Svět ultracyklistiky je zvláštní sám o sobě. Sport na okraji cyklistického spektra, obdivovaný, i když často přehlížený, kde jezdci dosahují maximálních vytrvalostních výkonů fyzických i psychických. Někteří se zaměřují na světové rekordy v určitých vzdálenostech, jako Christoph Strasser, jiní se soustředí čistě na vytrvalecké výkony, jako ultratriatlonista a jeden z Red Bull Atletů roku 2018 Perrine Fages.

Sdílet:

Jedna z variant tohoto sportu, které se budeme na We Love Cycling věnovat, je zimní ultracyklistika. U nás je v této oblasti určitě nejznámější osobností Jan Kopka, ale dnes tu máme rozhovor s Italem Omarem Di Felice.

Všichni si určitě pamatujeme pořádnou zimu minulého roku, která přinesla obrovské nadílky sněhu v Evropě i Severní Americe. Právě teď, než se o slovo přihlásí jaro, delší dny a slunce, je ideální čas představit si do morku kostí mrazivé zkušenosti Omara. Pochází z Říma a v minulosti posouval limity zimní cyklistiky k maximu (nebo minimu, pokud se bavíme o venkovní teplotě).

1. března se Omar zúčastní Alaska Challenge (#AlaskaLimitless). 1 400 km z Anchorage do Deadhorse po Daltonské silnici s doprovodným vozidlem. © @6stili & @omardifelice.

Žiješ v Římě, což není zrovna město proslulé drsnými zimními podmínkami. Co tě přivedlo k extrémním  výzvám?

Jako dítě jsem koukal na pořady National Geographic o velkých objevitelích, průzkumech a dobrodružstvích. O tvrdých lyžařích i lezcích… Fascinovalo mě to. Proto jsem se před několika lety rozhodl zkombinovat své dvě největší vášně – cyklistiku a objevování Velkého Severu. Chtěl jsem dělat něco jedinečného a chtěl jsem to dokázat na kole v těchto extrémních a ledových místech. Víte, daleko na severu je to těžké, ale taky je to úchvatné místo a cyklistika v zimě v těchto lokalitách je zážitek na celý život. Naprostý chlad, jedinečné barvy, ticho, vítr a samozřejmě sníh. Někdy se k tomu přidá i polární záře. Proto jsem si řekl: Hej, měl bys zkusit dojet na sever na kole!

Lovec chladu: fyzická, nebo psychická výzva?

Protože se věnuješ závodům v severské zimě i „běžnějším“ ultracyklistickým závodům, mohl bys prozradit, jak se liší jízda v extrémní zimě oproti letní ultracyklistice?

V žádném běžném ultracyklistickém závodě nemáte šanci dosáhnout cíle, pokud nejste dobře trénovaní. Trénink je pro tento sport základ, což ale platí o sportu obecně. Když čelíte velké výzvě, jako je arktická zima a studený vítr, spolu s vědomím, že je téměř nemožné dostat se domů snadno, nabere to jinou dimenzi a stává se z toho více mentální oříšek. Ve skutečnosti jsou letní a zimní ultracyklistické závody hodně rozdílné, ale přístup k nim je velmi podobný. Musíte udržet svoji vnitřní motivaci hodně vysoko.

© @6stili & @omardifelice

Víte, když čelíte velkým výzvám nebo problémům, normální otázka, která vás dříve nebo později přepadne, je: Proč to dělám?“ Pokud pro to nemáte dostatečnou motivaci, nejjednodušší pak bude vzdát. Následuje otázka fyzické připravenosti, ale abych byl upřímný, to je ta snazší část. Samozřejmě musíte trénovat, ale to je věc, kterou dokážu já, vy nebo kdokoliv jiný. Trénink, regenerace, spánek… a znova. To je to, co profesionální sportovec dělá každý den. To není tolik výjimečné. Moje tajemství je vášeň. Jednoduchý příklad: Když jedu v -30 °C a cítím, že na mě přichází krize, tak si řeknu: Omare, buď silný! Tohle je to, o čem jsi od malička snil, že budeš dělat. Tak zaber do pedálů a užívej si to!?

Abychom si udělali představu, s jakými teplotami se potýkáš, prozraď nám, jaká byla nejnižší teplota a kde to bylo?

To si pamatuju moc dobře! Bylo -36 °C během mojí poslední cesty na Nordkapp, kterou jsem podnikl sólo. V oblasti Finnmark jsem musel ujet 85 km bez možnosti kdekoliv zastavit, byl jsem uprostřed ničeho. Žádná benzinka, žádná možnost přestávky mezi vesnicemi Alta a Skaidi. Pokud musíte v takovýchto případech zastavit, máte problém.

Logistika a doprovodná vozidla

Mohl byste popsat, jaký tým lidí kolem sebe máte?

Jede se mnou jedno žluté MAVIC auto, které poskytuje neutrální mechanickou pomoc závodníkům například během Tour de France. Jsem ambasadorem této značky, která je velkou součástí francouzské cyklistické historie, takže mám tuto skvělou možnost mít doprovodné vozidlo, řidiče i mechaniky s mnohaletými zkušenostmi z Tour de France, kteří mi také pomáhají s výživou.

Dalším vozidlem je velká dodávka, ve které odpočívá druhá část týmu. Probíhá tam příprava jídel, doplňování bidonů, příprava oblečení a je tam i hodně náhradních komponentů pro kolo. Dále mám fotografa, který občas supluje i práci mechanika. Také je tam můj trenér, jenž má zdravotnické zkušenosti a umí v případě nutnosti poskytnout první pomoc.

© @6stili & @omardifelice

Samozřejmě nesmím zapomenout na svoji drahou ženu. Pečuje o mé sociální sítě a komunikaci během každého velkého závodu. Má na starosti sdílení příběhu a vždy si dává záležet, aby zahrnula všechny lidi, kteří propagují, o čem ultracyklistika opravdu je!

Jak důležitý je pro tebe tento tým?

Absolutně souhlasím s faktem, že ultracycklistika je týmový sport. Podobně jako ve fotbale, kde je za každým gólem velká práce spousty lidí. V tomto smyslu je pro mě můj podpůrný tým nepopsatelně důležitý. Je opravdu těžké vysvětlit, jak moc mi pomáhají.

Například během dlouhých výzev jako ta, již jsem absolvoval v Itálii (3 800km nonstop ve stylu RAAM – Race Across America), jsem měl k dispozici dva podpůrné týmy, které se střídaly každých 10–12 hodin, aby pomocníci zůstali odpočatí a soustředění. Tito lidé za mě v daný čas převezmou velení, protože jsem příliš vyčerpaný na to, abych dělal správná rozhodnutí.

Jak to máš se spánkem? Na co jsi zvyklý a jak to funguje?

Budu zcela upřímný, spaní, respektive power-naps, v autě nepatří mezi moje oblíbené činnosti, ale spím v něm většinu času. Někdy s sebou mám obytný vůz, proto mi Dorelan, jeden z mých sponzorů, věnoval skládací postel, abych si zlepšil kvalitu regenerace v různých podmínkách.

© @6stili & @omardifelice

Vybavení

Omare, moc nás zajímá, jaké vybavení používáš pro svoje arktické výpravy. Jaké máš kolo a jak ho máš vyladěné?

Během mých zimních expedic používám Gravel kolo, protože jeho geometrie nabízí trochu relaxovanější pozici než závodní silnička. Minulý rok jsem v Kanadě pro svého sponzora Wilier testoval inovativní model Jena. Velmi lehké kolo, které nabízí dobrou výkonnostní geometrii. V tomto smyslu se nejedná o klasické kolo pro vytrvalce.

Protože jezdím v zimě a velkých mrazech, používám mechanickou sadu kvůli její spolehlivosti. Vozím Shimano Ultegra, ne Di2. Jako obutí pro zledovatělé povrchy volím cyklokrosové gumy s hřeby, (700×30–35C s 25 hřeby na vzorku).

Brzdy mám kotoučové, jiná pořádná varianta pro ježdění v zimě ani není. Při mých prvních zimních výpravách jsem používal ráfkové brzdy, a byly to nejhorší zážitky s brzděním v životě. Taky olej hraje významnou roli v hladkém chodu řetězu a celého hnacího ústrojí. Používám standardní olej do mokrých podmínek, který vydrží až do -30 °C. Když je teplota nižší, prostě jedu a řadím víc zlehka a doufám, že všechno vydrží. Takový prasklý řetěz v -30 °C je předzvěstí těžké práce na kraji silnice, často ve tmě.

Mimochodem, na kole nemám žádnou součástku vyrobenou na míru, protože mým cílem je absolvovat tyto závody a výzvy jako normální cyklista s relativně běžnou výbavou. Ve zbytku roku v normálních podmínkách používám kola, která nejvíce vyhovují profilu a nárokům tratě. Stadardní lehké kolo Wilier Zero6 nebo Zero7, v horách potom používám Wilier 110NDR. Pro dlouhé závody bez doprovodu přidám brašny na rám a řídítka. Na zcela rovných silnicích sáhnu po čistokrevném časovkářském speciálu.


© @6stili & @omardifelice

A co oblečení?

První je bunda, používám standardní MAVIC Cosmic Pro. Zajímá vás, proč nemám specifickou vysokohorskou výbavu? Ze stejného důvodu, jako už jsem zmiňoval u výběru komponentů. Chci tyto jízdy absolvovat s výbavou jako silničář, abych ukázal, že to je možné.

Následují vnitřní vrstvy oblečení, které jsou nejdůležitější. Platí to pro mě, ale i pro jakéhokoliv amatérského cyklistu, jenž chce začít s cyklistikou v zimě, ať už pro zábavu, nebo kvůli dojíždění do práce. Trik je v tom vytvořit první vrstvu zateplení před chladem a větrem. Pro tento účel používám vlněné Merino tričko, na které následně oblékám různé vrstvy podle toho, s jakou teplotou a jakým typem výkonu se budu potýkat.

S kalhotami je to stejné jako s bundou. Mám čapáky od MAVICu. U bot volím zimní tretry, například MAVIC Ksyrium Thermo, normální tretry s návleky jsou nedostatečné. Když jezdím sólo, měním boty a pedály ze silničních za Crossmax MTB, protože v těch se dá lépe chodit, což je občas nutností. Abych ochránil svoje chodidla a prsty, používám vlněné Merino ponožky, které jsou nejlepší volbou pro tyto situace. Chodidla jsou nejnáchylnější částí těla v mrazech a musíte jim věnovat pozornost, abyste se vyhnuli omrzlinám.

Arktická cyklistika může být opravdu nebezpečná, pokud nemáte dostatek zkušeností a neumíte vyhodnotit stav vašich prstů. Je pak obtížné rozhodnout se, kdy je bezpečné pokračovat v jízdě.

© @6stili & @omardifelice

Výživa

Máš nějaké speciální nároky na bílkoviny/tuk, nebo je složení tvojí stravy podobné jako u typického profesionálního cyklisty třeba na Giro d’Italia?

Je to trochu odlišné. V zimních podmínkách musím dramaticky změnit složení své stravy, protože musím vyhradit větší podíl proteinům a tukům. V takovýchto podmínkách tělo spotřebovává mnoho energie, jen aby se udrželo v teple, takže moje nároky můžou být 800 až 1000 kcal/h. To je důvod, proč jím například panini s tučným sýrem a šunkou. Co se týče cukrů, mám rád kus dortu, ale během těchto výprav mám nejradši čokoládu.

Sezóna Lovce zimy

Mohl bys nám přiblížit svůj kalendář za minulé roky?

V lednu 2018 jsem absolvoval výpravu na Islandu jako přípravu na 1 400 km dlouhý závod v Kanadě z Whitehorse do Tuktoyaktuk, který jsem jel v březnu. Byl jsem prvním cyklistou na této nové arktické cestě a jsem na to pyšný! Tuto cestu jsem absolvoval s doprovodným vozidlem. Musím říct, že to bylo opravdu vyčerpávající.

Na konci května jsem pak vyhrál kratší verzi Glocknermanu (500 km) a 24hodinový závod v Dolomitech. Na konci sezóny jsem byl druhý na Transiberica Unsupported Bike Race, který měřil 3 600 km kolem celého Španělska a Portugalska v nonstop režimu.

V roce 2019 jsem absolvoval Alaska Limitless z Anchorage do Deadhorse po jedné z nejextrémnějších cest na světě – Dalton Highway. Je to také asi 1 400 km a podobně jako v Kanadě jsem měl doprovodné vozidlo. Mimochodem, to je ten důvod, proč jsem nedávno jel sólo na Nordkapp. Byl to tvrdý trénink, kde mě potkaly nejtěžší podmínky, jakým jsem kdy čelil.

Hodně štěstí ve 2020, Omare!

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.