jsem se do terénní cyklistiky a cyklistiky obecně zamiloval. Zůstalo mi to až dosud.

Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába
Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába

Kam byste u nás milovníky MTB poslal?

Nejdříve bych se ho zeptal, jaká má očekávání a co ho baví. Dokážeme totiž uspokojit snad každého uživatele. Chceš těžké terénní výzvy? Zajeď na Trutnov Trails nebo do Rychlebek. Flow traily? Dolní Morava nebo Klínovec. Návrat ke kořenům nebo touha po bikepackingu? Trail of Life Bíle Karpaty. Bikepark? Kouty, Špičák. Nejširší nabídka všeho? Kopřivná. Příměstské traily? Vratislavice nebo Šemberské stezky. Pumptracky? Turnov, Jihlava. Chceš s bikem strávit celý týden? Není problém, můžeš. Máme kde jezdit a nabídka je opravdu pro všechny a to včetně rodin s dětmi.

Které z bikeparků snesou srovnání ze Západem?

Rychlebské stezky nebo Trutnov Trails jsou na takové úrovni, že i leckterý zkušený biker ze zahraničí otevře v úžasu pusu a do konce pobytu ji tak maximálně změní v jeden velký spokojený výraz.

Kam rád jezdíte vy? Máte nějaké tajné tipy?

Já žádné tajné tipy nemám. Jezdím tam, kam všichni ostatní, což poznám podle toho, že tam nejsem sám. Záleží, na jak dlouho jedu, co zrovna očekávám za ježdění a podobně. V poslední době mě hodně chytla běžná cykloturistika, jen tak se klidně projet kolem komína a kochat se výhledy.

Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába
Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába

Trailovné bývá na mnoha místech dobrovolné. Platí ho lidé? Kolik tak průměrně přispívají?

Příspěvek na údržbu neboli trailovné je vždy dobrovolný. Vstup/vjezd do lesa je u nás bez poplatku a nelze jej nijak vymáhat. Traily, a to i ty v posledních letech vybudované, zůstávají lesními cestami. Je na každém z nás, abychom pochopili smysl toho příspěvku a přispěli.

Jaký je tedy smysl trailovného?

Traily je potřeba nejen vybudovat, ale především udržovat. Asi každý z nás byl někde, kde se na údržbu kašle a zážitek z jízdy nebyl takový, jaký by mohl být. Máme sice horská kola a ve výsledku projedeme skoro všude, ale ten zážitek může být mnohem lepší, když je trail v top kvalitě a klopenka nás drží, než abychom jeli po roletách a v klopenkách plných bordelu. Za takovým zážitkem přeci nemusím jezdit několik desítek nebo stovek kilometrů. To mohu vyrazit kamkoliv do lesa. Pokud si však chci opravdu užít postavené traily a jedu kvůli tomu třeba na konec republiky, očekávám, že vše bude v super stavu. No a to by přeci pro mě neměl být až takový problém přispět třeba stovkou za den. Kolik mě stála cesta, ubytování, strava, bike a veškerá moje výbava? Chci super traily nebo chci jen hudrovat, v jakém bordelu to tam zase měli? Předpokládám, že odpověď je jasná…

Setkala jsem se s kritikou, že bikeři nemají v lese co dělat, že ničí jeho přirozené prostředí. Jak to takovému kritikovi vysvětlit?

Trochu se bojím, že mu to stejně nevysvětíme, pokud si to vážně myslí. V drtivé většině jezdíme po cestách a pěšinách, jízda volným terénem je ze zákona zakázaná a těch, kteří to cíleně porušují, je menšina. V čem přesně škodí biker, který projede po cestě či pěšině? V čem je to horší ve srovnání s pěším turistou? Do diskuze nad tím, co provede s lesem těžba, bych se raději nepouštěl. Argument, že les je tady pouze a jen od toho, aby se v něm pěstovalo a těžilo dřevo, neberu jako relevantní. V roce 2021 je podobná argumentace totálně mimo.

Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába
Václav Volráb, předseda České mountainbikové asociace. Foto: archiv V. Volrába

Jízda volným terénem je zakázaná, přesto ale stále narážím na ilegální traily. Lze to nějak řešit?

Není to v pořádku a snažíme se v tomto o velkou osvětu. Soukromé vlastnictví a právo bychom měli respektovat. Pokud chci kopat traily, první cesta by měla vést za vlastníkem lesa. Nikdo z nás nechce, aby si u něj na zahradě každý dělal, co chce nebo aby cokoliv používal bez našeho vědomí. Ten les je něčí majetek. To že je  majetkem státního podniku Lesy ČR fakt neznamená, že je to nás všech, každého z nás a můžeme si tam dělat, co chceme.

Kdo je Václav Volráb

Václav Volráb, předseda České Mountainbikové Asociace, bydlí na Slovácku a v civilním životě se věnuje správě nemovitostí. Je mu 48 let, je ženatý a je otcem dvanáctiletého Štěpána.