Shimano si myslelo, že kotoučové brzdy jsou budoucností, už před padesáti lety. My ostatní jsme to – zdá se – pochopili až nyní. Debata o (ne)výhodnosti a i (ne)bezpečnosti tohoto řešení už utichla, protože cyklistický svět už je přijal za své.

No ale momentík! Tadej Pogačar vyhrál letos i loni Tour de France na Colnagu vybaveném ráfkovými brzdami. Stejně tak Egan Bernal se svým Pinarellem rok před vládou slovinského zázraku. Rok před ním zase Geraint Thomas.

A rok 2017, Froome s ráfkovými brzdami.

Rok 2016, Froome, ráfkové brzdy.

Rok 2015, Froome, ráfkové brzdy.

Tadej Pogačar
Tadej Pogačar vyhrál dvakrát Tour de France s klasickými ráfkovými brzdami. Foto: colnago

Tour de France 2021 ale byla přehlídkou toho, co peloton už pochopil – jen dva týmy stále lpěly na tradiční technologii, přičemž Ineos jinou volbu ani nemá, zato Pogačarovo UAE má na výběr z obou typů brzd, ale jejich lídr stále do nejdůležitějších, tedy horských etap preferoval ty „zpátečnické“. A dokonce i Chris Froome, na začátku hlasitý kritik kotoučovek, je nakonec v závodě nasadil.

Úspěch umlčel pochybovače

Takže jaký je verdikt? Jsou hydraulické brzdy tak nevyhnutelné, jak to všichni tvrdí? Nebo mají ty ráfkové stále své místo na slunci? Sorry, ráfkovky, jste v menšině, rotory teď vládnou. A tady je vysvětlení proč.

Když novinka z horských kol dorazila i na ta silniční, hleděli na ni závodníci se skepsí. Ale jakmile jeden závodník dosáhne s novou technologií úspěchu, buďte si jisti, že další budou následovat. Slovo pro Toma Boonena…

Legendární belgický klasikář vyhrál v lednu 2017 etapu Vuelty a San Juan v Argentině a stal se tak prvním vítězným závodníkem ve velkém závodě kategorie UCI na kotoučích. Nedlouho poté se k němu s etapou na Tour de France přidal Marcel Kittel. Oba závodili na kolech Specialized vybavených sadami Shimano. A protože prohry dokážou jednoho silně motivovat, bylo dílem okamžiku, kdy všichni sprinteři začali přesedat na kole s hydraulickými brzdami. Další typy závodníků se k nim přidávaly v určitých typech etap.

Ale pak přišel první hromadný pád a sociální média se stala mocným nástrojem boje proti kotoučovkám. Světem proletěly obrázky pořezaných končetin a spálené kůže, přitom vina kotoučů během těchto kolizí byla přinejmenším pochybná. I to však stačilo k tomu, aby novinka mnohé odradila.

Debaty o brzdách dál zněly pelotonem, ale sprinteři měli už jednou provždy jasno. Váha navíc v jejich případě totiž nehrála roli, zato brzdná síla ano. A poté, co je federace UCI zakázala a vzápětí zase na nátlak výrobců povolila, staly se standardem jednou provždy.

Primož Roglič nově použije na Tour de France kolo s kotoučovými brzdami. Foto: profimedia 2x
I Slovinec Primož Roglič už používá kolo s kotoučovými brzdami. Foto: profimedia

I přesto, že uslyšíte výtky směrem k neustále škrtajícímu kotouči a z toho plynoucímu tření (a tedy zpomalení), hlavním faktorem pro odmítání je, či spíš byla vyšší váha systému. Dnešní generace úžasných mladíků (vyjma Pogačara) vyrostla na kotoučích a že je preferují, je přirozené. A to i vrchaři. A protože už 20 let platí váhový limit na kola ve výši 6,8 kilogramu, moderní kola s kotouči už se této hodnotě blíží, přičemž ta ráfková a mnohem lehčí se musejí dovažovat.

Odpadlíci? Ineos Grenadiers

První kotoučová brzda nesla označení B700 a vyrobilo ji Shimano v roce 1972 a protože vyžadovala montáž na 36drátový náboj, byla na dnešní poměry neskutečně těžká. Japonci však dekády vyvíjeli a odlehčovali, až systém oslovil bikery a cyklokrosaře, zatímco silničáři se donedávna drželi pozadu.

Jakmile se brzdy na silnici objevily, postavily týmy před složité rozhodnutí: dát závodníkům na výběr, nebo striktně určit jedno, nebo druhé? Odpověď musela být nalezena rychle, protože každé doprovodné vozidlo má na své střeše jen omezený prostor pro náhradní bicykly i samotná zapletená kola. Týmy ale nesnášejí komplikace, protože jednoduchost znamená efektivnost. A tak odpadlíky dnes zůstávají jen Grenadýři.

Britové, než loni a letos přišel Pogačar, vyhráli každou Tour de France od roku 2015, ale je tu jedno ALE. Jsou až příliš často účastni hromadných pádů. Protože mají smůlu? Nebo protože všichni kolem používají kotoučovky, jen oni ne? Možná i družina Davida Brailsforda by se možná měla zamyslet, jestli jsou, či nejsou ráfkové brzdy mrtvé. Bylo by bláhové toto tvrdit, ale budoucnost opravdu leží jinde.