Hledáte v zimě alternativu cyklistického tréninku, která vás udrží v kondici? Vyzkoušejte skialpy. Ve stoupáních vám půjde tepovka nahoru podobně jako při šlapání na kole do strmého kopce. A ve sjezdech zase naberete sílu. Tentokrát vám poradíme, kam vyrazit v rámci Česka a jak se na skialpech chovat bezpečně.
Na skialpy se může postavit každý, kdo ovládá sjezdové lyže a má alespoň průměrnou fyzickou kondici. Do kopce každý stoupá podle vlastních možností a dolů platí to samé.
Když je dost sněhu, lze na skialpy vyrazit kdekoliv. Na poli za domem, v lese za chatou, po sjezdovce s čelovkou i ve volném terénu na horách. Tam je ovšem zapotřebí mít dobře nastudovanou trasu, nepodceňovat lavinové nebezpečí a vědět, jak se bude během dne vyvíjet počasí.
Skialpinismus a bezpečnost
V batohu nesmí chybět nabitý telefon. A pokud jdete do volného terénu je potřeba pamatovat na „svatou trojici“ – lopatku, sondu, lavinový vyhledávač. Nutné je navíc vědět, jak je správně použít. Nezapomeňte si přibalit helmu na sjezd a lékárničku, i obyčejný puchýř z půjčených bot dokáže cestu hodně znepříjemnit.
Na túry se vydávejte jen s nabitým telefonem (a staženou aplikací záchranka) a uloženým číslem na místní horskou službu. Vždy je lepší volat přímo na horskou službu než na číslo 112. Pokud budete vyrážet ve skupině, je dobré si určit vedoucího. Ten mimo jiné rozhoduje o rozestupech: ve strmých stoupáních je to nejméně deset metrů, ve sjezdech třicet metrů, v prudkých sjezdech by se mělo jezdit jednotlivě.
Během túry si kontrolujte dostupnost signálu (pro případ nehody). „Koho skialpinismus opravdu chytne, měl by si udělat základní kurz lavinové prevence. Ideálně pod vedením horských vůdců s licencí UIAGM,“ doporučuje Branislav Adamec, sám horský vůdce, který v Česku zastupuje skialpovou značku Dynafit.
Na skialpech dále platí, že je nutné pravidelně jíst: v batohu nesmí chybět teplý čaj, svačina, müsli tyčky, sušené ovoce. Další zásadou je ohleduplnost k přírodě: neodhazujte odpadky, neničte hranami porost, respektujte chráněná území a zákazy vstupu. „Snažte se najít alternativy mimo první zónu ochrany, vždy se dají využít staré cesty a louky,“ radí Branislav Adamec.
Kam vyrazit na skialpy
České hory mají několik vyhlášených center, kde jsou skialpinisté vítání. Jedním z nich je Pec pod Sněžkou v Krkonoších.
Začátečník se tady například může vypravit po neupravené silnici na Výrovku a přitom si v klidu „osahat“ lyže a všechny jejich funkce.
Doporučit lze také výstup po některé ze sjezdovek – například vyjít sjezdovku Bramberk na Hnědý vrch, odtud lesem pokračovat k Lyžařské boudě na Liščí louce a sjet sjezdovkou Zahrádky dolů.
V Peci jsou i dvě značené trasy pro zkušenější skialpinisty. První stoupá z Pece po červené do Modrého dolu, odkud se pokračuje podél tyčí k Výrovce. Tento úsek může být, obzvlášť po velkém sněžení, ohrožen sesuvem lavin. Z Výrovky sjeďte přes Richterovy Boudy do Pece pod Sněžkou.
Další trasa vede z Pece do Obřího dolu. První část – pod bývalou Obří boudou – se drží modré turistické značky a jedná se o strmý a často zledovatělý úsek, dále se pokračuje po červené na vrchol Sněžky. I tady je třeba velké obezřetnosti, bývá tu hodně lidí a je to namrzlé. Dolů můžete sjet po žluté průsekem pod lany k horní stanici lanovky na Růžové hoře, dále po žluté buď na modrou a do Pece, nebo přes louky enkláv Větrník a Karlův vrch, odtud se pak po neznačené cestě dostanete do Velké Úpy.
Tyto trasy nejsou vymezeny tyčemi, ani turistickým značením a některé úseky jsou za špatného počasí obtížné na orientaci. „Ve spolupráci s Krkonošským národním parkem chystáme nové trasy, protože zájem o tento sport roste. Skialpinisté jsou u nás vítání,“ dodává starosta Pece Alan Tomášek.
Rájem jsou Krkonoše, Dolní Morava či Šumava
I ve Špindlerově Mlýně mají čtyři oficiální trasy (například ze Svatého Petra sjezdovkou Stoh A nahoru, dále na Klínové Boudy, po zelené k Chalupě na Rozcestí, dále po červené k Výrovce a nakonec se sjede po zelené Dlouhým dolem na Svatého Petra).
Na Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem jsou tři vyznačené skialpové trasy pro výstup a dvě sestupové. Většina z nich začíná u hotelu Vista. Vedou po lesních přístupových cestách v blízkosti sjezdovek, část z nich pak souběžně s běžeckými trasami a značenými turistickými cestami.
Nejdelší z tras je ta s označením A, která nabízí na sedmi kilometrech 570 metrů převýšení. Trasa B vede v blízkosti Stezky v oblacích. Trasu C lze označit jako „fitness“, ocení ji především „chrti“ – je dlouhá 2,1 km s převýšením 540 m a je ideální pro skialpinistický trénink. Z Koutů nad Desnou se dá vyjít k přečerpávací elektrárně Dlouhé straně, anebo dojít až na Praděd.
Na Šumavě je vyhlášené okolí Špičáku, kde je sedm tras různých délek a obtížností vytyčených horskou službou. Celkem se jedná o 48 kilometrů tratí, z nichž tři míří na vrchol Špičáku (například přes Čertovo jezero), další dvě dosáhnou vrcholu Pancíře. Trasy jsou označené speciálními žlutými kulatými značkami s vyobrazením lyžaře.
V Beskydech je velmi oblíbený (a těžký) výstup na Lysou horu, kam se chodí z Papežova nebo z Krásné – Zlatníku. Pěkná trasa vede i z Komorní Lhoty k chatě Ropička a do Skiareálu Řeka. Zde je pro zájemce k dispozici zvláštní trasa po nejdelší a nejprudší beskydské sjezdovce.
