Když si letos v lednu Gravel Tryhard založila svůj instagramový účet pod tímto jménem, neměla úplně jasnou představu, jak se na něm prezentovat. Její vpád na tuto sociální síť je výsledkem sázky s kamarádem. Ač nováček, rychle se zařadila mezi nejsledovanější cyklistické profily. Čím oslovila tak velké publikum? Jako silniční a gravel cyklistka se rozhodla používat tipy a triky z imaginární „příručky influencera“.

Sdílet:

Naštěstí pro nás brzy přišla na to, že jí jde lépe pracovat s Instagramem opačným způsobem, než je obvyklé. Zaměřuje se na příspěvky influencerů a reklamních agentur, které obrátí vzhůru nohama. Její produkce je vtipná, místy kontroverzní, ale hlavně vás donutí zamyslet se nad problematickými marketingovými kampaněmi, kterých je cyklistika plná. Téměř rok od založení svého profilu má velkou základnu followers a jasnou misi. S touto cyklistickou pranksterkou jsme si povídali o tom, co lidi rozesměje, proč je cool tvrdě makat a o důležitosti přistupovat ke všemu s laskavostí.

Nejprve probereme otázku tvojí identity. Proč ses rozhodla zůstat anonymní?

Upřímně, na začátku jsem o tom moc nepřemýšlela, ale teď jsem vděčná, že můžu oddělit svoji online identitu od té skutečné. Není to o tom, že bych kvůli tomu přišla o práci nebo něco podobného. Jsem zodpovědná vůči svému okolí a nechci, aby měli pocit, že jsou nucenou součástí tohoto projektu. Zůstat v anonymitě mi také pomohlo částečně snížit tlak, který je s mými příspěvky spojený. Můžu si dělat, co chci, jsem díky tomu více nezávislá. Nic bych na tomto nastavení neměnila.

Znamená to tedy, že na většině svých příspěvků pracuješ sama? Dokážu si představit, že realizace některých musela být opravdu náročná. Povedou se ti vždycky všechny fotky?

Mám štěstí, že žiju v místě, kde je spousta prostoru i trailů, takže většinou nemám problém najít si dostatečné soukromí pro své projekty. Stalo se mi, že se lidé zastavili a vyptávali se, co dělám. Obzvlášť, když to byly nějaké pózy ve spodním prádle. Ale v zásadě pracuju pokaždé sama. Je to pro mě součástí hry. Snažím se vymyslet, jak napodobit fotku, za kterou je práce celého týmu, jenom s pomocí telefonu. Když mám pocit, že dojem z výsledné fotky hraničí s krutostí, fotku nepublikuju.

Je to tenká linie mezi zákeřností a zábavou. Jak zajistíš, že se pořád pohybuješ na té správné straně?

Snažím se vcítit do postavy z originální fotky. Zeptám se sebe samé, jak bych zareagovala, kdyby někdo publikoval takovou fotku o mně. Usmála bych se a možná cítila trochu studu, nebo by mě to ranilo a naštvalo? Když je odpověď to druhé, vím, že to je post, který nechci publikovat.

Taky jsem se od svého začátku hodně naučila, co lidem přijde vtipné a co se obvykle setká s úspěchem. Není to vždy zřejmé a často se spletu v tom, kolik lidí to pobaví. Ve svých odhadech se ale pořád zlepšuju! Chci vytvářet příspěvky, které budou lidi bavit, které budou sdílet, a hlavně ty, nad nimiž se pozastaví a zamyslí. Jsem oddaná tomu vytvářet obsah, nad kterým budou lidé diskutovat. Nadevše jsem si vědoma, jak důležité je být milý a nepřehánět to.

S rostoucím počtem sledujících musíš cítit i větší zodpovědnost. Jak se změnila tvoje role za uplynulý rok?

Změnila se hodně. Ze začátku jsem úplně nevěděla, co dělám, ale strávila jsem hodně času přemýšlením nad smyslem těchto příspěvků i nad jejich reflexí. Zpočátku jsem se hlavně bavila, ale teď mám větší cíle. Chci, aby můj hlas byl slyšet v diskusi o škodlivých účincích marketingové kultury.

Během posledního roku jsem vedla mnoho upřímných rozhovorů s přáteli, rodinou i lidmi, kteří mě kontaktovali na Instagramu. Přemýšlela jsem dlouho o feminismu i influencerech. Myslím, že dělám správnou věc a přistupuju k tomu se zdravým rozumem. Nikdy to nebylo o tom, stát se slavnou nebo využít tuto platformu k tomu, abych dala najevo, že jsem lepší než ženy, které dbají na make-up a manikúru. Jde mi o to, abych ostatní cyklisty, a obzvláště cyklistky, rozesmála. Většina zpětné vazby, kterou dostávám, je pozitivní a občas narazím na konstruktivní kritiku. Myslím, že jsem na správné cestě.

Je skvělé, že tě lidé tolik podporují, ale nepochybně jsi zažila i negativní reakce. Pochybovala jsi někdy o sobě?

Určitě, některé diskuse nad mými příspěvky mě donutily přemýšlet nad jistým aspektem mojí tvorby jiným způsobem. Kdyby mě byl někdo schopný přesvědčit, že celý můj projekt není dobrý nebo že jsem ve svých příspěvcích zlá, hned bych přestala. Byla jsem dlouho frustrovaná z reklamních kampaní, a tohle je můj způsob, jak to vyjádřit. Doufám, že to může pomoct i jiným ženám. Chci, aby lidi pochopili, že sportovkyně jsou prostě sportovkyně. Hodně respektuji všechny ženy v příspěvcích, které publikuji. Jsou to tvrdě pracující sportovkyně a mají neuvěřitelná těla, protože tréninku věnovaly spoustu času a energie. Radši se více soustředím na reklamní kampaně různých společností než na příspěvky jednotlivých influencerek.

Ano, to je další oblast, ve které se musíš orientovat. Jak se rozhoduješ?

Nechci se omezovat exkluzivně na reklamní materiál. Spousta příspěvků influencerek obsahuje ty samé chyby, které jsou výsledkem vznikajícího problematického systému. Pochopitelně je mnohem snazší udělat si srandu z nějaké společnosti než z konkrétního člověka. Někdy mi není příjemné činit taková rozhodnutí. Myslím, že lidi chápou, že si dělám srandu z konkrétní fotky, a ne z té ženy. Mám štěstí, že se v mém okolí nacházejí lidé, kteří se rádi baví o feminismu i marketingové kultuře kriticky. Tyto konverzace jsou pro mě hodně obohacující.

A co to jméno? Tryhard. Snažíš se upřímně, nebo je to jenom ironická póza?

Zaprvé bych ráda řekla, že je opravdu cool se o něco pořádně snažit, i když nejste na danou věc nadaní nebo talentovaní. Je to součástí mého étosu. Nelíbí se mi postmoderní odtažitost od všeho a všech, kteří mají nějakou vášeň, kteří jsou pro něco nadšení. Myslím si, že to je naopak! Je cool mít nějaký koníček a naplno se mu věnovat. Často se vracím k rozhovoru s mojí mámou, proběhl dávno předtím, než jsem založila svůj instagramový účet. Z pojmu „tryhard“ byla zmatená, vnímala ho totiž v negativním kontextu. Snažila jsem se jí to vysvětlit a odpověděla mi, „že je dobré se o něco hodně snažit“. Tato slova ve mně dodnes rezonují. Jak jsem starší, uvědomila jsem si, že se taky snažím být čím dál lepší. Fandím každému, kdo šíleně pracuje pro něco, čemu věří.

Jak tento projekt rozšířil tvoji představu o cyklistické komunitě?

Vždycky jsem cyklisty měla ráda a vždycky je ráda mít budu. Myslím, že dospělý člověk na kole si udržel něco ze své dětské hravosti, a to je kvalita, která je pro mě důležitá. Zjistila jsem tak, že cyklisté jsou dobří lidé. Nebyla bych součástí této komunity, kdybych si to nemyslela. Jedna z prvních myšlenek při zakládání profilu byla, že cyklisté mi toho tolik dali, a já bych jim to chtěla vrátit. Tak doufám, že se mi to daří!

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.