Když na Tour de France foukne do zad a do pelotonu střílí snajpr

Autor: Adam Bouda

Horký a větrný byl den v Centrálním masivu na palubě korábu s identifikačním číslem 1459. Jeho kapitánem – sice bez čepice se štítkem, zato s rouškou na tváři – byl Pedro Horrillo. Baskický pětačtyřicetiletý cyklistický exprofesionál, jemuž kariéru fakticky ukončil pád do šedesát metrů hluboké strže na italském Giru 2009.

Atmosféra v Le Teil, odkud 6. etapa startovala, byla obrazem celé letošní Tour de France. Skromná, ne tak hlasitá jako v minulosti. Celý svět má ještě pořád strach z nákazy, která se odrazila i na tváři nejslavnějšího cyklistického závodu planety.

Teď je tu jeho šestý díl a na úvod 4 kilometry volné jízdy od slavnostního startu po ten oficiální nad městem. Až odtud se počítá nultý kilometr 191 kilometrů měřící etapy na dosud nikdy nezdolaný vrchol uprostřed Centrálního masivu – Mont Aigoual.

V barvách Škody jede pátou Tour

Pedro Horrillo, který pro Škodu jede už pátou Tour de France, říká: „Když si spočítáte všechny přesuny v tomto území bez závodění, vydá vám to na celou další etapu. Někdy je to klidně dvacet kilometrů dlouhý přesun.“

A pak při pohledu do Livre de route, což je Bible Tour obsahující všechny rozpisy etap, jejich detaily a mapy, předvídá: „Únik vznikne na prvních 16 kilometrech.“ Tam se totiž prvně v etapě bude stoupat, ze 130 výškových metrů o 216 metrů výš. Ale o tom až za chvíli.

Pedro Horrilo patří ke stálicím pelotonu Tour de France. Starou dámu absolvoval dvakrát v sedle, a letos popáté za volantem Škody. Foto: We Love Cycling
Pedro Horrilo patří ke stálicím pelotonu Tour de France. Starou dámu absolvoval dvakrát v sedle, a letos popáté za volantem Škody. Foto: We Love Cycling

Teď u cesty stojí zaparkovaný karavan a o něj opřená cedule s nápisem „Yates, you can“, takže je asi jasné, komu se tady bude fandit. Žlutý dres Britovi spadl do klína, když domáčí miláček Julian Alaphilippe spáchal předchozí den přestupek a pykal za něj odebráním výsostného postavení.

Takže když dojde na interní tipovačku, kdo že by mohl šestý závodní den Grande Boucle opanovat, zazní i jméno francouzského mušketýra. „Bude chtít vendetu?“ zamýšlí se Horrillo. Ale i o tomto bude řeč až o kousek dál.

Trest pro Alaphilippa? Stupidní rozhodnutí

Protože teď to zaprská v reproduktoru, který do všech vozidel v koloně Tour de France přenáší z interního rádiového okruhu závodu informace o jeho průběhu. Hlasatel informuje: „Čtyři muži zaútočili a mají náskok 10 sekund.“

Chvíli poté už je jich šest, ale ztráta pelotonu se dál drží na únosné mezi, protože mezi uprchlíky nemají své zástupce nejsilnější formace, tedy Ineos ani Jumbo.

Na 30. kilometru se ve větru klátí cedule s nápisem „začátek občerstvovací stanice“, což právě byl v předchozí etapě ten bod sváru. Alaphilippe, po svém vítězství v Nice žlutý muž, totiž o den dříve přijal lahev s pitím mimo tuto vymezenou hranici a stálo ho to 20 sekund penalizace a k tomu i žlutý trikot. A převzal ho, nejspíš s velkou nelibostí, právě Yates, lídr stáje Mitchelton-Scott.

„Vidíte?“ ukazuje Pedro ten nicotný rozdíl mezi radostí a vztekem. „Tady je to s trestem.“ A jakmile ceduli mineme, dodá: „A tady už je to v pořádku. Pravidla jsou pravidla, proti tomu nic nemám, ale tohle bylo stupidní rozhodnutí.“

Julian Alaphilippe ještě ve žlutém dresu lídra Tour de France. Foto: Stephane Mahe - Pool/Getty Images/Deceuninck Quick Step
Julian Alaphilippe ještě ve žlutém dresu lídra Tour de France. Foto: Stephane Mahe – Pool/Getty Images/Deceuninck Quick Step

Náskok 8 sekund, vyprskne znovu vysílačka. Peloton zatím není přesvědčen, že by chtěl celé odpoledne nahánět partu uprchlíků, a tak jim dává jen minimum životního prostoru.

„Bude to asi rychlý den,“ tuší Horrillo, když sleduje směr větru. Duje do zad a po první hodině závodu tak tachometry cyklistů ukazují průměrnou rychlost 51,56 km/h. „V předchozí etapě se moc nezávodilo, tak mají dost sil.“

Za kruhovým objezdem povykuje hlasitá skupinka snědých fanoušků a její kapitán hrdě máchá cedulí s nápisem Argentina. Tuhle je fanda z Jihoafrické republiky s národní zástavou, taky slovenská na podporu Sagana se u silnice objeví, ale francouzských vlajek je tu stejně nejvíc. A u jedné stojí vzkaz: Thibaut, on t´aime. Thibaute, milujeme tě.

Protože Thibaut Pinot, asi nejpravděpodobnější z francouzských uchazečů o titul, má své zemi po 35 letech a po už hodně zaprášeném vítězství Bernarda Hinaulta konečně zase přinést radost.

Pedro Horillo za volantem hybridní Škody Superb, s níž absolvuje letošní 107. ročník Tour de France. Foto: We Love Cycling
Pedro Horrillo za volantem hybridní Škody Superb, s níž absolvuje letošní 107. ročník Tour de France. Foto: We Love Cycling

„Mám ho rád,“ reaguje na to od volantu svého hybridního superbu Pedro, ale hned svou úvahu dovysvětlí: „Mám ho rád, ale nevěřím mu.“ Takže kdo by tuhle Tour mohl vyhrát? Snad Ineos, který posledních  pár let vlastní patent na úspěch v Paříži? „Nejsou tak dobří jako loni.“

Jumbo Visma? Vyrostli na základech Horrillovy formace

Takže Jumbo-Visma, největší vyzyvatel Britů? „Co tu předvádí, je neskutečné. Dvě vítězné etapy v pěti dnech se dvěma různými lidmi? Mám z toho radost,“ říká Španěl, protože tento tým vyrostl v Nizozemsku na základech někdejší megastáje Rabobank, za kterou Horrillo pět let závodil. „Takže je to vlastně můj tým.“

I po druhé hodině závodění po větru se rychlost příliš nevzdaluje od 50kilometrové hranice, ale změna tu přeci jen je – uprchlíci se místy dostanou až k výhodě 6:40 minuty. „Vítěz je mezi nimi,“ předpovídá už s jistotou Horrillo. „Když budou mít 4 minuty náskok pod prvním kopce, už ho udrží.“

Svorně spolupracující skupina se na Cap de Coste, prvním vrcholu dne 3. kategorie rozklíží. Kazašský šampion Lucenko demonstruje svoji vítěznou náladu a hrne se vpřed, takže utrhne i olympijského vítěze Van Avermaeta z Belgie.

Papež? Superman?

Druhý vrchol 3. kategorie je jen předkrmem toho, co má přijít ve finále. Pelotonem Tour dosud nikdy neobjevený vrchol Mont Aigoual, kde se sklon místy zvedá ke 12 procentům, je prvním vrcholovým dojezdem 107. ročníku a místem definitivního rozdělení první skupiny.

U cesty k nebi stojí… Papež? Tuhle zase fanda v kostýmu Supermana, pak skupina v místních krojích. „Na tohle byla fantastická Kalifornie,“ vybaví si hned Horrillo.

„Když jsme tam závodili, vypadalo to jako soutěž největších šílenců. Tolik převleků jsem nikdy nikde neviděl. Ale často jsou to lidi, kteří tím vyjadřují svoji neúctu závodníkům. Dělají si z nich legraci.“

Pedro Horrillo se každé ráno před etapou protáhne v sedle kola, které provází celý jeho život. Foto. We Love Cycling
Pedro Horrillo se každé ráno před etapou protáhne v sedle kola, které provází celý jeho život. Foto. We Love Cycling

Silnice s hrubým povrchem stoupá stále výš a výš. Lucenko na ní nemá konkurenci. Horrillo přispěchá s pochvalným komentářem a varováním pro jeho soupeře, které je už ale v tuto chvíli zbytečné.

„Když on vyrazí, tak si musíte dát pozor. Má instinkt na správné úniky. On je snajpr. Musel mít etapu dokonale nastudovanou a vědět, že je to den pro něj. Ale taky věděl, že když se třeba do 50. kilometru nedostane do úniku, nechá svoji zbraň v pouzdře.“

Lucenko ji však na Mont Aigoual tasil a trefil s ní střed terče.