Osmnáct etap ze severu na jih. Dvanáct týmů o sedmi jezdcích, čili 84 mužů na startu. A takřka čistě domácí startovní pole, protože vstup do země je stále uzavřen a nikdo než domorodci na start nemohl. Soutěž o to, kdo uspořádá první post-koronavirový závod, vyhrál Vietnam – jeho HTV Cup odstartoval 19. května.
Přestože mají populaci 97 milionů obyvatel a předlouhou hranici s Čínou, která covidové trápení světu způsobila, nezaznamenali ve Vietnamu kvůli nemoci žádné úmrtí a jen tři stovky nakažených. Mohlo za to hermetické uzavření hranic, které nekontrolovatelné šíření zastavilo, a poslední pacient s nákazou Covid-19 byl diagnostikován před šesti týdny.
Přesto jeden dopad tahle krize měla – obvykle v dubnu konaný HTV Cup musel být o měsíc odsunut a jeho letošní pozdější termín přinesl vyšší teploty kolem 35 stupňů a ještě vyšší vlhkost.
Porce etap překonala Tour de France
HTV Cup je největší a taky nejstarší vietnamský závod. Letos se koná jeho 32. ročník, který má naplánovaných tolik etap, jako by šlo o Grand Tour, jeden z trojice slavných třítýdenních etapáků. A to dřív byl ještě krutější, protože před dvěma roky to byl závod o třiceti etapách, které projížděly i Laosem a Kambodžou. A to je porce, jakou nezná ani Tour de France.
HTV je zkratkou Ho Či Minovy televize, která závod pořádá a přes Facebook a YouTube taky už druhý rok vysílá do světa. Jeho první ročník se konal v roce 1988: na Tour de France tou dobou triumfoval Pedro Delgado, Giro patřilo Američanu Hampstenovi a československým mistrem se na silnici stal Luděk Štyks. A v Ho Či Minově městě alias Saigonu řešili, jak zviditelnit tamní televizní stanici a jak zaměstnance naučit živým přenosům.
Finiš před Palácem nezávislosti
Závod rostl, až v roce 2006 přerostl vietnamské hranice, ale jedno zůstávalo roky neměnné – jako Tour dojíždí pravidelně na Elysejských polích v Paříži, končí HTV Cup před Palácem nezávislosti a to 30. dubna na počest dne sjednocení v roce 1975.
Jestliže závodu scházejí sponzoři, televizní pokrytí a taky věhlas, jakého si užívají Grand Tours, společné s největším evropskými etapovými bitvy má délku a ambice. Distance letošního ročníku je 2183 kilometrů nasekaných do dvanácti rovinatých a šesti horských nebo alespoň kopcovitých etap.
Nejdelší, dvacetikilometrový kopec s průměrným sklonem 9 % ukrývá 15. etapa. A když si název sedla Ngoan Muc zadáte na googlu, prvním heslem, které se zjeví, je stránka o nejnebezpečnějších silnicích světa.
Dva zástupci z Evropy
„Hory a scenérie by vystačily na samostatný rozhovor,“ říká Španěl Javier Sardá Pérez, který spolu s Francouzem Loïcem Desriacem tvoří skromný evropský kontingent ve vietnamských týmech.
Desriac do země „emigroval“, když se oženil s Vietnamkou, přitom ve Francii tři roky profesionálně závodil za celek Roubaix-Lille Métropole a v roce 2009 byl i stážistou u prvodivizního týmu Ag2r La Mondiale.
I Pérez „doma“ ve Španělsku demonstroval talent, ale protože v roce 2016 nedostal další nabídky, kývl na tu japonskou od týmu Victoire-Hiroshima. „A byla to těžká sezona. Ale nakonec jsem se adaptoval a dosahoval v seriálu Japan Pro Tour slušných výsledků,“ říká.
Další rok přestoupil do vietnamského týmu Bikelife, v HTV Cupu pak vyhrál královskou etapu a skončil celkově druhý. A loni už tuhle exotickou tour ovládl, na což si myslí i letos: „Během pauzy jsem trénoval jako blázen a přemýšlel jen o HTV Cupu. Doufám, že mé nohy i tým budou fungovat a že znovu přivezeme žlutý dres do Ho Či Minova města.“
Už dorazil i Evans, šampion Tour de France
Vietnam má čtrnáct týmů a každý rok organizuje čtyři závody pro muže i ženy. Ale je to pořád tak trochu džungle a Pérezovi nějakou dobu trvalo, než navykl na cyklistický život v záplavě mopedů, které jsou vedle kol nejčastějším dopravním prostředkem.
Renomé cyklistiky tu přirovnávají k situaci v Británii před příchodem týmu Sky a jeho skvělých výkonů. Tedy v rozpuku. „Ale popularita cyklistiky šla v posledních pěti letech šíleným způsobem nahoru. Třeba loni se tu pořádal Coupe de Hue, kde startoval i Cadel Evans, vítěz Tour, a já vyhrál,“ říká Pérez.
A protože zažil dva póly cyklistiky, může srovnávat: „Trénujeme často spolu. To evropští jezdci se starají sami o sebe, tady se víc pracuje pro tým,“ říká ten, který je členem celku Thanh Phô Ho Chi Minh. Jinak je ale závodění povietnamsku celkem standardní: o únicích, o jejich dostižení kousek před cílem, o hektických hromadných dojezdech.
V něčem je ale letos přesto unikátní – 19. května se nikde jinde na světě nezávodilo.
